The diary of 16th

"Přijímání": Jeden na jednoho

Bezva! První část za námi a ještě jsme nevypadli. Ze sálu jsme vystřelili zpět do šaten. Hned jak jsme doběhly do naší, skoply jsme boty a začaly jsme se soukat ze šatů. Za pár vteřin přišla I Tessa.
,,Nemusíte tak spěchat. Jeden na jednoho začíná až za půl hodiny a navíc je to v oddělených místnostech, takže budou nejvíc čtyři najednou. A prošlo vás 40." oznámila nám a pomohla nám s věšením šatů na ramínka. Na boj jeden na jednoho I boj se zbraněmi jsme museli mít jeden úbor, který pak budeme nosit už pořád. Jen v boji jeden na jednoho jsme museli odložit nějaké zbraně. Můj úbor sestával z legín s koženou výstuží, aby jimi nepronikly moc dobře nože, černého tílka, přes to koženou vestu s kapucí, ke které se daly přidat rukávy a byla by z toho bojeschopná bunda a kožených kotníkových kozaček na dost slušně vysokém podpatku. V pase jsem měla opasek s pouzdry na čtyři různé nože, podobné pouzdro jsem měla I na stehně, ale v něm byl jen jeden vrhací nůž a pár vrhacích hvězdic. Na zádech jsem měla pouzdro na celkem dlouhý meč a toulec s šípy a lukem. Ano, jsem multifunkční chodící zbrojnice. Každý si mohl vybrat, jaké zbraně chtěl. Spousta lidí používala střelné zbraně, jako revolvery a jiné, ale našlo se I pár lidí s kopími nebo šakramy. Šakram je něco jako létající talíř se dvěma čepelemi. Natali měla například několik vrhacích nožů, hvězdice, dva revolvery a luk. Navlékla jsem se do zbroje a rozpustila jsem si drdol. S ním bych asi moc dobře nebojovala. Místo něj jsem si udělala vysoký culík. Naposledy jsme se podívaly do zrcadla a Tessa nás odvedla někam dlouhou chodbou. Chodba vyústila do poměrně velké místnosti s dlouhými stoly. Ve stěně naproti chodbě byly čtvery dveře. Asi místnosti, ve kterých budeme bojovat. Našly jsme stůl, u kterého seděli kluci a přisedli jsme si k nim.
,,Lidi budou voláni podle míst, kde trénují a potom podle abecedy. Naše ústředna je v seznamu poslední. Takže Kůstka bude úplně poslední. A ještě jsem vám chtěla říct, že budete bojovat s trenéry podle toho, jak jste silní. Ale nemůžete bojovat se svými trenéry. Například Kůstka nemůže bojovat s Dimitrim, protože oba znají techniky toho druhého. Hlavně nezapomeňte, že účel je třikrát udržet protivníka na zemi po dobu pěti vteřin, rozhodně není účelem ublížit si. Všechno chápeme?" zeptala se Tessa. Přikývli jsme a Tessa odešla jedněmi dveřmi. Chvilku jsme se na sebe jen dívali.
,,Lidi, já se začínám bát." prolomil ticho po chvíli Daniel.
,,Nedivím se ti. Touhle částí většina lidí neprojde, protože jsou na něj trenéři moc silní." odpověděl mu Jace. Zajímalo by mě s kým budu bojovat já. Dimitri mi říkal, že jsem nejspíš nejsilnější a nejschopnější člověk, kterého kdy trénoval. A Natali byla prý jen těsně za mnou. No uvidíme. Nic jiného se zatím nedá dělat. Čekali jsme asi pět minut a zavolali si první čtveřici. Všichni v místnosti ztichli, dokud se za asi patnáct minut dveře znovu neotevřely a nezavolali si další. Potom se zase pomalu rozběhl hovor. Natali se začala o něčem bavit. Přisunula jsem se blíž k Jaceovi, protože začínal být docela hluk.
,,Na stupnici od jedné do deseti jak moc se bojíš?" zeptala jsem se ho.
