My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤23 Ticho před bouří?

Po obědě jsme šli do kina a pak už k nám domů, kde jsme se váleli na gauči. Zabavovali jsme se prohlížením fotek a hraním her. Například Carcassone jsme hráli hodně dlouho.

A vyhrál Sean..

Ano, je s námi pořád, už to ani nějak nevnímám. Venku se vždycky drží kousek za náma, takže není těžký si ho nevšímat.

,,Seane, udělal bys nám čaj?" zeptal se Hunter, když uklidil Carcassone zpátky do poličky v obýváku.
,,Je to bodyguard, ne služebná.." povzdechla jsem směrem k Hunterovi a vrhla na něj trochu přísný pohled.

Občas mi leze na nervy to, jak se k němu chová.
,,Děkuju, Talie. Aspoň někdo si toho všiml."
,,Prosím." vyslovil Hunter s omluvným podtónem.

,,Zdá se mi to, nebo ten kluk řekl
'Prosím'?"
,,Hm nevím, nejspíš to vážně řekl." usmála jsem se.
,,Tak dobře. Chcete černej, nebo zelenej?"

,,Černej." odpověděl Hunter a pak se ke mně tázavě otočil.
,,Taky, děkujeme."
,,Za málo." pronesl a vstal, aby mohl jít do kuchyně splnit svůj úkol.

Hunter se mezi tím vrátil ke mně a svalil se na gauč. Pak na sebe taky nahrnul deku, kterou jsem se přikrývala a rukama mě objal kolem pasu, jako to dělá vždycky.
,,Co se to s tebou stalo, že si ho najednou poprosil?" zeptala jsem se.

,,Nevím, asi jsem tu slušnost chytl od tebe. Takhle to funguje, když se ti někdo líbí, občas se začneš chovat, jako on." štípl mě do tváře.

Jen jsem se ze široka usmála a pozorovala ho. Je nádherný, jak se na mě vždycky dívá s takovou láskou.
,,Rozšířily se ti zorničky, krásko."

Sklopila jsem zrak, a když jsem cítila, jak se mi hrne červeň do tváří, přitulila jsem se k Hunterovi tak, že jsem obličej schovala do jeho ramene.
Zachechtal se a objal mě ještě pevněji.

,,Jsi rozkošná, když se stydíš."

Jo, styděla jsem se. Když pozoruju Huntera, tak se mi pokaždé rozšíří zorničky, stejně, jako jemu. Vlastně je docela zvláštní, že se s vámi tohle děje při pozorování něčeho, co se vám líbí..

,,Ty se chceš tulit?"
,,Mm-hm." vydala jsem ze sebe spokojeně.
,,Miluju, když máš mazlicí náladu."
,,To je dobře, protože jí mívám docela často." zasmála jsem se.

Hunter se ode mě mírně odtáhl, aby mě mohl políbit, ale přerušil nás zvuk, oznamující příchozí zprávu. Hunter se otočil za svým mobilem, který ležel na stolku a s mírným povzdechem se pro něj natáhl.

Když ho rozsvítil, tak trochu posmutněl.
,,Co je to?"

Místo odpovědi na mě omluvně koukl a poté mi věnoval pusu na čelo.
,,Rozhodl jsem se tátovi ve firmě s něčím pomáhat a je kolem toho spousta papírování... musím zase jet něco podepsat." sdělil mi smutně.

,,Teď hned?"
,,Jo, mrzí mě to. Vrátím se, co nejdřív to půjde." slíbil a pohladil mě po tváři.
,,Dobře..."
,,Ne-ne-ne-ne-ne, co ten smutný výraz? Chci vidět úsměv a to okamžitě." přikázal mi a důležitě zvedl ukazováček, což mě rozesmálo. Nejspíš to byl účel.

Hunter mě spokojeně políbil, a pak už zamířil ke dveřím.
,,Kam jdeš?" zastavil ho Sean.
,,Musím za tátou do práce. Ty tu zůstaneš s Talií a ani se od ní nehneš."

,,Uvědomuješ si, že jsem tvůj bodyguard?"
,,Myslíš si, že nějakýho potřebuju?"
,,Ne, to spíš každej kluk, co se k Talii jen přiblíží.."
,,Tak vidíš." pronesl Hunter, mrknul na Seana a odešel dřív, než Sean stačil cokoliv říct.

