My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤15 Něco málo o Daveovi

Celou noc jsem nemohla spát a moje myšlenky se pořád ubíraly k Davidovi. Kde může být?
Bojím se o něj, opravdu hodně. Naposledy jsem ho viděla na začátku prázdnin a vypadal hrozně utrápeně.

Bojím se, že si ublíží..

Zkoušela jsem mu několikrát volat, ale jeho mobil je nedostupný. Na zprávy samozřejmě taky nereaguje, ani není online.

Ráno jsem tedy trávila ve svém pokoji a celá ponořená do myšlenek sledovala zeď přede mnou.

Dokud někdo nezaklepal na dveře.

,,Mohla bys mi vysvětlit, proč mi sakra neodpovídáš na zprá.." zarazil se Hunter hned po tom, co na mě pohlédl.

,,Co se stalo?" zeptal se okamžitě, zavřel za sebou dveře a rychlostí blesku přešel k mému gauči.
,,Ty to nevíš?"
,,Ne, nevím. Co se děje?!" naléhal zděšeně.

,,Včera tu byla policie.. on.. David je pohřešovaný."

,,Cože?"
,,Nejspíš utekl z domova.."
,,A kvůli tomu vypadáš, jako zombie?! Nic se mu přece nestalo, jen prostě zdrhnul!"

,,Huntere, prosím, nemluv tak nahlas. Bolí mě hlava." zašeptala jsem.
,,Nedivím se. Podle toho, jak hrozně vypadáš usuzuju, že jsi se v noci asi moc nevyspala."

,,Nešlo to."
,,Talie... nemůžeš se kvůli tomu takhle trápit. To jsi úplně zapomněla na to, jak se k tobě ten hajzl choval?!"
,,Přestaň s tím už!" vyhrkla jsem rozzlobeně.
,,Za prvý, už je to minulost, za druhý, nechoval se tak pořád, neznáš to celý a za třetí, teď už takový není. Mám Davida ráda.."

,,Co prosím?!" vykřikl.

,,Mám. Davida. Ráda." zdůraznila jsem každé slovo. Hunterovi se naštvaně zúžily zorničky a bez jediného mrknutí se mi díval zblízka do očí.
,,Smiř se s tím." dodala jsem.

,,Kdybys nevypadala tak strašně a nebylo by mi tě tolik líto, tak bych tě teď pořádně seřval."
,,Štve mě, že to nedokážeš pochopit. Mohl by sis teď sednout a vyslechnout si mě? Chci, abys v tom měl už jasno a pochopil, že je David můj kamarád, kterýho mám hodně ráda."

Věděla jsem, že touhle větou hrozně riskuju, ale já už to jeho věčný vztekání kvůlu Davidovi nemůžu vystát.

,,Neskutečně mě sereš, Talie. Fakt moc. Myslíš, že chci poslouchat kecy o tvým bývalým? Vyslechnu si tě, ale jen proto, že vidím, jak moc ti na tom záleží." odpověděl nakonec.

,,Děkuju." usmála jsem se. On povzdechl a něžně mě políbil na ústa, než se usadil na gauč vedle mě.

,,Takže.. s Davidem jsem si začla, protože se mi líbil a působil mile. Ze začátku takový byl pořád. Choval se vážně mile. Změn jsem si začala všímat, až když se dostal mezi svou partu.
Byl tam ten hlavní, dalo by se říct a tím pádem se snažil na sebe věčně upoutávat veškerou pozornost. Chápala jsem, proč se tak chová, protože jsem moc dobře znala jeho rodiče.
Víš, že David pochází taky z dobře finančně zařízený rodiny. On neměl na rodiče takový štěstí, jako ty. Oni z něj totiž chtěli mít ztělesněnou dokonalost.
Pokaždé, když udělal nějakou chybu, tak mu to dali pořádně sežrat. A tím myslím absolutně každou kravinu. Špatně držený příbor, minutové zpoždění, nesprávné podání ruky při nějaké jejich pracovní večeři.. Několikrát jsem viděla, jak ho rodiče ponižovali.
Kladou na něj obrovské nároky. Bylo mi ho kvůli tomu líto, proto jsem občas trpěla to, jak se choval. Prostě si vybíjel vztek. Neříkám, že je to dobře, ale zčásti jsem to chápala. Navíc se pak vždycky omluvil.
Ale ty jsi viděl jen to, jak se ke mně choval na veřejnosti, ale když jsme byli sami, dokázal být úžasnej a chovat se jako gentleman. Ne vždycky, samozřejmě.
Dokonce mě i překvapovalo, o čem všem se s ním dá povídat. Kromě toho ale udělal i řekl spoustu špatných věcí, proto jsem ho nikdy nemilovala. Jenže teď je jinej.
Je to zase on, jen v hrozném stavu. Vím, jak moc toho všeho lituje a omlouval se mi už tolikrát.. prostě ho mám ráda, Huntere. Ne tak, jako třeba Ryana, ale mám ho ráda hodně." dopověděla jsem.

