My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤30 "Prosím, zastav to."

Talie:

,,Broučku, vzbuď se." promluvil ke mně jemný hlas Huntera.
,,Hm?" zamručela jsem se zavřenýma očima.
,,Víš, kolik je hodin, lásko?"
,,Hm?"

,,Budou čtyři.." zachechtal se.
Teď už jsem oči otevřela a rovnou je úplně vykulila. Jakto, že jsem spala tak dlouho?
,,Stejně vypadáš pořád hrozně unaveně. Nejspíš to dělaj ty antibiotika. Co ruka?"

,,Nebolí, už je to v pohodě. A jak je tobě?" zeptala jsem se opatrně. Před hodinou totiž začal soud. Hunterův táta to odmítl stáhnout a místo toho snížil částku na jeden milion dolarů.
,,Jsem z toho trochu nervózní, ale myslím, že to dopadne dobře. Budou platit mnohem menší odškodnění, než měli platit původně, to nemůže tolik vadit."

,,Ale i tak je to sakra hodně peněz."
,,Jo, to je. Doufám, že se to s Benetem nějak vyřeší. Každopádně už jsem ti, ale vybral bodyguarda. Táta s ním dneska večer vyřeší papírování a zítra už tě s ním budu moct seznámit." pronesl pyšně. Jedna věc mě ale celkem zarazila.

,,S ním? Nečekala bych, že vybereš kluka."
,,Je teplej." ušklíbl se Hunter a já se zasmála.
,,A kolik mu je?"
,,Dvacet tři. Sehnal jsem ho díky Ethanovi. Je to přítel jeho kámoše."

,,Aha, tak to je skvělý." usmála jsem se.
,,To jsem rád. A teď k dalším důležitým věcem. Nemáte tu téměř nic k jídlu, takže budu muset jít nakoupit. Nevadí, když tu budeš chvilku sama? Benet je teď u soudu, takže ti nic nehrozí."

,,Ne, nevadí. Kde máš vůbec Seana?" napadlo mě.
,,Vzal si volno. Jeho dcera má dneska narozeniny."
,,Nevěděla jsem, že má dceru.."
,,To já taky ne." zasmál se.
,,Tak já teda jdu a... asi do hodiny bych měl být zpátky."

,,Dobře, já se zatím pokusím vyhrabat z postele."
,,No to jsem na tebe zvědavej. A nikomu neotvírej, jasný?" zeptal se přísně.
,,Jasný."

Před odchodem mě ještě políbil a mně se povedlo vylézt z postele téměř hned, jak za sebou zavřel vchodové dveře. A pak, že to nezvládnu!

Rychle jsem se vysprchovala a navlíkla se do oblečení. Tentokrát trochu teplejšího, protože mi byla zima. Teplota venku se pohybuje kolem patnácti stupňů a prší tam.

Ugh..

Normálně bych se šla do kuchyně najíst, ale protože nemáme jídlo, tak jsem si to namířila na můj gauč, kde jsem si sedla. Chystala jsem se vzít si knížku Lovkyně snů, kterou mi půjčila Kate, ale zacinkal mi mobil.

Okamžitě jsem se pro něj teda natáhla a zjistila, že zpráva je od mamky.

'Ahoj, zlato. Hele, asi přijedeme domů někdy zítra večer, protože už tu nemá být moc hezky a popravdě už se celkem nudíme. Doufám, že to tam se Samanthou zvládáte. Posíláme pusu.'

Jo, zvládáme to skvěle, až na to, že Sami se na mě vyprdla hned první den, co jste odjeli a zabydlela se u Iana..

To jsem jim ale samozřejmě neodepsala.

Mobil jsem se chystala odložit na opěradlo vedle sebe, jenže tentokrát začal vyzvánět.

Neznámé číslo.. Nebudu lhát, trochu mě to vyděsilo. Možná i víc, než jen trochu. Po chvilce váhání jsem hovor zvedla, ale zůstala jsem zticha.