My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤11 Je to na mně...

Talie:

Hunter se mnou stále nemluví. U oběda s námi seděl, ale nepromluvil ani slovo. Teď jsme zase na pláži, on sedí sám u skalky, zatímco hází do vody kameny a já sedím na opačné straně pláže.

Nechápu, proč bych se mu měla omlouvat, vážně..

Byla bych asi i radši, kdybychom se na tohle vykašlali a dál se spolu bavili, jakoby se nic nestalo.

,,Ahoj, můžu si přisednout?" ozval se vedle mě důvěrně známý mužský hlas. Sean..
,,Uhm jo.." zamumlala jsem.

,,Hele, ty a Hunter jste se kvůli něčemu pohádali?"

,,Jo.." povzdechla jsem smutně a otočila k němu hlavu.
,,Smím to vědět?"

Zadívala jsem se do země, čímž jsem mu dávala znamení, že si to chci promyslet.
Mám mu to říct? Asi je to dobrej nápad, sama Huntera nedonutím, aby ty prášky bral.

,,Včera večer mě poslal pro Listerin, který měl v tašce a já tam objevila dvě krabičky jeho léků. Ta na tenhle měsíc ještě není otevřená a z té z minulého měsíce chybí jen tři prášky." prozradila jsem teda.

,,On ty prášky nebere?!" vyhrkl naštvaně.
,,Ne a nechce je brát. Prý mu po nich není dobře.."

,,Jdeme za ním. Slíbil ti, že je bude brát a taky to dodrží!" rozhodl neústupně, vstal a rukou mi pokynul, abych ho následovala.

Rychle jsme přešli přes pláž až k němu a on se na nás zmateně zadíval.

,,Proč nebereš ty prášky?" zeptal se ho Sean ostře.
,,Tys mu to řekla?!" vrhl na mě vyčítavý pohled.
,,Promiň."

,,Neomlouvej se." napomenul mě Sean, aniž by od Huntera odvrátil pohled.
,,Takže znova, Huntere.. proč je nebereš?"

,,Nechci, necítím se po nich dobře."
,,Jak se po nich teda cítíš?"
,,Dezorientovaně, ospale a chvilkama je mi i zle."
,,Fajn, to přece ale není žádnej problém. Napíšou ti jiný." zareagoval Sean stále monotónním hlasem.

,,Nejde ale jenom o tohle... já nechci brát prášky. Chci se naučit ovládat bez nich.."
,,Neumíš se ovládat bez nich, budeš je brát a tím to končí!"
,,Ale, Seane.."

,,Nezájímá mě to." přerušil ho.
,,Víš moc dobře, co se stalo Talii. Ty bez těch prášků fungovat nemůžeš, protože jí ubližuješ."

,,Ale já to chci zvládnout bez nich... Talie prosím.." promluvil ke mně se slzami v očích. Žádá mě o pomoc..
,,Do prdele, to seš fakt taková sobecká svině?! Talii nech bejt, ona v tom vztahu s tebou trpí! Nezkoušej jí přemlouvat!!" vykřikl Sean rozzlobeně.

Hunter brečí... on vážně brečí, kvůli tomuhle..

,,Co je na tom tak hroznýho, Huntere? Já to nechápu."
,,Ne, nechápeš.. já nejsem blázen.. nepotřebuju je." vzlykal.

,,Talie, prosím, řekni, že aspoň ty to chápeš.."

,,Já.."
,,Neodpovídej mu. Huntere, jestli ty prášky nebudeš brát, tak půjdu za tvým tátou a řeknu mu to." pohrozil mu.

,,Ne, Seane, prosím.."

,,Fajn, takže mu to mám říct?"
,,Ne!" křikl zoufale.
,,V tom případě zavoláme tvojí psychiatričce a domluvíme se s ní."
,,Ne, prosím pochop to, já je brát nechci, nemůžeš mě k tomu nutit." prosil plačtivě.

Měla jsem chuť se na všechno vybodnout, rozběhnout se k Hunterovi a obejmout ho s tím, že je brát nemusí. Hned jsem si ale vybavila tu scénku na lyžáku a překonala jsem to.