My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤13 "Prosím, Talinko.."

Potom, co Adam ztuhl a podíval se směrem k Melanie, jsem ho odstrčil.
Casey se jí snažila utěšit, ale naprosto neúspěšně.
,,Broučku, nebreč, prosím." promluvil jsem k ní a znovu jsem si jí vzal do náruče, při čemž mě zase objala kolem krku.

,,Adam to nemyslel vážně, Melanie. Neboj se."
Zesílila stisk kolem mého krku a tělo se jí třáslo.

,,Teď už tě bude nesnášet oprávněně." zasmála se Kate.
,,Sakra." zaklel naštvaně Adam.
,,Ryane, mohli bysme si promluvit venku?"

,,Jo." vydechl jsem.
,,Casey, vem si jí k sobě."
,,Jasně." zareagovala ochotně a opatrně si mou sestřičku vzala do náruče. Zřejmě na ní byla moc těžká, protože si s ní radši klekla.

S povzdechem jsem zakroutil hlavou a kývl na Adama, aby se mnou šel na zahradu. Prošli jsme zadním vchodem, který tam vede a když jsem zavřel, tak jsme na sebe chvíli jen v tichosti civěli.

,,Co se teda stalo?" prolomil jsem ticho.
,,Chtěli jsme s Kate jet k jezeru Tahoe a kvůli tobě jsme museli používat mapu. A protože s tím zrovna moc neumíme, tak jsme se ztratili a skončili jsme v Utahu. Při cestě zpátky jsem dvakrát píchl, takže jsme zůstali trčet na tý lesní cestě a musela nás hledat policie." odvyprávěl.

,,Wow..."

,,Zrovna 'wow' to teda nebylo!"

,,Dobře, uklidni se. A kdy jsi zjistil, že máš přenastavenou navigaci?"
,,Když jsme vyjížděli.."
,,Takže ses rozhodl i tak jet a zvládnout to s mapou?" ujišťoval jsem se.

,,No.. jo."
,,A to je moje vina?"

,,Prostě jsem nechtěl Kate zklamat. Myslel jsem si, že to zvládnu. Není to tvoje vina úplně, ale z části jo. Kdyby sis nehrál s mojí navigací, tak by se tohle nestalo."

,,Jo.. omlouvám se. Asi budeš chtít ty píchlý kola zaplatit, co?"

,,Stejně, jako benzín a odtahovku.. Ale máš pravdu, že je to chyba nás obou, takže.. Co kdyby zaplatil každý půlku?" nabídl.

,,Fajn, to je fér." odsouhlasil jsem a Adam mě hned na to kamarádsky poplácal po zádech.

,,Jdeme zpátky."

Talie:

Dneska v noci odlítáme zpátky do Nevady a popravdě už se nemůžu dočkat. Strašně se těším na Katelin, Ryana i Adama. A hlavně na Melanie... a Lorda Baelishe.. Prostě na všechny!

,,Mám sbaleno, co ty?" zeptal se Hunter a s hlasitým výdechem se protáhl.
,,Taky." mrkla jsem na něj.

,,Tak můžem jít na snídani." pobídl mě. Přijala jsem ruku, kterou ke mně natáhl a vydali jsme se ven z pokoje společně s našimi kufry. Do desíti mají být totiž vyklizené pokoje, aby se mohly připravit pro další hosty.

Kufry jsme tedy odložili dole vedle recepce a mohli se jít najíst.

***

,,Dojdu si ještě na záchod, než půjdem na pláž. Počkáš tady?"
,,Jasně, neboj, neuteču ti." odpověděla jsem s úšklebkem.

,,To bych ti radil." zareagoval naoko přísně, a pak už odkráčel.

Já zatím ještě dopíjela kolu, smíchanou se spritem, kterou jsem si dala k snídani.

,,Ahoj." ozvalo se vedle mě po chvíli. Byl to Henry, který si taky okamžitě sedl na židli naproti mně.
,,Eh, ahoj.."