The diary of 16th

Den na nic

Dnes je pondělí 5. dubna. Včera měla Bára narozeniny a pořádně jsme je s holkama oslavily. Ráno jsem se do školy I dost těšila, protože jsem od pátku neviděla Jace. Poměrně brzo jsem vylezla z postele a oblékla jsem se. Hodila jsem do sebe snídani a běžela jsem na zastávku. Když jsem tam doběhla, zbývalo mi ještě pár minut než pojede šalina. Za chviličku přijela Natali.

,,Ahoj. Nejsi tu nějak brzo?" zeptala se pekvapeně.

,,Trošku dřív než obvykle. Těším se až uvidím Jace." usmála jsem se na ni.

,,Bóže. Vy a vaše starosti." povzdechla si Natali a nastoupily jsme do šaliny, která právě přijela. Za běžného hovoru jsme dojely do školy. Došly jsme do třídy a čekaly jsme až přijdou ostatní spolužáci. Za chvilku přišly Báry a začaly s Natali a Terkou něco probírat. Jelikož naprosto nerozumím tomu co probírají, začala jsem si zase číst. Asi patnáct minut před zvoněním se objevil Jace. Dal si věci k lavici za mnou a přišel ke mně.

,,Pojď se mnou, prosím." řekl, usmál se a podal mi ruku. Ruku jsem přijala a on mě vyvedl ven ze třídy. Došli jsme až do zastrčeného rožku a teprve tam jsme se zastavili. Otočil se naproti mně s poměrně vážným výrazem. Vyděsila jsem se co se stalo. To určitě nemohlo být nic dobrého. Úsměv na mé tváři povadl.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se opatrně.

,,Ne.......Totiž vlastně ano." odpověděl neurčitě. To bude horší něž jsem čekala.

,,Mně můžeš říct cokoli." řekla jsem a pohladila jsem ho po tváři.

,,Já vím. Ale tohle je těžké." zašeptal a snažil se odvrátit pohled. To bude o hodně horší než jsem čekala.

,,Jacei. Co se děje? Začínáš mě děsit." donutila jsem ho, aby se mi díval do očí. VIděla jsem v nich hlavně strach, ale ještě něco, co jsem neuměla pořádně zařadit.

,,Bude asi lepší, když dáš tu ruku pryč." poznamenal a vzal mou ruku ze své tváře a dal mi ji k bokům.

,,Jacei! Vážně už mi řekni co se děje." řekla jsem už mírně naštvaně. Co mi tají?

,,Ne, já jen...." najednou se zakoktal. Když se konečně trochu uklidnil, podíval se mi zpříma do očí.

,,Je konec!" zašeptal a odvrátil pohled. Nevěřila jsem svým uším. Cože?! To nemůže myslet vážně!

,,Děláš si ze mě legraci." řekla jsem odmítavě. Nemůže to myslet vážně. Prostě nemůže. Po tom všem co mi říkal. To rozhodně není pravda!

,,Ne, nedělám si legraci. Nemyslím si, že nám to funguje zrovna nejlíp. A náš vztah nám zasahuje i do práce a prostě to nejde. Barunku můžeš klidně učit dál, ale jestli už nebudeš chtít, pochopím to." zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Jak to, k čertu, myslí, že nám to nefunguje zrovna nejlíp?! Funguje nám to úžasně a v práci nám to vůbec nepřekáží. Co to mele?

,,Jacei, omlouvám se, pokud jsem něco udělala něco špatně, ale já tomu vůbec nerozumím." donutila jsem se zavřít pusu a pokusila jsem se uvažovat, proč by to, kruci, udělal.

,, Tys neudělala nic. Já jen.....prostě už v tom nedokážu pokračovat." řekl se sklopeným pohledem. Proč tak najednou nemůže pokračovat?! Vždyť ještě v pátek byl úplně v pohodě.

,,Tak proč?!" nechápala jsem. A asi to ani nepochopím. Vypadá to, že být s ním mi prostě není souzeno.

,,Už to nezvládám." jeho hlas zněl pořád tišeji.

,,Víš jak jsem ti řekla, že milovat znamená ničit?" zeptala jsem se ho se slzami téměř na krajíčku. Ani jsem nečekala na jeho odpověď.

