Léčba láskou

Zpět?

Další den na nemocničním lůžku. Další den bez sebemenšího zachvění víček. Další den beze slova. Kayla si myslela, že to vydrží. Ale už nemohla.
Miles u ní byl každý den. Pořád po ní neco chtěl. A ona se vždycky nechala zviklat. Nevěděla, jak se mu bránit. A i kdyby věděla, nemohla. Bála se. Jeho, sebe,...Dylana.
Dylana, který se měl i přes komplikace včera probrat. Ale nestalo se tak. Doktorka Greenová řekla, že není možné přesně určit, kdy se probudí, že to byl jen její tip.
Netrefila se.
Maurice nenáviděl Milese.
Miles nenáviděl Dylana.
Dylan bude nenávidět Kaylu, až se to dozví.
Kayla nenáviděla sebe. Jedině touhle nenávistí si totiž byla jistá. Pochybovala o nenávisti k Milesovi, nenávisti k tomu co se stalo a bohužel i o své lásce k Dylanovi, i když to by si nikdy nepřiznala.
Modlila se k Bohu a doufala, že jí slyší. Že jí pomůže najít sílu, kterou ztratila. Nestalo se to.
Bylo to tak jednoduché. Stačilo říct, že už toho bylo dost. Stačí. Konec. Dej mi pokoj.
Šlo by to, kdyby měla o koho se opřít. Ale zůstala sama.

●●●●●

,,Stačí Milesi."
,,Co?"
,,Už nechci abys mě líbal. Abys mě líbal dneska, abys me líbal zítra a vůbec ještě někdy. Dost."
,,Ale nepovídej. To mi chceš najednou tvrdit, že se ti to nelíbí?"
,,Ne."
,,Tak prestaň dělat blbosti a pojď sem."
,,Nesahej na mě! To bylo ne bylo jako že se mi to nelíbí, takže ano, chci ti tvrdit, že si přeji, abys to už nikdy neudělal. A abys teď odešel a aby ses už nevracel."
,,Miláčku, chceš vidět, jak se ti líbí to, co s tebou dělám?"
,,Ne."
,,..."
,,..."
,,Líbí?"
,,NE!"
,,Ale ano, koukej."
,,..."
,,Vidíš jak vzdycháš? Neplácej už blbosti a pojď ke mě."
,,Ne!"
,,..."
,,Přestaň užžž...."
,,Proč, když se ti to tak moc líbí?"
,,..."
,,Ano, taky tě miluju."

●●●●●

Ne. Prostě to nedokázala. To co k němu cítila, nebyla nenávist. Ale věděla určitě, že to, co k němu cítila, nebyla ani láska. Milovala Dylana. Ach, kéž by tu byl!
Už to bez něj nevydržela. Pořád jen...ležel. Nic nevnímal. Byla na něj naštvaná, že je tak pasivní ke světu kolem. Ale nemohl za to. A proto byla naštvaná ještě víc.
Najednou cítila, jak se jí do očí derou slzy. Beze slova se zvedla ze židle a vyrazila po schodech ven z Dylanova pokoje, ven z nemocnice, pryč z města.
Šla lesem za městem a brečela. Byla udýchaná, zmrzlá a měla migrénu, ale pitácela se pořád dál.
Její život ji pronásledoval na každém kroku.

●●●●●

,,Miluji tě, Kaylo." ,, I já tebe Milesi."

,,Jsem těhotná."

,,Bude se jmenovat Aubrey."

,,ZABILA SI JI! ZABILA! NENÁVIDÍM TĚ, KAYLO MARGARET WILLIAMSOVÁ!!!"

,,Jak jsi jen mohla udělat takovou hloupost holčičko?"

,,Vítej v Ústavu psychiatrické léčby pro chorobomyslné ososby a ososby se středně až těžce narušenou mentalitou."

,,Kakao?"

,,Řekla jsem ti všechno Dylane, jak jsi mě mohl takhle zradit?"

,,Nenávidím tě, Milesi Coopere. Nenávidím tě Dylane Bartone."

,,Dylane?" ,,Kaylo?"

,,Omlouvám se." ,,Miluju tě." ,,Co?"
,, Promiň." ,, Já tebe taky!"

,,Proč mi volal? Nechci, aby se vracel!"

,,Prosím promiň, že jsem zklamal tvou důvěru. Miles ti to vysvětlí."

,,Dylan měl nehodu."

,,Jak dlouho bude v kómatu?" ,,To nikdo neví."

