Léčba láskou

Nový život vs. starý život

17. 1., 4 měsíce po propuštění

Ráno vstala z postele a seběhla dolů po schodech ještě v noční košili. Bylo zvláštní zase bydlet s rodiči a ne u sebe v bytě, ale po půl roce už si zvykla. Maurice a jeho přítelkyně Lavinia jim včera oznámili, že čekají miminko. Bude to chlapeček, chtějí ho pojmenovat Eddie.  Na stolku v jídelně ještě pořád ležela obálka a dopis, který jim poslali, spolu s přiloženou ultrazvukovou fotkou. Rodiče spali a tak se Kayla rozhodla Mauricovi odepsat. Sice spolu už včera mluvili, ale chtěla mu odpovědět písemně, jako v dětství, kdy si posílali dopisy jen tak ze srandy, když si hráli.
Že zásuvky ve stole vytáhla psací pero a dopisní papír a rozepsala se.

Milý bratře,
Ani nevíš, jak se těším na to, až ze mně bude tetička. Ještě nedávno jsme slavili tvoji svatbu s teď rovnou miminko? Je to úžasné. Doufám, že to Lavinia zvládá. Kdyby potřebovala tipy,tak na mě má číslo.
Ne, dělám si legraci. Ona bude skvělá matka, stejně jako je skvělá manželka. A já se ze svých kiksů s Milesem a Dylanem už vyhrabala dávno. Moc vám to přeju. Vybrali jste krásné jméno a Eddie bude moc šťastný, že má rodiče jako jsi ty a Lay. Vím, že jsi rozumný a i když se to nezdá, vážím si toho, že mám tak velkého a zodpovědného bráchu.
Jinak- máme se všichni dobře. Máma dala před měsícem výpověď v práci a otevřela si vlastní obchod, o kterém tvrdí, že prosperuje. Ovšem vonné svíčky už asi nejsou v oblibě tolik jako dřív, takže jsme na tom s penězi stejně hůř.
Táta je v klidu, začal zase hrát golf a počet odehraných golfových turnajů s kamarády je přímo úměrný počtu úsměvů, kterými nás s mámou obdarovává.
Já si už dopředu našla brigádu na léto ve firmě otce jedné Virginiiny kamarádky. Ona tam bude pracovat taky,tak doufám, že si konečně vydělám tolik, abych si mohla koupit pořádné auto s těmi penězi, co mi na něj přidají rodiče.
A s Milesem jsem si mailovala. Psal, že je mu to líto, tak jsem ho s jeho lítostí poslala někam. On nepotratil. Nebyl půl roku v Ústavu. Dokonce tam za mnou ani jednou nepřišel. Jen chlastal s kámošema na koleji a na mě si ani nevzpoměl. No nevadí. Mám teď domluvené rande s Johnnym, tím klukem ze školy sv.Benedikta, ale asi tam stejně nepůjdu, je ošklivej. Nevadí, stejně teď nikoho nehledám.
Ale zpět k tématu - jsem šťastná. A je úžasné že ty a Lay taky.  Pozdravuj ji. A Eddieho taky.
Měj se krásně.
Kayla

Potom papír složila a nechala sadu na stolku, aby matka a otec mohli Mauricovi taky odepsat. Byla sobota a jí se nechtělo jen tak bloumat po domě, tak se rozhodla vyrazit na nákupy. Virginie má stejně za deset dní narozeniny a ona pro  ni neměla dárek. Tak se rychle oblékla a nalíčila, vzala si s sebou do mámina auta teplé kafe a koláček a rozjela se.
Nákupní zóna byla na okraji města. Z domu jejích rodičů se tam dostala ani ne za deset minut.  I tak si po cestě pustila rádio a do rytmu písničky si pokyvovala o zem. Po cestě začalo jemně sněžit, ale vánice byla čím dál tím prudší.
Když zaparkovala před obchoďákem,sněžilo už tak hustě, že nebylo vidět na krok. Navíc byla venku fakt hrozná zima, tak z parkoviště rychle chvátala dovnitř do obchodního centra.
Nakupováním strávila celé dopoledne. Prolezla všechny butiky ve středisku a už v polovině nákupů za sebou vláčela snad tucet tašek. Koupila nejen roztomilé hodinky pro Virginii, ale taky řetízek s přívěskem pro Laviniu a láhev toho nejlepšího vína pro Maurice. Sobě koupila své vysněné boty, co měla v tomto obchůdku vyhlídnuté už pár týdnů. Stavila se také v kavárně pro kafe a dortík k svačince.
Když zaparkovala auto a šla domů, všimla si kluka u výlohy mámina přes víkend zavřeného obchůdku se svíčkami.
Měl na hlavě kapuci od kabátu a prohlížel si svíčky za výlohou. Kayla si stoupla za něj.
,,Jestli si chcete nějakou koupit tak přijďte, až budeme mít otevřeno," pronesla. Čekala, že se lekne, ale on jen potřásl hlavou.
,,Jen prohlížím. Poslouchejte...z čeho jsou dělané? Jsou v tom aromatické látky nebo přírodní aroma?"
,,Všechno úplně přírodní." Řekla Kayla.
Kluk se ještě chvíli díval a pak se otočil a řekl: ,,Asi budu muset jít. Děkuju vám, stavím se v pondělí a nějakou kou-" ztratil se mu hlas, když se podíval Kayle do očí.  Stejně tak Kayla, když se na ní obrátil, měla co dělat, aby jí všechny tašky zůstaly v ruce. Jeho modré oči v zasněženém okolí úplně svítily.
Kayla měla chuť ho obejmout. A nebo kopnout ho do koulí za to, co jí udělal. Ale místo toho jen stála jako solný sloup a absolutně netušila, co říct.
Předběhl ji.
,,Kaylo...?!"
,,Dylane?!"