My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤2 "Nevšimla sis toho? Jsou zvukotěsný."

,,Ano, Huntere.. jedem autobusem." zachechtala jsem se.
,,Ach jo." povzdechl.

Už jsem zmiňovala, že je občas hroznej rozmazlenec?

,,Copak, myslel sis, že tu bude připravená limuzína?" zeptal se provokativně Sean.
,,Jo, vždycky to tak je."
,,S normální cestovkou ne." smála jsem se dál.

,,Tak běž zabrat místo, zlatíčko. Já se postarám o kufry."
,,Běžte oba, kufry zvládnu sám." nabídl se Sean. S úsměvem jsem přikývla, chňapla Huntera za ruku a rozešla se s ním k autobusu.

Zatím byl téměř prázdný, protože většina lidí čekala, až jim řidič uklidí zavazadla. Vybrala jsem si místo přibližně uprostřed a zapadla do sedačky u okna. Pochopitelně..

Čekali jsme v tichosti, protože Hunter zase vytáhl Deltoru a začetl se natolik, že vůbec nevnímal, že jsem na něj promluvila. Mávla jsem teda rukou a nechala ho, aby si četl.

Za pár minut už všichni nastoupili a mohli jsme vyjet.

,,Tak já vás vítám na ostrově Rhodos. Mé jméno je Helen Ross a jsem vaše delegátka. Právě je půl jedenácté a venku krásných dvacet šest stupňů. Do hotelu Atlantis dorazíme zhruba za čtyřicet minut. Pokud budete mít jakékoliv dotazy, klidně se ptejte. Jinak zítra v deset hodin dopoledne bude schůzka v restauraci u bazénu, kde se dozvíte všechno, co budete potřebovat. Nyní vám přeji příjemnou cestu."

,,Huntere, podáš mi prosím sluchátka?"
,,Proč?"
,,Protože se nudím."
,,Promiň, já už si číst nebudu." omluvil se, zaklapl knihu a tu následně vložil do tašky.

Pak mě objal kolem pasu a začal mi obsypávat tvář jemnými polibky.
,,Zlobíš se na mě?"
,,Ne, proč? Prostě chci jen poslouchat hudbu."
,,Ale já si s tebou chci povídat." pronesl dotčeně.

,,Huntere.. já chci písničky.." prosila jsem ho se štěněčím pohledem.
,,Tak fajn, ale budem poslouchat spolu." vyslovil podmínku a vyndal si z kapsy jak dvoje sluchátka, tak rozdvojku na ně.

Spokojeně jsem se usmála, všechno zapojila a začala pouštět hudbu. Hunterovi se zkrátka líbí cokoliv, co se líbí mně..

***

Autobus začal zpomalovat a z oken byl vidět nádherně osvětlený hotel. Rychle jsme všechno dali do tašek a zvedli se. Chtěli jsme být na recepci, co nejdřív, abysme nemuseli čekat frontu.

Což se nám taky povedlo, protože kufry bral Sean s rodiči, takže jsme s Hunterem, Sami a Ianem šli jen vyzvednout klíčky k pokojům. Pokojů máme pět, jelikož jsou rozdělené na páry. Sean má pokoj teda sám pro sebe.

Jsem strašně ráda, že se to takhle zařídilo a že můžu být s Hunterem sama. On je určitě taky rád.

,,Talie, pokračujeme v cestě, ještě tam nejsme." zachechtal se a na dlani jsem ucítila tlak, protože mi jí několikrát za sebou rychle stiskl. Můj pohled byl totiž zaseknutý na velkém, osvětleném bazéně. Nejradši bych tam hned skočila.

,,Já se chci koupat." vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě.
,,Koupat se budem zítra. Teď musíme vyzvednout ty klíče, tak pojď, nebo si tě odnesu."
,,No jo, vždyť už jdu.."

Po cestě, vydlážděné kameny a mušlemi jsme došli k velkým, otevřeným dveřím, vedoucím do hotelu. Opravdu jsme byli první!

Na recepci nám s úsměvem předali klíče a pak už jsme jen čekali na ostatní. Naštěstí jim to netrvalo nijak dlouho.