,,Nepotřebuju pomoc." ,,Potřebuješ."  ,,Potřebuju pomoc."

,,Než jste přišli, líbal mě."

,,Nevím, jak ti pomoct."

,,Spala jsem s ním." ,,Děláš si prdel, že jo." ,,Kéž by."

●●●●●

Nemohla přestat brečet. Sedla si na ztrouchnivělý pařez.
Dívala se do nebe a ptala se, proč to jen muselo takhle skončit. Prosila boha, aby jí dal někoho, kdo by jí pomohl. Ale on neodpovídal.
Najednou se jí v hlavě vynořila písnička, kterou znala od své  kamarádky z dětství, Camille. Byla tehdy zamilovaná do kluka s modrýma očima, který si chodil hrát k nim na pískoviště. Ale pak se odstěhovali a Camille ho už nikdy neviděla. Pokaždé, když na něj pak myslela, zpívala si tohle.
Kayla se nadechla a zkusila ze sebe vydat první tón. Její hlas zněl pisklavě a smutně.

Je to snad
Jen zlý sen
On je pryč
Já tu jsem

Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala.

Patří teď úplně
Jinam a spojuje
Nás jenom
Úplněk.
Když koukám
Na hvězdy
Po tváři
Stéká mi
Slza, která říká mi
Že on už se
Nevrátí.

Znovu se rozplakala. Byla by tam tak zůstala navždy, zmrzlá v čase, pláčící a bezradná, kdyby jí v tu chvíli nezazvonil mobil.
Podívala se na displej. Elvis? Proč by mi volal? Ve strachu, že se stalo něco s Dylanem hovor přijala.
,,K?"
,,Ano? Co se děje?"
,,Hele, nebudeš mě asi veřit ale no ty vogo, tady je cirkus! Dylan se probral! První co řek bylo neco jako..ee.. Kaylo? Kde jsi?...a to, samozřejmě Lena na nej hned skočila začala hystericky brečet a vejskat, pak jí odstrčil a sháněl tebe, načež to, řek jsem, žes zdrhla někam se slzama na krajíčku a von se pro tebe skoro rozběh, takže to, bys tu jako asi měla bejt."
,,Panebože! Už letím!"
Típla to. Takovou zprávu nečekala. Konečně! On jí slyšel! Vrátil jí ho! Už žádnej debil Miles, už nic nebude špatně , bude s Dylanem a vsechno bude tak, jak má být.
Štěstím bez sebe se rozběhla k městu.
Rozrazila dveře nemocnice a celá udýchaná se rozběhla k doktorce Greenové, která zrovna vycházela e dveří přímo naproti ní.
,,Je to pravda, pani doktorko?"vyhrkla.
,,Jé, slečno Williamsová, zrovna jsem vám to chtěla jít zavolat, koukám, že už to víte."
,,Takže to je pravda?"
,,Ano. Pokud tedy myslíte to, že se Dylan probral z kómatu a schání se po vás."usmála se doktorka.
,,Panebože,"vydechla a po tváři se jí rozlil tak široký úsměv, jaký u ní už dlouho nikdo neviděl. Znenadání objala nic netušící překvapenou doktorku Greenovou. ,,Děkuju vám, děkuju, děkuju, děkuju," začala opakovat.
,,Ale prosím vás. A teď už běžte slečno, ať dlouho nečeká."
,,Jo. To se nebojte. Už jdu!" zakřičela radostně a rozběhla se po schodech k němu do pokoje.

●●●●●

Rozrazila dveře do Dylanova pokoje, ale zastavila se uprostřed kroku, když viděla scénu, co se jí vynořila před očima.
Dylan ležel zcela vzhůru na své posteli a Lena seděla na židli vedle něj. Měla k němu skloněnou hlavu a on ji držel za ruku.
Líbali se.
Odkašlala si. Lena i Dylan se od sebe v ten moment odtrhli a Lena si uhladila rozcuchané vlasy.
,,Kay! Konečně jsi tu," řekla.
Kayla se podívala na Dylana. ,,Miláčku, to co jsi viděla není -"
,,Takové, jako si myslím? Ne. Panebože, ani nevíš, co jsi teď udělal." Znova se podívala na Lenu. ,,Jo, jsem tu. Ale už tu nebudu ani vteřinu."
Pak se otočila, aby neviděli její slzy, rozrazila dveře a vpadla rovnou do náručí Milesovi, který se zrovna chystal vzít za kliku.