My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤22 "Proč mám pocit, že mi něco nechceš říct?"

Ryan:

,,Vážně?" zeptal jsem se otráveně, po tom, co se ode mě v posteli Casey posunula až na kraj a otočila se ke mně zády.

,,Ano, vážně."
,,Proč?"
,,Víš to moc dobře. Až Melanie odpustíš a budeš se k ní chovat tak, jako vždycky, budu se s tebou zase bavit. Do tý doby tě budu ignorovat. Dobrou noc." odpálkovala mě a zhasla světlo.

Naštvaně jsem otevřel pusu, abych řekl něco na svou obhajobu, ale rozmyslel jsem si to. Na otočenou Casey jsem se zaksichtil, vyplázl jazyk a lehnul si taky zády k ní.

Jak dospělé, Ryane..

Protočil jsem oči nad svými úvahami a radši se pokoušel usnout, což bylo úspěšné, až za delší dobu.

Někdy v noci mě ale vzbudila velká rána. Byla totiž bouřka. Kdyby se mnou v pokoji nebyla Casey, kterou jsem nechtěl vzbudit, tak bych nejspíš do něčeho fláknul. Při bouřce totiž nikdy nemůžu usnout, vzbudí mě skoro jakýkoli zvuk.

A když už jsme u těch zvuků... netrvalo to ani pár vteřin a zaslechl jsem, jak se otevřely dveře do mého pokoje. Byl jsem ke dveřím otočený zády, takže mi nedělalo žádný problém předstírat, že spím a jen jsem naslouchal. Bylo mi jasné, že osoba, která vstoupila, je moje maličká sestřička.

,,Casey.." zašeptala. Chvíli se nic nedělo, tak Mel její jméno zopakovala trochu hlasitěji a to už se Casey vedle mě pohnula.

,,Melanie, co tu děláš?" zeptala se jí taky šeptem.
,,Já se bojím.."
,,Čeho?"
,,Je bouska.."

Jo, ten malej brouček se bojí bouřky, to jsem jí ještě nestihl odnaučit.

,,Casey, půjdeš si plosím lehnout ke mně?"

Zamračil jsem se, a pak tázavě povytáhl obočí. Proč jí chce u sebe?

,,A nechceš si lehnout sem?"

Jo no...

,,Ne, Lyan se na mě zlobí... nechtěl by, abych tady byla.."

Tak tohle už jsem nevydržel.

,,Co to povídáš, Melanie?" vyhrknul jsem a posadil se v posteli, na čež se na mně obě otočily.

Strašně mě mrzelo, jak byla Melanie vystrašená. Jsem idiot, ona se mě teď bojí.
,,Poď sem." pobídl jsem jí mile. Nervózně se dívala na místo vedle mě, ale nepohla se. Zabolelo mě u srdce a se smutným úsměvem jsem se zvedl.

Cítil jsem se hrozně provinile, když vystrašeně couvla. Pomalu jsem došel až před ní a přidřepl jsem si.
,,Proč se mě tak moc bojíš?"
,,Plotože jsem sem zase vlezla bez dovolení..." pověděla tiše.

,,Zlatíčko moje, tohle je ale něco jiného, když je noc a ty máš strach. Navíc já už se na tebe nezlobím."

,,Vážně?" kuňkla.
,,Jo, to předtím jsem přehnal. Mrzí mě to."

,,Už to nikdy neudělám, Lyane, oplavdu."
,,Věřím ti." usmál jsem se na ní, a když ke mně natáhla ručičky, okamžitě jsem jí objal.

,,Mám tě láda."
,,Já vím. Taky tě mám rád." odpověděl jsem mile. Pak už jsem si jí vzal do náruče a přendal jí k nám do postele.
Zřejmě byla hodně unavená, protože nám akorát popřála dobrou noc a do půl minuty už chrněla.

,,Víš, že s ní máš vztah spíš, jako s dcerou, než se sestrou?" zeptala se Casey při pohledu na Melanie, která se tulila k mé hrudi.
,,Jo, slýchávám to často."

,,Mít brášku, jako jsi ty je úžasný, ale jen do chvíle, kdy začne dospívat. Uvědomuješ si, že se takhle jednou bude tulit ke svému klukovi, že jo?"