Hunter se mi celou dobu, co jsem mluvila díval do očí a zaujatě poslouchal. Občas vypadal, že mě přeruší, ale rozmyslel si to.

,,Nevěděl jsem, že to měl v rodině takhle hrozný."
,,To neví skoro nikdo. Snad kromě mě a Erika."
,,I tak to ale neomlouvá to, jak se choval."

,,Já neříkám, že jo. Jen.. hodně ho to ovlivňovalo. Spíš jde o to, jaký je teď. Huntere, ty jsi taky udělal spoustu chyb. Říkal jsi, že kdybys to mohl vrátit, udělal bys to. A takhle to má i on. Prosím, řekni, že už mě chápeš." vyslovila jsem nadějně.

,,Asi jo. Udělal jsem si na něj trochu jinej názor, ale i tak ho nemám rád."
,,Hlavní je, abys respektoval, že ho mám ráda já."
,,Dobře, pokusím se o to."
,,Miluju tě, víš to?" zeptala jsem se s úšklebkem.

,,Jasně, že vím." zakřenil se taky a přitáhl si mě k sobě
,,Prosím, už se kvůli tomu netrap. David je určitě v pohodě, prostě se jen někam zašil."

,,Bojím se, že si chce ublížit." sdělila jsem mu své obavy.
,,Myslíš, jako, že by se chtěl zabít?"
,,Jo.." šeptla jsem.
,,To je blbost."
,,Co když ne?"

,,Talie, vybrali si ho, jako 'vůdce' party. Vážně si myslíš, že by si ho vybrali, kdyby byl takovej slaboch?"
,,Já nevím."

,,Tohodle se neboj. Podle mě je teď u Erika doma a je v pořádku."
,,Myslíš?"
,,Jo, určitě."
,,Nechce se mi to jít zjišťovat.."
,,To mně taky. Zmrzačil bych Erika hned ve chvíli, kdy by otevřel dveře. Pořád jsem na něj nasranej."

Mírně jsem se zachechtala, čímž jsem rozesmála i Huntera. Hned na to ale opět zvážněl. Chvíli si snaživě prohlížel můj obličej, než na mě promluvil.
,,To ale není všechno, co tě trápí, mám pravdu?"

Podívala jsem se na svoje ruce, které jsem měla položené na klíně a mlčela jsem.

,,Talie.. mně přece můžeš říct všechno, vždyť to víš." promluvil přesvědčivě.
Pohlédla jsem mu do očí a poté znovu sklopila zrak.
,,Nesnáším, když přede mnou něco tajíš. No tak.. řekni mi to." žádal mě a stiskl mi dlaň ve své.

,,Bojím se ti to říct."
,,Proč?"
,,Nebude se ti to líbit."
,,Sakra, Talie, už mi to řekni." znervózněl.

,,Musíš mi slíbit, že nebudeš vyšilovat, prosím."
,,To ti slíbit nemůžu."
,,Prosím."
,,Dobře, slibuju, že nebudu moc vyšilovat. Tak povídej."

,,Jak jsme hráli tu hru.. Já vím, co po tobě budu chtít a.."
,,Talie, já ty zkurvený prášky brát nebudu!!" okřikl mě.

,,Ne-ne-ne, o to nejde." vyhrkla jsem zběsile.
,,Tak o co?" ptal se už klidně, ale zároveň dost nechápavě.

,,Já chci, aby Sean věděl, že je nebereš."
,,Tak na to zapomeň! Jestli to zjistí, tak to řekne tátovi a donutí mě ty prášky brát!!"
,,Neboj se, já si s ním promluvím a zařídím to."

,,Jak asi?!! Ne, Talie! Tohle neuděláme!!" zvyšoval zděšeně hlas.
,,Huntere, věř mi. Já to zařídím. Když o tom bude vědět, tak to bude jednodušší. On tě zastaví, pokud se něco stane. Prosím, Huntere. Rozhodla jsem se, že budu stát za tebou a vydržím ty tvý výbuchy vzteku. Nechtěla jsem, ale udělala jsem to pro tebe. Jenže se bojím, tak pro mě prosím udělej tohle, prosím.."

,,Dobře, já tě chápu. Udělal bych pro tebe cokoliv, Talie. Ale mám strach, že to nevyjde."

,,Vyjde to, neboj se toho. Dokážu to Seanovi vysvětlit, vím to. On to pochopí. Věř mi." prosila jsem dál a dokonce úspěšně.

,,Tak jo. Věřím ti."
,,Děkuju, Huntere!" vypískla jsem a prudce ho objala kolem krku.

,,Fajn, problémy vyřešeny. Teď k dalším věcem.. Psal mi Ryan, máme si k němu jít vyzvednout kocoura."