My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤3 "Chci si zahrát hru."

Ryan:

,,Mohl bys mi jít pomoct, prosím?" ozvalo se z kuchyně. Máma se zase pokouší něco uvařit?

Jen to ne..

,,Už jdu!"

,,Co je?" zeptal jsem se, když jsem za ní dorazil.
,,Prosímtě míchej to chvíli, já musím nutně na záchod." přikázala mi, zatímco mi do ruky vrazila vařečku a odběhla pryč.

Pokrčil jsem rameny a chopil se míchání tý divný břečky, co bublala v pánvi. Už aby se vrátil táta..

Asi po pěti minutách mamka konečně docupitala do kuchyně a opět se ujala vaření.
,,Běž prosím tě vzbudit sestru." požádala mě, na což jsem s úsměvem přikývl. Vyběhl jsem schody, vedoucí nahoru do patra a zamířil jsem do pokoje, kde spí moje čtyřletá princezna.

Opatrně jsem otevřel dveře, aby nedělaly hluk a zamířil jsem si to k její postýlce. Doširoka jsem se usmál při pohledu na její téměř černé, dlouhé vlásky, které byly rozhozené přes celý polštář a její drobné ručičky k sobě tiskly plyšového medvídka. Má ho ode mě, koupil jsem jí ho, když jsem byl s Adamem na Floridě.

Klekl jsem si k ní a pozoroval její roztomilý obličej. Nejradši bych jí nechal dál spinkat, vypadá spokojeně a určitě se jí něco hezkýho zdá.

,,Melanie, je ráno." zašeptal jsem a pohladil jí ukazováčkem opatrně po tváři.
Pomalu otevřela svoje nádherný hnědý očíčka. Má naprosto stejný oči, jako máma..

,,Ahoj." pozdravila mě rozespale.
,,Budeš vstávat?"
,,Ještě nechci.." zamumlala.
,,Nechceš? Ale venku je krásně, mohli bysme jít do bazénu a dát si zmrzlinu."
,,Máma mi nedovolí dát si k snídani zmzlinu." zašišlala. Jde jí bez problémů říct úplně všechno, kromě písmena 'R' a 'Ř'

,,Tak to mámě neřekneme." rozhodl jsem a mrknul na ní. Melanie se zamyslela a pak se s úsměvem posadila.

Já věděl, že to zabere!

,,Kde je Lold Baelish?" zajímala se hned.
,,Dole na gauči. Chceš jít za ním?"
,,Jo!" zaradovala se. Zasmál jsem se a pomohl jí se oblíknout do plavek. Pak jsme se vydali dolů.

,,Já sama!" vypískla, když jsem jí chtěl vzít do náruče, aby nespadla na schodech.
,,Ale chytneš mě za ruku, dobře?"
,,Dobze." zakývala zběsile hlavou a stiskla mi několik prstů ve svý maličkatý dlani.

Pomalu s mojí pomocí sešlapávala schody a já ji chytl radši i za druhou ruku, protože jsem měl vážně strach, že slítne.
To se naštěstí nestalo.
,,Zvládla jsem to!"
,,Já vím, seš šikulka."

,,Tobě se jí povedlo dostat z postele takhle rychle?" zavolala mamka.
,,Jasně."

Melanie se mi vytrhla a utíkala za mámou do kuchyně, aby se s ní mohla přivítat. Já zatím zašel do sklepa a z našeho velkého mrazáku vyndal vaničku se zmrzlinou. Hned jsem to taky odnesl ven, aby si toho máma nevšimla.

Když jsem se ze zahrady vrátil zpátky do domu, tak už Melanie seděla na gauči a drbala Lorda Baelishe za ušima. Nebojím se jí nechávat s ním samotnou, protože naštěstí nepatří k těm dětem, které by zvířata trápily.

,,Ryane, uděláš jí něco k jídlu?"
,,Jo, neboj." odpověděl jsem mámě a mrknul na Melanie, která se hned na to zlomyslně zakřenila. Pak jsem kývnul hlavou a naznačil jí, že má jít se mnou ven.

Lord Baelish se k nám taky hned přidal..

Sedli jsme si ke stolku pod slunečník, kde máme bazén a kde jsem samozřejmě odložil tu zmrzlinu.
,,Kolik si dáš, Mel?"
,,Hodně!" vypískla.
,,Jak jinak.."