My Lovely Stalker 2 [Cz]

❤18 Další vzpomínky

O týden později:

Hunter dneska něco zařizuje s rodiči, tak jsme se s Kate rozhodly, že si spolu uděláme společné dopoledne, které jsme začaly snídaní v kavárně a zakončily obědem v pizzerii.

Ona poté měla schůzku s Adamem a já zamířila domů. Ani jsem si nebrala sluchátka, jelikož se mi líbilo poslouchat, co se děje kolem mě. Všichni jsou v létě tak usměvavý a šťastný.

Nejhezčí je poslouchat dětský smích...

I tuhle krásnou chvíli mi ale něco pokazilo. Jako obvykle, že?
Jelikož bylo horko, tak většina lidí byla někde na koupališti, a nebo tam mířila. Což tedy znamená, že v naší klidné čtvrti bylo téměř prázdno.

Uvolněně jsem kráčela po chodníku a rozhlížela se kolem sebe, dokud jsem si nevšimla osoby, která stála jen pár metrů přede mnou. Pohltila mě úzkost a já naprázdno polkla.

,,A hele, kdopak se nám vrátil domů."
,,Nech mě!" vyhrkla jsem okamžitě. Erik se hlasitě zasmál a zakroutil hlavou ze strany na stranu.
,,Víš, že nenechám."

,,Eriku, prosím!"
,,Jsi strašně naivní, víš to?" zachechtal se a během malé chvilky mi zatarasil cestu.
,,Je toho tolik, co ti chci udělat, Talie.."

Vyděšeně jsem couvla, ale on okamžitě zareagoval. Prudce mě chytl za paže a strhnul mě ke straně tak silně, že jsem zakopla. Sice se mi povedlo udržet rovnováhu, ale nic to neměnilo na tom, že jsem se dostala do pěknýho průšvihu.

Erik je člověk, ze kterého mám panický strach kvůli tomu všemu, co se stalo na lyžáku. Moc dobře si pamatuju, co mi řekl.

'Ne vždycky tu bude někdo, aby ti pomohl a já si na tu chvíli počkám.'

Stále mi silně svíral paže a tiskl mě ke stěně nějakého domu. Byl u mě tak blízko.. nemohla jsem strachy otevřít oči, tak jsem je stále držela zavřené.
,,Prosím, pusť mě." dostala jsem ze sebe pisklavě. Už jsem se totiž stačila rozbrečet.

,,Ne, nechce se mi. Mám s tebou totiž nevyřízené účty. Co myslíš, že bych ti měl udělat, Talie? Dát ti facku? Ne.. spíš by sis zasloužila dostat pěstí. Heh, myslím, že ten nosík by ti křupnul hodně snadno. Nebo možná ještě něco horšího..."

,,Ne, prosím, neubližuj mi.. Eriku, Hunter tě zabije, jestli mi něco uděláš." blekotala jsem.
,,Hunter? Jakej Hunter? Žádnej tu není."

,,On se to pak dozví.."
,,Jo? Myslíš, že budeš moct mluvit po tom, co ti provedu?" zeptal se pobaveně, zatímco mně ztuhla krev v žilách. Co mi chce udělat?

,,No do hajzlu.. Ty jsi pořádně vyděšená." zaslechla jsem ho zasmát se.
,,Jen jsem tě chtěl trochu vystrašit, ne tě vyděsit k smrti."

,,Co-cože?" zašeptala jsem stále se slzami v očích.
,,Máme spolu nevyřízený účty, za tím si stojím, ale.. když tě teď vidím, tak to nechám být. Běž domů." řekl v celku mile a pustil mě.

Já byla ale tak překvapená, že jsem se nemohla hnout. Kdo to je a co udělal s Erikem?!
,,Vážně, Talie. Běž, než si to rozmyslím." popohnal mě.

Ještě naposledy jsem si ho prohlídla, a pak se otočila zády k němu. Vystartovala jsem poměrně rychle, ale pak mě něco napadlo.

,,Eriku!" zavolala jsem na něj v domnění, že už se taky rozešel pryč, ale když jsem se otočila, tak jsem zjistila, že tam stále stojí.
,,Ano?"
,,Kde je David?"

,,Jak to mám kurva vědět?"
,,Víš to. Tak mi aspoň řekni, jak na tom je." požádala jsem ho zoufalým tónem. Nevypadal totiž, že by jinak něco řekl.