My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤14 Konečně doma

,,A co, když nechci hrát?"
,,Prosím.." žadonil dál se štěněčím pohledem.
,,Ehh, fajn, tak jo."
,,Super!" zaradoval se.

,,Jak jsem říkal.. můžeš si vybrat."

,,Asi zase tu s těma otázkama, na pohyb jsem, až moc líná. A když vyhraju, co se stane?"
,,Udělám cokoliv, co budeš chtít a to samé platí pro tebe, pokud vyhraju já." objasnil.

,,Ok."

,,Dámy první, ptej se."
,,Ugh, vždyť víš úplně všechno.. nevím, na co se mám ptát. Ehhh.. jak se jmenoval můj první plyšovej medvídek?" zvolila jsem. Taknějak jsem doufala, že to třeba neví. No.. mýlila jsem se.

,,Mistr Chlupin." odpověděl pohotově.

,,Mohl bys mi říct, jak to sakra víš?"
,,Tvůj táta má na facebooku tvoje fotky z dětství a přidává tam popisky." ušklíbl se.
,,Co-cože?!" vyhrkla jsem.
,,Ty to nevíš?"

,,Ne! Tak to si s ním pak vyřídím!"

Hunter se hlasitě rozesmál, a pak položil svou otázku.
,,Při jaký příležitosti se seznámili moji rodiče?"

Sakra!

,,Nech mě chvíli přemýšlet, prosím. Já si vzpomenu."
,,Jo, v pohodě."

Byl to Halloween, Vánoce, nebo Valentýn? Určitě to muselo být jedno z toho.. No tak, Talie, přemýšlej..
Pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo na nějaký akci v Salemu. Hunterův táta mluvil o tom, že tam všude lítaly krásný, barevný listy..

Takže to bylo na podzim!!

,,Byla to nějaká firemní akce v Salemu a byl Halloween."
,,Správně." mrknul na mě Hunter a já si úlevně oddychla.

,,Mimochodem, do Salemu se chci taky jet podívat, až bude Halloween.." pronesla jsem zasněně. Kdo by nechtěl do města čarodějnic, ne?

,,Klidně tam můžem jet. Teď pokládej další otázku."
,,Dobře.. můj oblíbenej pořad z dětství."
,,Špionky. A tvůj oblíbenej díl je ten s tím kadeřnictvím."

Ten kluk je lepší, než Google..

,,Jo, správně." povzdechla jsem.
,,Já vím. Jakou rasu psa si plánuju koupit a proč? Tohle jsme spolu ještě sice vůbec neprobírali, ale myslím, že bys to mohla vědět."

,,Myslím, že Cane Corso, protože je má Ramsay Bolton v Game of Thrones."

,,Přesně tak." usmál se.
,,Heh, dneska mi to docela jde. Takže.. kolik jsem měla k snídani jahod?"

,,Hele! Tohle je blbá otázka!" napomenul mě.
,,Neříkal si, že se nesmí pokládat blbý otázky." zakřenila jsem se škodolibě.
,,Občas dokážeš být docela mrška, víš to?"
,,Mm-hm. A teď už odpovídej."
,,Já nevím... šest?"

,,Osm." vypískla jsem vítězně a trochu u toho i poskočila.
,,Klidně bys mohla kecat.."
,,Ale no tak.. já přece nelžu."
,,Tohle není fér." mručel.

,,Život prostě není fér, miláčku." mrkla jsem na něj.
,,Hej, nepoužívej moje hlášky proti mně!"
,,Když ono se to teď prostě nabízelo."

Odfrknul a tiše se zasmál, zatímco koukal před sebe na moře.
Slunce mu krásně osvětlovalo pleť a z vlasů, které díky troše gelu stále držely svůj obvyklý tvar, mu stékaly kapky mořské vody.

,,Miluju tě, Huntere." vyklouzlo mi z úst bezmyšlenkovitě. Trochu překvapeně ke mně natočil hlavu a hned na to se široce usmál.

Dvěma kroku se přiblížil těsně přede mě. Zkoumavě se mi díval do očí a levou dlaň mi jemně přitiskl na tvář, po které pak přejížděl palcem.
,,Řekni to ještě jednou, prosím." požádal mě