My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤6 "Jdeme tě opít."

Talie:

,,Zavři oči."
,,Ne, Huntere. Teď opravdu nechci nic hrát." povzdechla jsem nešťastně.
,,Nebudeme nic hrát, no tak.. Zavři oči."

Nedůvěřivě jsem si ho prohlídla, ale pak jsem jeho prosbu splnila.
,,Neotvírej, dokud neřeknu, dobře?"
,,Dobře."

Ucítila jsem jeho ruku na mém zápěstí a pak něco studeného, co mi na něj dával.

,,Můžeš otevřít." zašeptal mi mile do ucha. Pomalu jsem oči otevřela a podívala se na svou ruku. Zápěstí mi zdobil nádherný zlatý náramek ve tvaru hada.

,,To je krásný, Huntere." řekla jsem šťastně.
,,Kde jsi to vzal?"
,,Koupil. Včera večer v klenotnictví ve městě, jak jsi šla se Samanthou do toho obchodu s botama." vysvětlil mi stále tím nádherně milým tónem a přitiskl svoje rty na můj spánek.

,,Je to vážně nádherný... moc ti děkuju." řekla jsem s pohledem stále upřeným na svou ruku. Usmála jsem se ještě víc, když mi po tváři stekla slza štěstí.

,,Jsem moc rád, že se ti to líbí." sdělil mi a tentokrát mě políbil na tvář, přesně na místo, kde jsem měla slzu.
Spokojeně jsem vydechla, opřela se o jeho hruď a hlavu jsem mu položila na rameno.

Pak jsme byli zticha a jen oba pozorovali západ slunce a dooranžova zbarvené moře. Já vím, romantické klišé, ale bylo to vážně krásný.

,,Jsem moc šťastná." pronesla jsem po chvíli.
,,Já vím, já taky."
,,Ale mám strach."
,,Proč?" nechápal.

,,Říká se, že je život vyrovnaný... my dva jsme šťastní už dlouho a poslední dobou bylo všechno úžasný. Bojím se, že se něco stane."

,,Myslíš, jako mezi náma dvěma?"

,,Nevím... možná, nebo něco jiného. Zkrátka mám strach." zamyslela jsem se.
,,Nemusíš. Nás dva nic nerozdělí a pokud se něco stane, tak si s tím poradíme. Nemysli na to, Talie, netrap se tím. Navíc.. řekl bych, že my dva už toho špatného máme za sebou až dost. Vždyť jsme nezvládli v klidu ani ten aquapark. Ty jsi byla vyděšená, protože jsem po tobě řval a já si zlomil prst.." zašeptal celý zabraný do svých myšlenek a objal mě kolem pasu.

,,Asi máš pravdu..."

,,Huntere?"
,,Hm?"
,,Kdo byl vlastně ten kluk.. ten, kvůli kterému ses tak naštval? Myslím, že se jmenoval Benet, nebo tak." vzpomněla jsem si.

,,Jeho táta vlastní taky několik firem a často se s mým tátou soudí. Stále po něm totiž něco kopírují, nebo se nás snaží shodit. Soud vždycky vyhrál táta a oni musí všechno hradit. Kvůli tomu naší rodinu nesnáší. S Benetem jsem se hodněkrát hádal a občas jsme se i poprali... Nevím, jak přesně ti to vysvětlit, ale zkrátka mě nenávidí a chce mi ublížit, protože by tak naší rodinu srazil na kolena." odříkal.

,,Jen kvůli tomu? Myslela jsem, že to má nějaký hlubší důvod."

,,Jde o velký peníze, zlato. To s lidmi mává vždycky. Benet je podle mě něco, jako Erik s tím rozdílem, že Beneta jeho rodiče můžou z jakýhokoliv průseru vysekat." konstatoval.

,,Vím, že ses hrozně zlobil, když jsem to řekla, ale... on se ke mně opravdu choval mile, než zjistil, že jsem tam s tebou. Erik se chová hnusně skoro ke každýmu."

,,Prostě ses Benetovi líbila.. já myslím, že kdyby Erik fakt chtěl nějakou holku, tak by taky dokázal být milej."
,,No.. nevím." řekla jsem spíš nesouhlasně.

,,Calebe, Talie! Jdeme!" zavolala na nás mamka. Půjdeme se totiž projít po městě.

,,Jojo!" křikla jsem na odpověď a s Hunterovou pomocí jsem se dostala na nohy.