My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤24 Návštěva nemocnice

,,Těžko říct. Tak co mi tajíš?"
,,Budeš se zlobit, já vím, že jo." zakňourala jsem zoufale. Měla jsem mu to říct hned... ach jo, já jsem občas tak tvrdohlavá!

,,Talie, tak co ti je? Nebudu se zlobit, mám hroznej strach." popoháněl mě.
Poraženě jsem sklopila zrak a pak ho stočila ke své levé ruce. Hunter to hned pochopil a vzal mě za ní, aby si jí prohlídl. Vyděšeně vyřešil oči, když jsem sykla bolestí.

,,Jaktože tě to tak moc bolí?" zeptal se spíš sám pro sebe. Rukáv od svetru, který jsem měla na sobě vyhrnul a zadíval se na obvaz. Opatrně mi začal předloktí odmotávat a podle jeho výrazu jsem poznala, že se bojí toho, co uvidí.

,,Kurva!" vyhrknul vystrašeně.
,,Proč jsi nic neřekla, zatraceně?!"

,,Prosím, nekřič. Myslela jsem, že se to spraví samo.. nechtěla jsem s tím hned jet do nemocnice."
,,Kdybysme s tím jeli, tak by se ti nestalo tohle, víš?! A proč jsi čekala tak dlouho a neřekla mi, že se ti do toho dostala infekce?!!" okřikl mě znovu.

,,Já nevím.. myslela jsem, že to bude dobrý. Omlouvám se, prosím, už na mě nekřič."
,,Mám hroznou chuť tě za to pořádně seřvat, ale je mi tě strašně líto. Zlatíčko, já bych tě občas nejradši arghhh!!" zavrčel.

,,Kde máš zdravotní kartu?"
,,V kabelce v předsíni." odpověděla jsem znaveně.
,,Dobře, Seane vezmi to a běž hned do auta, jedeme do nemocnice."

S naštvaným a zároveň lítostivým pohledem, nade mnou zakroutil hlavou a pak mě jemně vzal do náruče. Ještě kolem mě předtím nezapomněl obmotat deku. Vystartoval se mnou do předsíně, kde na sebe narval boty a pak v rychlosti zamířil k autu, kde už seděl Sean.

Sednul si se mnou na zadní sedačky a hned, jak zabouchnul dveře, tak Sean šlápl na plyn.

,,Kolikrát ti ještě musím opakovat, že mi takovýhle věci musíš říkat hned?!"
vyštekl znovu.
,,Já ale nechtěla do nemocnice.. a ty bys tam hned jel..."
,,Jasně, že jo, protože by to ošetřili a nemuseli bysme teď řešit tohle, chápeš?! Chceš o tu ruku přijít?!!"

,,Huntere!!" obořil se na něj Sean rozzlobeně.

Tvářila jsem se neskutečně provinile, protože tak jsem se i cítila a začínaly mě pálit oči. Hunter lítostivě vydechl a palcem mi setřel slzu, těsně pod okem. Pak si mě přitáhl do objetí.

,,Miluju tě, ale občas mě fakt štveš." zašeptal.
,,Já vím."

Políbil mě na špičku nosu a nehodlal ze mně spustit pohled. Byl tak vyděšený a starostlivý.
,,Vypadáš hrozně." sdělil mi.
,,Cítím se tak.."

,,Budou se ptát, jak se mi to stalo, co řekneme?" napadlo mě. Hunter nakrčil obočí a zadíval se nepřítomně do země, podle čehož jsem poznala, že přemýšlí.

,,Ehm.. hledala jsi něco ve stodole a omylem jsi se řízla o nějaký drát?" navrhnul a já přikývla.

Za pár minut jsme dojeli k obrovské nemocnici, Hunter mě popadl do náruče a společně se Seanem se se mnou rozběhli na dětskou pohotovost.

Vevnitř mě Hunter doslova vrazil do náruče Seanovi a prorval se frontou k recepci.

,,Jestli bude takhle pokračovat, tak ho odsud za chvíli vyvede ochranka." povzdechl Sean. Uchechtla jsem se a přikývla. Bylo ale strašně divný, když mě držel on. Je to fakt hora svalů.. 

,,Támhle k těm dveřím, vezmou nás hned!" sdělil nám Hunter zběsile a zamával nějakým papírem směrem ke dveřím, kam mířil.

Hned?