,,Spousta lidí nechápe význam toho tvrzení. Znamená to, že když někoho miluješ, ničíš tím sebe. Ničíš sebe, ale i toho druhého. Nechtěla jsem abys mi řekl, že mě miluješ, protože nechci, aby se ti něco stalo. Aby tě to zničilo." pokračovala jsem s pohledem upřeným na své ruce. Když jsem už začala, nedokázala jsem přestat.

,,Nedokázala jsem ti to říct předtím, ale lepší pozdě než nikdy. Miluju tě. A budu tě milovat už navždy. Je mi jedno, jestli to tak taky necítíš. Já už nedokážu přestat." zašeptala jsem. Původně jsem to nechtěla udělat, ale jednala jsem v mžiku. Přistoupila jsem k němu a políbila jsem ho na tvář. Stoupla jsem si na špičky a do ucha jsem mu zašeptala: ,, Sbohem. Nikomu to neřeknu, ale ty s tím udělej co chceš." Zůstal tam opařeně stát a já jsem se se sklopenou hlavou vrátila do třídy.

,,Tak co Jace, nějaký vzrůšo?" zeptala se Barča s úsměvem.

,,Ne." odpověděla jsem a začala jsem si číst. Po chvíli přišel i Jace a ani se na mě nepodíval. Bezva už mu nestojím ani za jediný pohled.

*Bára*

Co se stalo? Jace přišel nasranej a Emms taky. Ani se na sebe nepodívali. Asi jim to neklape. Hodinu jsme přečkali poměrně ve zdraví. Celou hodinu jsem přemýšlela, co se mohlo stát. Když jsme odcházeli ze třídy, čapla jsem Jace za batoh a zatáhla jsem ho ke skříňkám.

,,Můžeš mi říct co se sakra stalo? spustila jsem zhurta.

,,Nechápu co tím myslíš." snažil se kolem mě projít. To si dělá srandu! Myslí si, že jsem blbá nebo co?

,,Nikam nejdeš. Co se stalo mezi tebou a Emms?" nevzdávala jsem se a zakláněla jsem hlavu, abych mu viděla do očí. On sklopil pohled a chvilku neodpovídal.

,,Nestalo se nic, co by tě mělo zajímat." řekl nakonec a odstrčil mě stranou, aby mohl projít. No to si ze mě dělá prdel!! To je, ale kus vola! No nic, zkusím ještě Emms. Doběhla jsem do třídy. Emms si zase četla a Barča s Natali byly někde v čudu s Terkou. Odložila jsem si věci a na židli jsem se k ní otočila.

,,Co se stalo mezi tebou a Jacem?" zeptala jsem se. Ona vzhlédla a odložila knížku stranou.

,,To nic není. Bude to dobrý." řekla, ale vypadalo to, že spíš snaží uklidnit sebe, než aby mi plně odpověděla na mou otázku.

,,Ten IDIOT mi nechce nic říct." zvedla jsem hlas na slově idiot, aby mě dobře slyšel i Jace, co seděl za ní.

,,Já vím. Ale fakt to nic není. Za chvilku si ani nevšimneš, že se něco stalo." odpověděla mi se sklopeným pohledem.

,,To jste se rozešli nebo co?" vykřikla jsem už poměrně nasraná, že mi ani jeden nechce nic říct.

,,Dalo by se to tak říct." odpověděla se smutným úsměvem.

,,Vážně?!" zvolala jsem překvapeně. Čekala jsem všechno, až na tohle. A vytáhl ji ven on, takže on za to může. Jestli se s ní něco stane, přísahám, že ho zabiju. A Natali s Barčou mi pomůžou.

,,To bude dobrý." řekla jsem a objala jsem ji. Při tom objetí jsem jí tiše zašeptala do ucha: ,,Jestli ho budeš chtít zabít, stačí říct. My už si s ním nějak poradíme."

,,Díky. To je lákavá nabídka, ale asi ji využiju později." její úsměv se trochu víc roztáhl. Snad bude v pohodě. První den bývá nejhorší. A ten debil si vybral zrovna pondělí. Za tohle by měl skončit na šibenici.

Hi guys!
Doufám, že se vám kapitolka líbila, protože zrovna na téhle jsem si dávala zvlášť záležet.
Vote a koment potěší

Love you all❤
Emms❤