,,Tak ten druhej čaj asi vypiju já." zachechtal se a položil oba hrnky na stůl.
,,A ty mi koukej říct, co se s tebou děje."
,,Nic."

Povytáhl na mě obočí úplně stejně, jako Hunter v té restauraci a mírně nahnul hlavu ke straně.

,,Jsi úplně bledá a unavená. Něco ti je. Hunter to ví taky, jen asi čeká, že mu to řekneš sama."
,,Vážně mi nic není.."
,,Ach jo, holka.. proč se pořád snažíš všechno skrývat?" vyptával se dál.

Musí mě s tím otravovat taky?!

Rozhodla jsem se, že mu prostě neodpovím, přestávaj mě tyhle otázky bavit. Tak mi něco je, no a co? Nechci to říct, tak mě nechte být.

,,Ignoruješ mě?"
,,Jo.."
,,Ugh, tak fajn. Nebudu to řešit, ale jen z důvodu, že Hunter to z tebe potom nějak dostane."

,,Ehm.. Seane, když už jsme u toho, tak něco ti říct musím." načala jsem. Od tý doby, co jsme přijeli jsme se k tomu ještě nedostali.
,,Ano?" pobídl mě.

,,Jde o Huntera. Ale slib mi, že se nebudeš zlobit."
,,On ti něco provedl?"
,,Ne, s tím to nesouvisí. Nebude se ti to líbit, ale potřebuju, abys mi slíbil, že to, co ti řeknu zůstane jen mezi mnou, Hunterem a tebou. Hlavně se to nesmí dozvědět pan Walter. Nezačneš vyšilovat a vyslechneš si mě. Slib mi to, prosím." žádala jsem ho snaživě.

,,Teď mě trochu děsíš. Slíbím ti akorát to, že nezačnu vyšilovat, a že si tě vyslechnu. To, že se to pan Walter nedozví ti nezaručím. To si rozmyslím, až potom."

,,Dobře.. no.. jde o to, že Hunter ty prášky nebere. A já s tím souhlasím." přiznala jsem. Silně se mi rozbušelo srdce, jelikož jsem se moc bála jeho reakce.

,,Co..jakto?"

,,Hunter mi vysvětlil, jak moc mu to vadí a já si uvědomila, že ho do toho nikdo nemůže nutit, když se cítí tak špatně. Teď nemluvím o tom, jak na něj ty prášky působily, ale o tom, jak se cítil, když je musel brát. Vždyť on je v pořádku, jen občas nezvládne vztek, ale je lepší, když se naučí ovládat, než, když do sebe bude cpát chemii. A kdyby se něco stalo, tak jsi tu přece ty." pověděla jsem, jak to vidím.

,,Tak co si o tom myslíš?" zeptala jsem se po chvíli ticha.

,,No.. normálně bych s tím asi nesouhlasil, ale je pravda, že po tom Řecku jsem nad tím dost přemýšlel. Takže Huntera docela chápu. Navíc už ti taky zařizuje bodyguarda, tak to snad nebude problém."

,,To teda znamená, že pan Walter se to nedozví?"
,,Přesně tak. Nemusíš se bát, zůstane to jen mezi námi." usmál se.

,,Děkuju, Seane. Já teď zkusím usnout, jsem hrozně unavená. Klidně si pusť televizi, jestli chceš."

,,Spíš bych si něco přečetl.."
,,Támhle v poličce je spousta knížek." odpověděla jsem pohotově a máchla rukou směrem ke stěně, kde se ona polička nachází.

Pak už jsem si lehla a uvelebila se pod deku. Chtělo se mi brečet.. tak moc, kvůli té ruce. Bolest, která se mi rozléhala po celém těle začínala být nesnesitelná. Víte, jak vás při chřipce hrozně bolí tělo? Několikrát si tu bolest vynásobte a vyjde vám to, jak se cítím já.

***

,,Broučku, vzbuď se, už jsem zpátky." probral mě Hunterův starostlivý hlas. No do hajzlu, ta bolest... a ta zima..
,,Huntere, já ti musím něco říct." zamumlala jsem.

,,No to doufám, protože úplně hoříš." zděsil se.

,,Ale... slíbíš mi, že se nebudeš zlobit?"