Léčba láskou

24 hodin... ,,spolu"

Další taková krátká kapitolka. Teď musím nějak překonat jak část příběhu, ve které se nic moc neděje, tak menší blok ve psaní, takže mějte trošku trpělivost prosím. Moc děkuju
Terka

Kayla
00:00
Ležím na posteli. Měla bych spát. Myslím na něj.
01:00
Proč to udělal? Proč?? Proč to udělali oba? Zradili mě!
02:00
Nemá cenu žít.
03:00
Probudila jsem se z noční můry. Tahle noc je peklo.
04:00
Miles tu za mnou nebyl ani jednou.
05:00
Dylan. Dylan...sakra, proč myslím na Dylana?! Je to doktor, určitě věděl, co dělá. Není to nikdo víc než posranej doktor!!!!
06:00
Už bych tu nemusela trčet tak dlouho nebýt tohohle mého záchvatu po Dylanově výstupu. To mě ničí. Už bych mohla někde v klidu umřít.
07:00
Už bych tu nemusela trčet nebýt svý pitomosti. To bych tu nemusela být vůbec. Mohla jsem mít nádherný vztah s Milesem. Dochodit v klidu aspoň střední. Udělat maturitu. Možná si ho vzít!
08:00
Kakao? Ne, zase jen obarvená voda.
09:00
Dáme si souboj, pane doktore. Psychiatr versus psychopat.
10:00
Zápis z dnešního dne: Pacientka je velmi vzdorná a uzavřená, odmítá jakkoli spolupracovat či se jen poddat léčbě.
11:00
Dali mi papír a propisku. Rekli, abych napsala seznam věcí a nebo lidí, co mi chybí...to bude hodně náročný a dlouhý seznam.
12:00
Pacientčin seznam věcí, které jí chybí je velmi zvláštní. Vypovídá toho o ní velmi mnoho, ale z této výpovědi jsem daleko více zmaten, než jsem byl ohledně jejího stavu dříve.
13:00
Maurice.
Aubrey.
Dylan.
Kakao.
Velryby.
Nic víc, co mi chybí mě nenapadá.
1:0 pro psychopata.
14:00
Zase jsem neobědvala. Už jsem vyhublá jako Thomas. Všichni na mě divně koukají a něco si zapisují.
15:00
Dali mi opět papír a propisku. Chtěli, abych napsala, co chci ve svém životě vrátit zpět.
16:00
Chci, abych porodila Aubrey.
Chci místnost 34.
Chci ještě teplé kakao.
Chci sex.
17:00
Pacientčiny výpovědi nedávají žádný smysl. Ani má vysoce odborná kvalifikace na to nestačí. Rozhodně ale vím, že je nutné, aby zítra k snídani dostala teplé kakao.
2:0 pro psychopata.
18:00
K večeři byla kaše. Přišla nějaká sestra a šli jsme se osprchovat. Vyčistila mi zuby pastou perličkou.
Byla celkem milá, taky usoudila, že nepatřím mezi tak nemocné, abych musela být přivázaná k posteli.
19:00
Barens zase přišel. Nevím, jak k tomu závěru došel, ale po jeho asi půlhodinovém nudném monologu se mě zeptal, proč tolik toužím po tom kakau. Řekla jsem mu, že když jsem byla nemocná, Dylan mi ho udělal. Chtěl vědět, kdo je Dylan. Nic jsem mu neřekla. Muselo mu to asi dojít, protože po dalších deseti minutách se zvedl, popřál mi dobrou noc a odešel.
20:00
Zvuky z chodby mě vytrhly z přemýšlení. Byly to dva tlumené hlasy nesoucí se budovou a vzdalující se ode mě.
21:00
Spánek je sladký. Dokud se mi nic nezdá.
22:00
Házím s sebou v posteli. Noční můry si mě našly.
23:00
S křikem se probouzím. Miles. Dylan. Miles. Dylan. Tornádo v hlavě. Láska, co mě vraždí.

Dylan

00:00
Ležím na posteli a koukám do stropu. Nejde spát.
01:00
Kurva!!! Co já jsem to za člověka?!
02:00
Možná, že jsem jí zničil život. Je v oddělení nejintenzivnější psychiatrické péče.
03:00
Musím jít spát. Ráno pracuju. O ní se ještě postarám.
04:00
...
05:00
...
06:00
...
07:00
Zrcátko, holicí strojek a pěna. Takhle jsem ji viděl poprvé. Je to malá holka, ale je krásná.
08:00
Choval jsem se jako kretén! Všechno jsem posral jen a jen já! Už od začátku jsem na ní byl hnusnej. Snažil jsem se to napravit, ale pak jsem to zase podělal.
09:00
Vizita. Kontrola. Jsem v pohodě. Povídám si s Caroline, prý má dobrý den. Brzy ji pustí. Když vycházím ven a jdu dál chodbou, dveře číslo 34 vynechávám.
10:00
Porada. To zase bude náročné, zvlášť když se nedokážu na nic soustředit. Už od té doby, co je pokoj číslo 34 prázdný. Udělám si kakao, sejdu se s Helen a vyrážíme.
11:00
Byla to jako rána do břicha. Nevěděl jsem, že ONA bude hlavním tématem porady. A hlavně vše, co dělá a jak se chová. Byl jsem jediný, kdo k tomu měl co říct, protože jsem věděl, o co jde. Ale neřekl jsem nic.
12:00
Sešel jsem se s Barensem. Řekl jsem mu to, že možná tuším, co s Kaylou je. Ukázal mi nějaké zápisky. Byl jsem překvapený, alev zároveň...tak nějak ne.
13:00
Barens za mnou přiběhl přes celou budovu. Ukázal mi nejnovější test, který ji dali. Řekl jsem, že netuším, i když jsem věděl stoprocentně.
14:00
Zase jsem neobědval. Přemýšlel jsem nad ní.
15:00
Zavolal jsem Barensovi a poradil mu, na co se jí má zeptat. Byl lehce zaskočený, ale poděkoval.
16:00
Barens mi volal. Nevěděl jsem, co na to říct. Tak jsem mlčel.
17:00
Společně jsme sepsali tento zápis: Pacientčiny výpovědi nedávají žádný smysl. Ani má vysoce odborná kvalifikace na to nestačí. Rozhodně ale vím, že je nutné, aby zítra k snídani dostala teplé kakao.
Snažil jsem se mu nic neprozradit.
18:00
Večerní vizita. Byl jsem nervózní. Rozhodl jsem se jít pak za Barensem a všechno mu říct. Takhle to dál nejde. Prostě ne. Nemůžu už jí dál ubližovat.
19:00
Dokončil jsem vizitu. Převlékl jsem se s šel za Barensem. Potkal jsem ho vycházet od ní z pokoje. Číslo 6. 34 se mi líbí víc.
20:00
Konečně. Řekl jsem mu všechno. Chtěl jsem ji vidět. Nemohl jsem.
21:00
,,Láska na pracovišti hraje proti nám, chlapče. Proto ti předkládám tento návrh."
Klepnout se mi kolena.
22:00
,,Dobrou noc pane Barensi."
,,Dobrou noc pane Bartone."
23:00
Jdu kolem jejího pokoje zpátky. Slyším, jak brečí. Připadám si jako kretén.