,,Asi 8. Ty?" usmál se.
,,Od jedné do deseti? Čtrnáct." řekla jsem mírně zvednutým hlasem.
,,Neboj se a věř si." šťouchl do mě.
,,Já a věřit si? V jakým vesmíru žiješ?" zeptala jsem se ze srandy.
,,V tom, kde vymyšlené postavy existují." usmál se na mě po chvilce usilovného přemýšlení.
,,Hej! Prohoď se se mnou!" zasmála jsem se. Zavolali další čtveřici.
,,Ani nápad. Tak když si nevěříš, věř aspoň tomu, že Dimitri tě vyletět nenechá." usmál se na mě.
,,Fajn to by šlo." usmála jsem se taky a začali jsme mluvit o nadcházející zkoušce.

Právě zavolali předposlední čtveřici.
,,Lidi, už jen patnáct minut a jdeme my." řekla Natali.
,,Jo, nechcete se trochu protáhnout než půjdeme?" navrhl Daniel. Všichni jsme souhlasili a vstali jsme od stolu. Za patnáct minut se otevřely dveře.
,,Poslední čtveřice!" zavolali a postupně si nás rozebrali. Mě vedl dovnitř celkem hezký černovlasý kluk, kterému nemohlo být víc než devatenáct. Dovedl mě do místnosti pokryté odpruženým kobercem. Ukázal mi kam mám jít a zmizel. Naproti mně byl prosklený balkon. Nějaký světlovlasý muž vstal ze svého křesla a přišel blíž ke sklu. Na balkoně byli další čtyři muži, které jsem nikdy neviděla a Dimitri. Povzbudivě se na mě usmál. Muž u skla vytáhl nějakou složku a začal jí listovat.
,,Jmenuješ se Ashley Bone?" zeptal se.
,,Ano, pane." odpověděla jsem. Je to pravda. Říkají mi Kůstko, kvůli tomu příjmení.
,,Dala jste nám zabrat, Ashley. Málem jsme pro vás nikoho nenašli. Petře, je tvoje." usmál se na mě a posadil se zpátky. Podívala jsem se na Dimitriho a ten mi ukázal vztyčené palce.
,,Ashley, odložte si prosím zbraně." ozval se za mnou až moc dobře známý hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem Surryho v teplácích. Byl na něj velice směšný pohled. Do školy chodil v košilích. Tak samozřejmě proč ne. Ale musel to být zrovna on?
,,Které, pane?" zeptala jsem se.
,,Luk a meč by vám zavazeli. Můžete si vybrat nějakou z těchto cvičných zbraní." ukázal na regály za sebou. Odepjala jsem si popruh s lukem I mečem a položila jsem je na volné místo. Odložila jsem tam I pouzdry na vrhací hvězdice a nůž. Na regálech byla spousta zajímavých zbraní. Od různě dlouhých tyčí, přes nějaké palice a palcáty, po ztupené šakramy ze dřeva. Surry si vzal jeden z cvičných mečů. Já jsem si vybrala asi metr a půl dlouhou tyč. Stoupli jsme si naproti sobě. Z balkonu se ozval mně neznámý hlas: ,,Můžete začít."
Na nic jsem nečekala a rozmáchla jsem se po Surrym tyčí. Nečekal tak rychlý výpad a uskočil tak, že ho moje tyč jen těsně minula. Začal mě obsypávat ranami, které jsem všechny úspěšně a lehce vykrývala. Zrovna se rozmáchl k ráně vedené bokem, když jsem porušila techniku a udeřila jsem ho silně jedním koncem do míst kolem bránice. Tím jsem ho na chvíli vyvedla z míry. A I ta chvilka stačila, abych provedla otočku a předstírala útok, jakoby moje tyč byla meč. Na poslední chvíli jsem tyčí opsala extrémně rychlý oblouk a podtrhla jsem mu nohy. Potom jsem si na něj sedla z tyč jsem mu podržela pod krkem.
