The diary of 16th

"Přijímání": Zbraně

Čekali jsme v podobně prostorné místnosti, jako před bojem jeden na jednoho. Jenom nás bylo o dost míň. Předtím nás bylo čtyřicet, ale po druhé části vypadla většina holek a taky nějací kluci. Stručně řečeno zůstalo nás asi patnáct. Z místnosti vedly pouze dvoje dveře, takže někdo potom půjde sám. Jestli to půjde podle stejného seznamu, jako předtím, tak tím šťastlivcem, který půjde sám, budu já. No tak jako proč ne..

,,S kým jsi bojoval?" vytrhla mě ze snění Natali, která se ptala právě přicházejícího Daniela. Původně stál v jiném hloučku a teď přišel za námi.

,,S klukem asi o dva roky starším než já. Jmenoval se Will. Byl dost dobrej. Bylo těžký ho porazit. S kým ty?" oplatil jí otázku.

,,Kluk asi o čtyři roky starší než já. Myslím, že se jmenoval Gunther, nebo tak nějak. Každopádně měl divný jméno. No kdo by se dobrovolně pojmenoval Gunther? Taky nebylo zrovna nejlehčí ho porazit." odpověděla mu Nat.

,,S kým ty Jacei?" ptal se dál Dan.

,,Myslím, že se jmenoval Rob. Moc jsem ho nevnímal, když to říkal. Byl v pohodě. Otázka několika minut." odpověděl poněkud nepřítomně.

,,Ash? S kým ty?" chtěl vědět Dan.

,,Nevím, jak mu říkají tady. Představovat se mi nemusel, protože ho znám poměrně dobře. A vy ho znáte taky. Já jsem bojovala s Surrym." odpověděla jsem. Všichni tři vyvalili oči a chvilku nebyli schopni promluvit. 

,,Tys bojovala s Surrym? Tím Surrym?! Matikářem?!!" ujišťovala se Natali.

,,Jo, s tím Surrym." potvrdila jsem. 

,,Ale to není možný. Nejsme ani zdaleka na jeho úrovni." namítl Daniel.

,,Vážně? Nebylo moc těžký ho porazit." oponovala jsem.

,,Cože?!! Vždyť už je tu určitě dost dlouho a musí mít nějakou supertechniku. Nemělo by být snadný ho porazit." řekl Jace.

,,Jestli je jeho supertechnika to, že tě zasypává ranami mečem závratnou rychlostí, tak to jsem si nevšimla, že by to mělo nějaký smysl. Samozřejmě mi svou supertechniku nemusel předvést, ale nevypadal, že toho vydrží víc." odpověděla jsem.   

,,Tys porazila Surryho a ani ti to nepřipadalo těžký." shrnul to Daniel.

,,Už to tak bude." usmála jsem se. V tu chvíli se otevřely dveře a zavolali si první lidi na třetí část zkoušky. Posadili jsme se k nejbližšímu stolu a začali jsme se bavit o tom, co asi budeme muset předvádět. Dveře se otevíraly každých sedm až deset minut. Šlo to mnohem rychleji než předchozí část. Skoro jsme si ani nevšimli, že uběhla hodina, když zavolali nějakého kluka a Jace.

,,Drž se." usmála jsem se na něj.

,,Neboj. Budu." opětoval můj úsměv a odešel. V místnosti jsem zůstala jen já a Natali s Danielem. Od chvíle kdy odešel Jace, dokud se znovu neotevřely dveře, jsme čekali v naprosté tichosti. Když se otevřely dveře, Natali s Danem hned vyskočili a já jsem zůstala sama. Co se tam vevnitř asi bude dít?  Doufám, že tam bude aspoň Dimitri. Snad budu dost dobrá abych prošla. Otevřely se dveře a já jsem k nim doběhla. Ve dveřích stál stejný tmavovlasý kluk co mě vedl I na předchozí část. Zavřela jsem za sebou dveře a šla jsem za ním. Dovedl mě do místnosti podobné té na boj jeden na jednoho, jenom větší s různě rozestavěnými terči ve tvaru siluety člověka. Byl tam podobný prosklený balkon, jenže za ním nebylo jen pět mužů, ale asi dvacet a ještě nějací přicházeli.

,,Slečna Ashley Bone?" zeptal se ten stejný světlovlasý muž jako u předchozí části.

,,Ano, pane." odpověděla jsem. Viděl mě před hodinou a navíc má mou složku, tak proč se ptá?!