Léčba láskou

Voice mail

Miles

Do háje. Típla to.

Volaný účastník není dostupný. Po pípnutí zanechte vzkaz. Pííp.

Ahoj KayKay. Víš - moc se omlouvám. Prostě, řeknu ti, co se stalo. V ten den, kdy jsme Aubrey vybrali jméno mi volal tvůj otec. Chtěl se sejít. Řekl jsem že ok a sešli jsme se u benzínky, nikam mě nezval. Nikdy jsme spolu moc nevycházeli. Řekl mi tohle: Moje dcera si to dítě nesmí nechat. Musíš ji donutit k tomu, aby potratila. Řekl jsem, že nepřipadá v úvahu. Ale on s klidem odvětil, že nás od sebe definitivně odtrhne. Navěky. Bylo to pro mě něco, co bych v životě nedokázal unést. A nakonec - ano, připadalo mi rozumnější jít na potrat, neměli jsme dostudováno, akorát to vše komlikovalo. Ale tys byla tak oddaná té myšlence si Aubrey nechat a já tě tak miloval, že jsem ti nedokázal odporovat.
Navíc - pokud bych to dělal, no, bál jsem se, že by ses to dítě rozhodla vychovat sama, beze mě a to by nakonec bylo ještě horší, než kdyby nás rozdělil tvůj otec. Po čase našich společných příprav na dítě jsme se začali znovu vídat. Řekl mi, kde mám být a kdy a pokud jsem tam nepřišel, přišel si on za mnou. Byl naštvaný, neustále mě obviňoval z toho, že tě jen tak nechám si zničit život. Ještě když jsme zjistili, že se Aubrey nenarodí úplně zdravá, byl příšerně zlý. Měl jsem neskutečně hrozné pocity. Bylo to to nejhorší, co se mi v životě stalo hned po tom, že jsem tě vyhodil. Ale za to mohl taky on. Řekl, že tě musím nechat s držet se navždy dál od vaší rodiny. Řekl mi...No to je jedno, prostě něco, co mě donutilo udělat ty příšerné a neodpustitelné věci, co jsem ti udělal. Pak jsem tě neviděl. Zkoušel jsem ti pořád volat, celou dobu, co jsi byla v Ústavu, jezdil jsem k vám tě hledat...vždycky mi řekli, že nejsi doma. Někde s kamarádkami nebo venku, prostě..NEVĚDĚL JSEM, ŽE JSI BYLA V ÚSTAVU!!! A mohl za to tvůj otec. Zřejmě i Maurice, tvou mámu a všechny okolo přinutil tě ode mně takhle odstříhnout.
Pak se ale jednoho dne tvá máma s Mauricem vzbouřili. Maurice mi zavolal a vše mi řekl. Byl jsem strašně naštvaný! Bylo to sotva dva týdny předtím, než tě pustili. A jakmile to udělali, začal jsem ti mailovat. Nějak jsme se smířili, mě to dalo pocit, že jsem tě neztratil...No a pak to zjistil tvůj otec. Zase si mě našel no a...zjednodušeně řečeno mi to znemožnil. Tvá rodina si myslela, že už toho všeho nechal...ale ne. Ani nevím, proč to všechno udělal. Jediné co vím je, že...dneska se mi stala taková zvláštní věc.
Jel jsem autem a najednou mi volal kamarád z koleje. Jeho holka měla autonehodu. Nepřežila to. Brečel, říkal jak ji miloval, zrovna se pohádali, ona byla rozrušená a nesoustředila se na jízdu. Řekl mi, že kdyby se s ní nepohádal a řekl jí, že ji miluje, nestalo by se to. Že není nic důležitějšího než udělat všechno proto, aby jsem byl s milovanou osobou. Dojalo mě to. Úplně mě dostal. A uvědomil jsem si, že musím udělat všechno proto, abych byl s tebou.
To nejhorší, co se mi teď mohlo stát bylo to, že jsi mi řekla, že někoho máš. Prosím, vrať se ke mně. Miluju tě.
Prosím. KayKay, věř mi.