,,Jedna nula pro vás." zašklebil se. Slezla jsem z něj a nabídla jsem mu ruku, kterou přijal a já jsem mu pomohla vstát. Znovu jsme si stoupli naproti sobě a začali jsme. Tentokrát začal on. Rozmáchl se k seku shora, který jsem úspěšně zablokovala. Znovu na mě začal dorážet deštěm ran ze všech stran. Dělala jsem, že ustupuji pod silou ran a když si myslel, že už mě má a chystal se k bočnímu seku, jsem k jeho nemalému překvapení vyskočila a saltem přes jeho hlavu jsem se mu dostala do zad a tyč jsem mu podržela po krkem. Potom jsem za ní rychle trhla směrem ke mně a současně jsem ustoupila stranou, aby skončil na zemi. Potom jsem si nad něj stoupla a podržela jsem tyč jedním koncem nad jeho srdcem.
,,Mrtev." sladce jsem se na něj usmála.
,,Dva nula pro vás." zavrčel. Zjevně nebyl zvyklý prohrávat. Naposledy jsme se postavili do střehu. Tentokrát se na mě vrhl přímo zuřivě. Začal mě obsypávat ranami všemi směry téměř závratnou rychlostí. Když mě chtěl srazit na zem sekem shora, rychle jsem uskočila do strany a on silou úderu, který se o nic nezastavil, udělal několik nemotorných kroků dopředu. Počkala jsem až se vzpamatuje a nechala jsem ho znovu zaútočit. Napadlo mě asi dalších sedm technik, jak vyhrát, ale vybrala jsem si osmou, která byla ze všech nejúžasnější. A nejsebevražednější. Ale líbila se mi nejvíc. Donutila jsem ho vést ránu proti mému levému rameni mečem naplocho. Ve chvíli kdy těžká čepel udeřila do mého ramene, jsem ho tyčí vzala přes prsty. On zaklel a meč pustil, takže rána nebyla tak silná. Pak jsem ho rychle udeřila do klíční kosti. To ho trochu vykolejilo. Nakonec jsem ho švihla zezadu do kolen takže si klekl a já jsem si stoupla za něj s tyčí pod jeho krkem.
,,Tři nula." řekla jsem a roztomile jsem se na něj usmála. Zavrčel a odešel pro svůj meč, který od nás ležel pár kroků.
,,Výborně, Ashley! Prošla jsi I touto částí. Můžeš prosím jít s ním dál?" požádal mě ten světlovlasý muž. Přikývla jsem a vzala jsem si zbraně. Surry tam došel za mnou.
,,Ten poslední pokus....To bylo dobrý. Určitě tě napadlo I víc různých technik, proč provedla zrovna tamtu?" zeptal se.
,,Protože se mi líbila nejvíc. A pravděpodobně budete mít trochu pohmožděné prsty. Což je pro mě další plus." usmála jsem se.
,,V čem je to plus?" nechápal a vedl mě chodbou vpravo od balkonu kamsi do pryč.
,,V tom, že ve škole budete muset vymýšlet lež co se vám stalo, protože přece nemůžete říct: ,,No, jedna studentka mě přetáhla tyčí přes prsty, když jsem se snažil vyhrát nad ní v jednom vražedném souboji." To by asi moc dobře nešlo nemyslíte?" zeptala jsem se.
,,Asi ne. Jsi velice zákeřná." zavrtěl hlavou.
,,Kam se podělo vykání?" zeptala jsem se. Neodpověděl, protože jsme byli na konci chodby.
,,Tady počkej. Budeme si vás postupně volat. Mělo by to být rychlejší. Spousta lidí to nedala." řekl a odešel. Našla jsem Natali a Jace a rozběhla jsem se k nim.
,,Lidi, my jsme to dali!" vykřikla jsem a objala jsem je.

¡Buena noche!
Další kapitolka se rýsuje. Snad se vám líbila.
Vote I koment potěší
Love you all ❤
Emms ❤