My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤25 "Melanie!!!"

Když jsme se vrátili domů, tak jsem si jen v rychlosti vyčistila zuby a zalezla do postele. Měla jsem v sobě sice narvaný dvoje antibiotika a ten prášek proti bolesti, ale teplota mi dolů nelezla. Takže mi byla hrozná zima.

Jediná skvělá věc byla ta, že mě ruka nebolela. Dokonce ten prášek tlumil i tu bolest uzlin a zad. Jestli se mi tohle ještě někdy stane, radši to budu řešit hned..

,,Tak, už je to domluvený." probral mě z myšlenek Hunter, který právě vešel do mého pokoje.
Kývla jsem a provinile sklopila zrak k peřině, kterou jsem se přikrývala. Hunter je totiž stále takový naštvaný.

,,Hrozně jsem se o tebe bál, broučku." pronesl vážně a sedl si na židli, kterou postavil vedle mé postele.
,,Já vím."
,,A nejde jen o tohle. Ať se stane cokoliv, tak mi o tom musíš říct. Jinak potom vznikaj takovýhle problémy."

,,Já vím!" odsekla jsem rozzlobeně. Zkrátka se naštvete, když vám někdo něco omílá pořád dokola.
Hunter se tomu tiše zasmál a poté mi věnoval polibek na spánek.

,,Jak ti je?"
,,Líp, než předtím, ale jinak děsně." zamumlala jsem.
,,Jsi strašně horká. Je ti pořád zima?"
,,Už ne, ale radši s tou peřinou nebudu nijak hýbat."

,,Dobře. Teď bysme měli zavolat tvým rodičům."
,,Ne!" vykřikla jsem.
,,Byli by akorát vyděšení a chtěli by hned přijet. Nechci jim ten výlet kazit. Huntere, prosím, nevolej jim."

,,Ale měli by to vědět.."
,,Prosím.."
,,Ugh, tak dobře." povzdechl hlasitě.
,,Samanthě ale zavolám. Fajn?"

Na to už jsem přikývla. Sami by mě seřvala, kdyby to nevěděla.

A to mnohem hůř, než Hunter..
,,Teď už zavři oči a spi."
Ještě mě pohladil po vlasech a začal se zvedat ze židle. Já se ale rozhodla ho zarazit.
,,Huntere?"

,,Ano, lásko?" zachechtal se, když pochopil, že po něm něco chci.
,,Zůstaň se mnou, chci, abys..."
,,Nejdřív zavolám Sami." přerušil mě.

,,To může udělat Sean."
,,Kdo jinej, že?" ozval se Seanův otrávený i pobavený hlas zároveň. Stál ve dveřích a nejspíš už nás chvíli poslouchal.

,,Klidně to zařídím, zůstaň s ní." dodal a šel pryč.
,,Skvělý, takže copak to po mně chceš?"
,,Chci, abys mi něco četl, zatímco se budu snažit usnout." požádala jsem ho s prosebným pohledem.

,,Moc rád. A co ti mám číst?"
,,Horory na dobrou noc. Jsou támhle v poličce nad stolem." vyslovila jsem šťastně a ukázala rukou na knížku.

,,Vážně?" zasmál se.
,,Jo, vážně."

Casey:

Zase jsem trávila čas u Ryana, ostatně, jako každý den poslední dobou. Mám to tu ráda, doma stejně věčně nikoho nemám, tak je tam nuda. Máma je v práci a pak běhá někde s kamarádkama a táta bydlí v Los Angeles.

Popravdě se mu ani nedivím. Kdybych mohla, taky se od mámy odstěhuju. Zase je ale pravda, že kdyby soud rozhodl, že mě dostane do péče táta, nikdy bych asi nepotkala Ryana.

,,Tak už jsi jí našel?" křikla jsem na něj do koupelny. Ryan si s Melanie hrál na zahradě, pak šel na záchod, a když se vrátil, už nikde nebyla. Je ale jasné, že je někde v domě. Ze zahrady by se nedostala, má totiž od Ryana zakázané se přibližovat k brance...

,,Ne, nenašel.."
,,Že by dokonalej bráška ztratil sestřičku?" ušklíbla jsem se drze.
,,Jen jsem jí na chvíli spustil z dohledu, tohle přece není možný!" vztekal se.