My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤12 Agresivní návštěva

Katelin:

,,Co budeme dělat?!"
,,Nevím. Nemůžeme dělat nic. Není tu signál a to auto už nepojede.." povzdechl Adam nešťastně.

,,Takže tu budeme jenom čekat, až nás najde policie, kterou zavolají naši vyděšení rodiče?"
,,Nebo můžeme jít někoho hledat. Okolo jsou tu nějaký vesnice, tak bysme mohli někoho požádat o pomoc." navrhnul.

,,Zbláznil ses?!" vyjekla jsem zděšeně.

,,Dva teenageři uvízli sami v lese, protože se jim porouchalo auto a tak jdou hledat pomoc do nějaký prdele světa.. Nevím, jak tobě, ale mně to zní, jako námět k hororu!"

,,Jo, máš pravdu.. Texaský masakr.." zareagoval zamyšleně.

,,Pach krve.." dodala jsem.
,,Lidská stonožka.."
,,Hory mají oči.."
,,Nikam nejdeme!" rozhodl Adam.

,,Ne, nejdeme."

,,Jak dlouho asi bude trvat, než nás najdou?" zeptal se.
,,Je něco po šestý hodině, takže bych řekla, že policii zavolají každou chvíli. Vědí poznávací značku tvého auta a pokud to někam zadají, tak ten program prohledá kamery a oni budou vědět, kudy přesně jsme jeli a taky, kudy jsme jeli naposled. Bude jim jasné, že jsme někde tady v tom lese, takže prohledají silnice. Myslím, že nás najdou brzo..."

,,Tak super. A opravu těch kol mi bude platit Ryan. Stejně, jako benzín a odtahovou službu." pronesl vážně.

,,S tím můžu jen souhlasit."

***

Uběhla asi hodina a půl a pořádně se setmělo, protože začala obrovská bouřka. Ty mraky jsou téměř černý..

,,Netrefí do nás blesk, že ne?" zeptala jsem se vystrašeně.
,,Ne, když už, tak trefí do nějakýho stromu.."

,,A co když na nás ten strom spadne?!"
,,Proč by sakra padal zrovna na nás?" uchechtl se.
,,Protože, jestli sis nevšiml, Adame, tak máme dneska docela smůlu!"

,,Ale prosím tě."

,,Já mám strach." fňukla jsem.
,,Kate, ty brečíš?" vyhrknul.
,,Ne.."
,,To se vážně tolik bojíš?"
,,Jo.."

,,Ty si pako, poď ke mně." zašeptal a přitáhl si mě do objetí. Už jsme se totiž přesunuli na zadní sedadla, takže to nebyl problém.

,,Co když nás tu někdo přepadne?"
,,Katelin... nic takovýho se nestane.."
,,A co, když jo?"
,,Tak mu rozmlátím hubu." prohlásil jednoduše.

,,Já už chci být doma." zašeptala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.
,,Mně to povídej.."

Přitulila jsem se k němu ješte víc, protože ve mně sílil strach a Adam mi palcem své levé ruky přejížděl po paži.

Byli jsem už zticha a jen poslouchali, jak dešťové kapky bubnují do střechy auta. Po vcelku krátké době Adam usnul a já ho následovala.

Probudilo mě pronikavé zaklepání na okýnko. Oba jsme se s Adamem vyděšeně posadili a všimli si, že kolem auta stojí spousta lidí s baterkami.

,,Jsme zachráněni!!"

Ryan:

,,Ale-ale.. kdopak nám to usnul u televize?" promluvil na mě pobavený dívčí hlas. Skoro to zní, jako.. Casey!

,,Co tu děláš?" zeptal jsem se rozespale.
,,Melanie mě pustila dovnitř. Nemáš tu rodiče, neměl bys jí náhodou hlídat?"

,,Jo, měl. Neříkej to mámě."