My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤17 Erikovy Intriky

,,Ta čubka tě totálně zničila."
,,Nemluv takhle o Talii!" obořil jsem se na něj rozzlobeně.
,,Proč? Za to, jak na tom teď jsi, může ta tvoje holčička."

,,Za to, jak na tom jsem, si můžu sám."

,,Ach jo... doufám, že se dáš brzo do pořádku.." povzdechl, zatímco mi podal krabici s pizzou a plechovku piva.
,,Hm."

,,Dáš si?" natáhl ke mně tázavě krabičku s cigaretami.
,,Ne, už nekouřím."
,,Nekouříš? Od kdy, kurva?"

,,Talii to vždycky vadilo a říkala, že nechápe, proč si dobrovolně ničím zdraví. Tak jsem se rozhodl toho nechat."
,,Kvůli Talii?"
,,Taky, ale hlavně kvůli sobě." zamumlal jsem potichu.

,,Ty jsi totálně v prdeli."
,,To vím i bez tebe." odsekl jsem.
,,Seš si jistej, že nechceš? Udělá se ti líp."
,,Jo, jsem si jistej!"

,,Tak dost! Tenhle tón si vyprošuju, nebudeš po mně řvát." upozornil mě přísně a já omluvně přikývl při čemž jsem sklopil zrak. Zvedl jsem ho až ve chvíli, kdy jsem mu chtěl položit otázku.

,,Eriku, proč jsem byl 'boss' v naší partě já?"
,,Nebyl, pořád jsi. A proč? Protože jsi z nás ten nejvíc dominantní."
,,To není pravda." zakroutil jsem záporně hlavou.
,,Vždycky jsi mi takovej přišel spíš ty."

,,Asi jo. Ale já po tom, být kápo party nikdy netoužil, Davide."
,,Já přece taky ne." řekl jsem nechápavě. Svraštil jsem čelo ještě víc, když se Erik mírně zachechtal.

,,Naopak, Dave. Ty si po tom toužil hodně. Byl jsi ovlivněný tím, jak se k tobě doma chovali. Toužil si po tom, taky někoho ovládat a prostřednictvím toho se vzepřít tomu, co do tebe zasadili rodiče. Že jsi k ničemu.."

,,A proč jsem vás nechal, abyste ubližovali mojí holce?" ptal jsem se dál na něco, na co bych měl vědět odpověď. Nevím, proč jsem to chtěl slyšet od něho. Nejspíš mě zajímalo, jak to vidí on.

,,Nás? Dave.. to ty sis s ní rád hrál a dokazoval nám, že tě poslouchá."
,,Vy ste si vždycky začali." zasyčel jsem.
,,A ty ses toho vždycky chytl. My jsme se jí jen na něco zeptali a ty si jí nutil k odpovědi, trestal jí, když nechtěla. To ty jsi po ní křičel a vyhrožoval jí fackou. Copak si na to nevzpomínáš?" mluvil stále klidně. Poslední dobou se chová nějak divně, je až moc milej a starostlivej.

,,Vzpomínám, já jen.... hrozně mě to štve. Všechny ty vzpomínky... chtěl bych na to zapomenout."
,,Proto seš furt tak špatnej? Protože pořád myslíš na všechno, co jsi Talii provedl?"

Smutně jsem přikývl, nějak se mi nechtělo mluvit. Opět mě totiž začínaly pálit oči a já se nechtěl zase rozbrečet.

,,Tak mysli na to hezký, co mezi vámi bylo."
,,Na co?" zamračil jsem se.
,,Davide, Talie by s tebou nebyla, kdybys na ní byl hnusnej pořád. Rozešla by se s tebou mnohem dřív."

,,Možná.. já nevím, na to hezký mi nejde myslet."

,,Vlastně.. myslím si, že k tobě Talie cítila něco silnýho. Něco, co jen tak neodejde. A možná to cítí pořád." pronesl vážně, při čemž ze sebe vyfoukl kouř z cigarety.

Divím se, že jeho rodičům nevadí, že kouří v domě. I když to možná ani nevědí, protože do jeho pokoje mají zakázaný přístup. Tím pádem tedy nevědí ani o mně.

,,Jak to myslíš?"

,,Myslím, že tě Talie pořád miluje. Myslíš, že by ti jinak to všechno dokázala odpustit?"

,,Já nevím."
,,Talie mě nemiluje, miluje Huntera."

,,Opravdu? Třeba ne, třeba se jen domnívá, že to tak je. Hunter jí celou dobu nutil, aby ho milovala a nikoho jinýho k ní nepustil. Kdyby se Hunter neobjevil, třeba bys s ní teď byl a byli byste šťastní." vyslovoval pomalu, jakoby chtěl, abych přemýšlel nad každým slovem.