My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤1 Proč je Řecko tak daleko?

,,Pfff, jak dlouho ještě poletíme?" zeptala jsem se znuděně a nimrala se při tom vidličkou v salátu.
,,Asi tak tři hodiny." odpověděl mi pobaveně Hunter, který si vedle mě četl knihu.

,,Ughh, zabijte mě někdo.."
,,Tak na to zapomeň!" vyhrknul úplně vážně, při čemž knihu prudce zaklapl. Zachechtala jsem se tomu a zvedla se do sedu, protože do teď jsem hlavou ležela na stole. Sice jedeme s normální cestovkou, ale Hunterovi rodiče zařídili 'aspoň' první třídu.
Spokojila bych se s čímkoli, hlavně, že jedem k moři.

Zívla jsem a položila si hlavu na jeho rameno.
,,Copak? Už se tu nudíš?"
,,Mm-hm.. chci se koupat. Tohle mě fakt nebaví.. Proč je Řecko tak daleko?" zamumlala jsem.
,,Protože je až v Evropě."

,,To byla řečnická otázka!"
,,Klídek, vztekloune."
,,Já se nevztekám!" vypískla jsem dotčeně, na což se Hunter zasmál.
Zamračila jsem se na něj, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo.

Spíš naopak, protože se sklonil a něžně mě políbil.
,,Jsi rozkošná, když se zlobíš."
,,Není to rozkošný.."
,,Ale je." pronesl vážně a zase otevřel knihu, aby mohl pokračovat.

,,Hej! Věnuj se mi!" okřikla jsem ho, přičemž jsem ho bouchla do ramene.
,,Když ono je to teď hrozně napínavý."
,,Fajn, tak si čti." povzdechla jsem. Hned na to jsem se zvedla a zamířila k rodičům, kteří seděli na opačné straně letadla.

,,Ne, nechoď pryč!" vyhrkl za mnou Hunter a během malé chvilky mě odtáhl zpátky na sedačku. Párkrát jsem zamrkala a povytáhla na něj obočí.

,,Už se ti budu věnovat, slibuju." vyslovil omluvně a já se tomu prostě musela zasmát.
,,U jaký části v tý knížce jsi?" zajímala jsem se. Čte si totiž Deltoru, což je série asi patnácti knížek. Je to moje absolutně nejoblíbenější série, takže si to chtěl přečíst.

,,Jak jsou u nějakých starých lidí, kteří je zachránili před utopením v bažině a Lief zrovna zjistil, že se dostali do obrovskýho průseru."
,,Tak to teda koukej číst dál. Kdyby od téhle části někdo vyrušil mě, tak už je mrtvej." rozhodla jsem pobaveně.

,,Jenže ty si odejdeš povídat za rodičema.."
,,Jo, to odejdu."
,,Talinko, prosím, zůstaň tu hačat." přemlouval mě.
,,Ugh, tak dobře no."

***

,,No do hajzlu, tady je horko." postěžoval si Ian, když jsme stáli v letištní hale a čekali, až se k nám dostanou naše kufry.

,,Nediv se, když máš mikinu." řekla jsem nechápavě. Ian hlasitě povzdechla a začal si mikinu přetahovat přes hlavu.
,,Zlato, ještě nejsme na pláži." napomenula ho pobaveně Samantha.

Natočila jsem k nim hlavu, abych zjistila, co se děje a měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Ian tam totiž stál téměř polonahej, jelikož si společně s mikinou začal stahovat i tričko.

,,Nemůžu za to, že se mi triko připotilo k mikině."
,,Připotilo?" zachechtala jsem se.
,,A jaký jiný slovo bys pro to asi použila, ty chytrolíne?!"

,,Proč seš tak protivnej?" zeptala se ho Sam.
,,Protože se mi ta zasraná mikina zasekla o řetízek!" mumlal. Mně bylo divný, že mu trvá tak dlouho se z toho vymotat.

,,Talie, netlem se mi furt!"
,,Jakoby ona mohla za to, že seš nešikovnej."
,,Nemel a sundej to ze mě!"

Už jsem měla vážně obrovskej problém smích zastavit a z očí mi začínaly téct slzy. Dokonce jsem tím rozesmála i Huntera, který se ještě do teď držel v klidu.

,,Teda, vy jste partička. Tři se smějou a čtvrtej dělá striptýz." pronesl taťka, když k nám přišel společně s Hunterovými rodiči a Seanem.

,,Já ale vážně potřebuju pomoct." stěžoval si Ian s hlavou stále schovanou v mikině. Sami nad tím zakroutila hlavou, ale pak už se šla pokoušet ho z toho nějak vyprostit.

,,Talie?"
,,Ano?" otočila jsem se na Huntera ještě stále rozesmátá.
,,Neměla si náhodou volat Ryanovi?" připomněl mi.

,,A jo!" vyhrkla jsem a okamžitě z kapsy vytáhla mobil. Musela jsem ještě počkat, než se milostivě zapne, protože v letadle musel pochopitelně zůstat vypnutý.

Rychle jsem si našla jeho kontakt a začala prozvánět. Dostala jsem od něj totiž přísný rozkaz, že až budem na letišti, tak ho musím informovat. Jsem ráda, že Hunter už ho pomalu, ale jistě začíná brát taky jako kámoše.

,,Ahoj, holčičko moje malá." ozvalo se nadšeně z telefonu. Už tohle stačilo k tomu, abych znovu vyprskla smíchy.
,,Ahoj, tak jsme tady."
,,Je tam hezky?"
,,Je tu horko.. hrozný horko.. Ale jinak nevím, ven jsme se ještě nedostali."

,,A kolik tam je hodin. Tady je poledne, takže dvanáct."
,,Deset večer." rozesmála jsem se. Přijde mi to šíleně divný.

,,A i tak je tam horko?"
,,Jo. A co dělá Lord Baelish?" zajímalo mě. Ryan ho totiž dostal na starost.
,,Právě leží se mnou na gauči a snaží se mi sežrat palec."

,,To je roztomilý. Vyfoť mi to prosím."

,,Mám to na instagramu." odpověděl rozesmátě.
,,Nic, tak se měj hezky, už tě nebudu zdržovat. Zavolám ti zítra." rozloučil se.
,,Jojo, ahoj." položila jsem hovor a otočila se zpátky na Iana, abych věděla, jak jsou na tom.

Ještě stále se z toho nevymotal...

K Samanthě se přidal i Hunter a po pár minutách už byl Ian na svobodě.
,,Popadněte ty kufry a jdeme pryč. Nelíbí se mi, jak na nás všichni civí." zavelel zděšeně. Pořád jsme se mu tlemili, ale jeho prosbu jsme poslechli.

Teď už nás čeká jen cesta do hotelu..

,,My jedeme autobusem?!"