My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤8 Co chce Casey?

Jednou rukou jsem Casey objímal kolem pasu a druhou otevřel dveře do domu.
,,Co se stalo?" vykřikla máma zděšeně, když si všimla, že domů vedu brečící holku.

,,Nic, neřeš to teď." odpověděl jsem pohotově a dál pokračoval v cestě do pokoje. Máma si nás oba prohlídla a pak přikývla.

Casey se pláč ještě ani trochu neuklidnil..

Dovedl jsem jí do pokoje, kde si hned sedla na kraj postele a zavřel jsem za námi.
,,Opravdu se o mně říká, že jsem spala s celou školou?" zavzlykala.

,,Říká se o tobě hodně věcí, Casey."

,,Ale není to pravda... já s tolika klukama nebyla. A s klukama ze školy už vůbec ne..."
,,Dobře, ale nejde jen o to. Vím, jak ses dřív chovala.."

,,Ale to je minulost. Já se změnila, Ryane!" vyhrkla zoufale.
,,A jak ti to mám věřit?" prohodil jsem ostře. Chvíli se na mě dívala, pak sklopila pohled a rozbrečela se ještě hlasitěji.

,,Casey..."

,,Já nevím.." mumlala nešťastně.

Vážně mi nedělalo dobře jí takhle vidět. Byla úplně zlomená.. Přesto jsem ale chtěl být přísný.
Nějakou dobu jsem jí jen pozoroval, jak trhavě vzlyká.

Pak se ozvalo zaklepání a vstoupila mamka. V ruce nesla mísu sušenek a hrnek s čajem. Ochotně jsem blíž ke Casey přistavil stolek, aby to tam mamka mohla položit, což taky hned udělala. Pak si jí se strápeným pohledem prohlídla.

,,Můžu vám nějak pomoct?" zeptala se spíš mě.
,,Ne, vyřešíme si to sami."
,,Dobře." usmála se smutně, ještě jednou si Casey prohlídla a pak pomalu odkráčela.

,,Ryane, já nevím, co všechno jsi slyšel, ale není to pravda. Ze školy jsem spala jen s Davidem, Jacem a jedním klukem ze čtvrťáku. Pak asi s pěti různejma klukama, který jsem potkala v klubu a se třema dalšíma, se kterýma jsem měla vztah. Ale od toho s Erikem.... jsem nebyla s nikým. Nechtěla jsem. Až teď s tebou." kňourala, zatímco si otírala slzy. Úplně zbytečně, protože se jí na tváři objevovaly stále nové.

,,Napij se." pobídl jsem jí a kývl hlavou k hrnku.
,,Je to horký."
,,Není, máma je zvyklá všechno chladit kvůli Melanie." sdělil jsem jí, nad čímž se konečně trochu pousmála.

Opatrně se pro čaj natáhla a s třesoucí se rukou se trochu napila.

,,Casey.." načal jsem a přidřepl si tak, abych jí viděl z blízka do očí.
,,Co cítíš? Co vlastně chceš?" zeptal jsem se, co nejmileji to šlo.

,,Mám tě ráda. Nikdy se mi žádnej kluk nelíbil tak moc jako ty. Nikdy mě ani žádnej tak nezajímal. Strašně se mi líbí, jak jsi hodnej, milej a pozornej. Nikdy jsem takovýho kluka neměla. Přeju si to. Přeju si kluka, kterej mě bude mít rád takovou, jaká jsem a ne kvůli tomu, že si se mnou může užívat. Každej viděl vždycky jenom moje tělo, a co všechno by se s ním dalo dělat. Nikdo ale neviděl mojí osobnost. Chci kluka, kterýmu na mně bude záležet a budu pro něj důležitá. S tolika klukama jsem byla hlavně proto, že v tu chvíli na mě byli milý a mně se to líbilo. Chci, abys mě měl rád, Ryane." dopověděla smutně.

,,A myslíš si, že si to zasloužíš, Casey?"

Nevím, proč jsem se k ní v tu chvíli takhle choval, prostě jsem asi chtěl vědět, že to myslí vážně.

,,Ne." vzlykla tiše a skryla hlavu do dlaní.

,,Jestli si myslíš, že si to nezasloužíš, tak nechápu, proč to po mně chceš."
,,Teď už jsem jiná, teď ano, ale jde o to, jestli mi dokážeš odpustit to, jak jsem se chovala dřív." zvedla ke mně svoje uplakaný oči.