My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤9 Nepovedený výlet

Rozhodla jsem se, že to teď prostě nebudu řešit. Šla jsem si už jen taky vyčistit zuby a pak jsem si lehla do postele. Nevím, kam Hunter šel a je mi to jedno.

Spala jsem celou noc, až do rána. On ležel vedle mě a ještě spal.

Otočený zády ke mně...

Chtěla jsem rychle vypadnout, tak jsem hygienu spíš taknějak odflákla, přes plavky si zase hodila ty průsvitný šaty a šla jsem ven. U snídaně to je tak, že moji rodiče sedí s Hunterovými a já s Hunterem sedíme u Sami a Iana.

A k nim jsem taky šla.

,,Kde máš Huntera?" zeptala se okamžitě Sam. Ani se jí nedivým. Vždycky chodíme spolu.
,,Pohádali jsme se." oznámila jsem jí smutně.

,,Vážně? A kvůli čemu?"
,,To je jedno."
,,A kdo tu hádku začal?" přidal se do rozhovoru Ian.
,,Já nevím." povzdechla jsem nešťastně.

,,Asi já... ale, kdyby se on hned.... já vážně nevím."
,,A kdy se to stalo, teď ráno?"
,,Ne, včera večer.. on odešel a já jsem šla spát. Dneska ráno jsem odešla dřív, než se vzbudil.." vysvětlila jsem.

,,Hele, už jde." upozornil nás Ian. Podívala jsem se tím směrem a zjistila, že nejde k nám. Našel si místo jinde a tam si sedl.
Myslí to vážně?

,,To vypadá, že vyloženě chce, aby ses mu šla omluvit." pronesla Sam.
Ale za co, sakra?! Za to, že jsem se lekla ve chvíli, kdy zatnul pěst a cuknul s ní tak, že to vypadalo, jakoby se napřahoval?

,,Cítíš se provinile?"
,,Ne."
,,Ani trochu?"
,,Ne." zopakovala jsem.

,,Tak v tom případě to neřeš. On vychladne a přijde za tebou. Vy dva na sebe neumíte být naštvaný dlouho." usmála se Sami a cvrnkla mě do nosu. S povzdechem jsem přikývla a pustila se do snídaně.

Hunter se mnou nemluvil, ani, když jsme se opalovali na lehátkách u bazénu.

Rozhodla jsem se, že si dojdu pro pití. Zamířila jsem teda k tomu divnýmu automatu, kterej vám pití vyprdne do kelímku a vybírala jsem si, co vlastně chci.

,,Tak hezká holka, jako ty, by neměla být smutná." ozvalo se vedle mě. Překvapeně jsem se otočila k vysokému blonďákovi a zaraženě ho pozorovala.
,,Nejspíš kecy tohodle typu nemáš ráda, co?" zachechtal se.

Musela jsem vážně vypadat, jako naprostej kretén, ale já nevěděla, co říct. Prostě jsem jen dál čuměla. Asi jsem byla myšlenkama až moc ponořená do toho s Hunterem, jinak si to nedokážu vysvětlit.

,,Promiň, jestli jsem tě nějak vyděsil. Jsem Henry." představil se a podal mi ruku.
,,Talie." vypadlo ze mě konečně. Oběma rukama jsem svírala kelímek a nějak se mi nechtělo ho jednou rukou pouštět. Prostě jsem si s tím klukem podávat ruku nechtěla.

,,Tak nevadí." zasmál se znovu a ruku ode mě odtáhl.
,,S kým tu jsi?" zeptal se.
,,S rodičema a..."
,,Vypadni od ní!" přerušil mě přísným hlasem Hunter.

Bylo zvláštní vidět ty dva vedle sebe. Hunter má oproti němu mnohem hustší vlasy a ještě ke všemu černé. Má ty nádherné zelené oči, zatímco ten blonďák má vyblitě modré.. A hlavně se odlišovali svými postavami. Hunter je vypracovaný a Henry, nebo, jak se představil.. je docela vyhublej.

Zatraceně, Huntere, jak můžeš na tohle žárlit?
Vždyť víš, že se mi blonďáci nelíbí..

,,To je tvůj brácha?" zeptal se.
,,Ne, jsem její kluk." odpověděl mu za mě Hunter a to dost podráždeně.
,,A jestli na ní ještě jednou promluvíš, tak ti natáhnu takovou, že budeš svoje zuby sbírat po podlaze. Vyjádřil jsem se jasně?"