The diary of 16th

Pád

Nějak jsem přežila zbytek školy. Ani jednou jsem se na Jace nepodívala. Nemohla jsem. Pomalu jsme se začínali víc a víc sbližovat a teď udělá tohle. No radši už se tím nebudu zabývat, abych zvládla dojít až k Dimitrimu. Už teď se mi začínala podlamovat kolena. Musím to vydržet! Po dnešku už to bude lepší. Musí. Za těchto myšlenek jsem dojela k Dimitrimu. Jace měl naštěstí přijít až za hodinu a navíc šel s Tessou a Danem do jiné tělocvičny. Rychle jsem se přehodila do oblečení na cvičení a pomalu jsem došla za Dimitrim. Stál ke mně otočený zády a něco si mumlal nad štosem papírů.

,,Ahoj." pozdravila jsem s úsměvem. Musela jsem se hodně snažit, abych zvládla udržet doufám přesvědčivý úsměv. Nechtěla jsem, aby věděl, co se mezi námi s Jacem stalo.

,,Ahoj. Dej si na rozběhání deset." řekl aniž by vzhlédl od papírů. Rozběhla jsem se a cestou jsem ho sledovala. Celých deset koleček se mračil a rychle převracel stránky. Když jsem doběhla, šla jsem za ním a podívala jsem se mu přes rameno do papírů. Ovšem když jsem do nich nahlédla, Dimitri cukl rukou a já jsem z toho nic nedokázala přečíst.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se.

,,Nic moc. Jen nějaký problémy s Henrym. To nic není. Dneska budeme lézt tam nahoru." ukázal na trám asi šest metrů nad mou hlavou. To je celkem vysoko.

,,A jak se tam mám dostat?" zeptala jsem se. Dimitri konečně odhodil papíry a plně se mi věnoval.

,,Tudy." ukázal na úchyty na jedné stěně. Musel je tam někdo dát až dneska, protože včera večer tam ještě nic nebylo.

,,Bezva, ale co když spadnu?" zeptala jsem se.

,,Nespadneš. Budu tě jistit." řekl a podal mi postroj, pro který došel. Navlékla jsem se do postroje, který byl pravděpodobně horolezecký.

,,Dobře. A k čemu mi bude to, že tam vylezu?" zeptala jsem se, protože jsem to tak trochu nepochopila.

,,Je to trénink. Kdybys potřebovala někam vylézt při akci, tak to zvládneš. Prakticky je to nácvik na kritické situace. Potom budeš z vrchu i skákat." oznámil mi. Cool. A co když se při seskoku tak trochu zabiju? Nevím jestli mu to došlo, ale je to celkem vysoko. Asi jsem se rozmýšlela dost dlouho, protože se na mě nepříjemně podíval.

,,Zlato, nemáme na to celej den. Lez." přikázal mi. Přešla jsem blíž ke stěně a natáhla jsem se pravou rukou po nejbližším úchytu. Stejnou věc jsem provedla i levou rukou. Přitáhla jsem se a našla jsem nějaké opory pro nohy. Narozdíl od horolezecké stěny byly tyto úchyty klidně i skoro dva metry od sebe. Z počátku mi to nešlo, ale čím výš jsem lezla, tím líp jsem nacházela rytmus a nakonec jsem tam během pěti minut vylezla. Zůstala jsem na stěně, protože jsem nevěděla, jestli po mně Dimitri chce, abych přelezla na trám.

,,Super. Teď pojď stejnou cestou dolů." řekl a já jsem ho poslechla. Jak jsem pomaloučku slézala dolů, spouštěl se mnou i jistící lano. Stejným stylem jsem nahoru vylezla ještě třikrát a pokaždé na jiném místě. Když jsem vylezla nahoru počtvrté, Dimitri změnil rozkaz.

,,Teď se zkus dostat na ten trám." řekl. Trám jsem měla nad pravým ramenem. Vzepřela jsem se na nohách a pravou rukou jsem sáhla po trámu. Levou rukou jsem se volně přidržovala zdi. Posunula jsem postupně nohy kousek výš a chytla jsem se trámu i levou rukou. Nakonec jsem se odrazila nohama a na trám jsem úspěšně vylezla úplně. Postavila jsem se a trochu jsem se přidržela zdi.

,,Bezva. A teď skoč." řekl s úsměvem Dimitri.

,,Cože?!" vykřikla jsem.

,,Skoč." zopakoval.