The diary of 16th

Upsss...

Zvoní. Druhá hodina s Ájou konečně skončila. Nejhorší dvě hodiny mého života. Nejenže jsem o přestávce vybuchla a chtěla jsem ublížit Jaceovi, kterého miluju, ještě jsem musela poslouchat Áju, která mlela ty svoje věci o vztahu. A většinu z těch věcí, co říkala, jsme dělali s Jacem. A ten zmrd mě nechal. Teď máme ještě dvě nějaké hodiny, pak tělák a nakonec oběd.

*tělák*

Učitelka nás všechny zahnala do tělocvičny. Zajímalo by mě, co zas budeme dělat. Stoupli jsme do půlkruhu kolem ní.

,,Dneska budeme pokračovat v sebeobraně. Jediný rozdíl je v tom, že vás chtějí vidět bojovat někteří učitelé, takže na půl hodiny uděláme něco jako závody. Zatím se rozcvičte a rozdělte se do dvojic. Potom vyberu protivníky na "závody". Nějaké otázky?" zeptala se. Přihlásil se jeden spolužák.

,,Kdo nás chce vidět?" zajímalo ho.

,,Vaše třídní profesorka, profesor Surry a profesor Duha." odpověděla. Ne, Duha ne! To je náš učitel biologie a je to hrozný debil. A teď nás uvidí dělat tyhle souboje. To ne! Začali jsme se rozcvičovat a já jsem si ukradla Barču I na souboje. Nechci teď být s Jacem, protože bych ho asi zabila. Učitelka si něco psala na nějaký papír. Po patnácti minutách přišli do tělocvičny všichni učitelé, kteří byli předtím jmenováni. Ještě než přišli jsme utvořili pět "bojišť" sestávajících z jedné žíněnky, na které se bude bojovat. Momentálně je nás třicet, takže budou tři série soubojů po deseti protivnících.

,,Budu volat jména. Stavte se, prosím, naproti sobě před žíněnky." požádala.
Zamumlali jsme souhlas a ona vytáhla nějaký papír.

,,Fajn. První žíněnka: Barča s Evou, další Honza s Šimonem, Petr s Honzou, Lucka s Niki a Pavla s Terkou." vyvolala první jména. Kruci! Ukradla mi Barču! Co teď budu dělat? Snad mě nedá s Jacem.

,,Prosím vás, snažte se moc si neublížit. Kdyby to vypadalo špatně, někdo z učitelů zasáhne. Abyste vyhráli, musíte třikrát dostat protivníka na zem. Máte na to tři minuty." řekla a odstartovala souboje. Barča nad Evou vyhrávala. I když ji to ze začátku vůbec nebavilo, ukázala jsem jí způsoby, jak vyhrát a ty teď využívala. Dostala Evu dvakrát na zem a to I celkem rychle. Dělala, ale I spoustu nepotřebných pohybů, čímž se vyčerpala a Eva ji taky dostala na zem. Nakonec, ale Barča vyhrála, když naprosto nečekaně Evě podrazila nohy a sedla si na ni. V tu chvíli první várka skončila. Ani jsem si nevšimla ostatních. Učitelka začala vyvolávat další jména.

,,Dominik s Hugem, Max s Martinem, Sára s Terezou, Kája s Klárkou a Zuzka se Simčou." řekla a boje započaly. Už jsem zbyla jen já, Natali, Bára, Jace, Radek, Ondra, Marek, Jirka, Klára a Markéta. Zajímalo by mě s kým kdo bude bojovat. Obzvlášť s kým budu já. Jestli budu s Jacem, musím se soustředit, abych ho nezranila. Občas se nechám unést a párkrát jsem přizabila I Dimitriho. Během mého přemýšlení jejich boje skončily. Ták fajn. Teď budu na řadě já s .......někým.

,,A poslední souboje. Natka s Klárou, Radek s Jirkou, Ondra s Markem, Bára s Markétou a Emms s Jacem." řekla. Kruci! Přesně tohle jsem nechtěla. Jako v mdlobách jsem došla k žíněnce a postavila jsem se naproti Jaceovi. Podívala jsem se mu do očí. Zdálo se mi, že v nich vidím strach. On se mě bojí? I po tom, co jsem udělala o přestávce bych to pochopila u někoho jako je Barča, ale u Jace nikdy. Vždyť už mě viděl bojovat. To jsem ho fakt tak vyděsila?

,,Začněte." přikázala učitelka a já jsem bezmyšlenkovitě přiskočila k Jaceovi. Ohnala jsem se po něm pravačkou, ale vyhnul se mi. On se mě pokusil kopnout do boku, ale srazila jsem mu nohu z cesty. Než se stihl vzpamatovat jsem přišla ještě blíž a zakroutila jsem mu ramenem, které jsme mu předtím téměř vykloubila. Jace slabě vykřikl a klesla kolena. Levou rukou si stále rameno svíral. Šťouchla jsem ho do zad a tím jsem ho dostala na zem. Surry k nám přišel blíž a pozorně nás sledoval. Zářivě jsem se na něj usmála a počkala jsem až Jace vstane. Nechci mu moc ublížit, takže se trochu krotím. Tentokrát jsem ho nechala začít. Ohnal se po mě v rychlém sledu několikrát oběma rukama. Snadno jsem se jim vyhnula a sama jsem ho praštila do žeber. Popošel pár kroků dozadu a když si myslel, že se nesoustředím, vyběhl a vrazil mi jednu do čelisti. Věděla jsem, že to chce udělat, ale nechala jsem ho. Roztrhl mi tím ret, takže mi po bradě začal stékat pramínek krve. Olízla jsem ho a rozběhla jsem se k Jaceovi. Vyhnula jsem se jeho ráně mířené z boku a postavila jsem se za něj. Dala jsem mu nohu před holeně, chytila jsem ho za levé rameno a druhou ruku jsem mu položila mezi lopatky.

,,Pravidlo lovců číslo 25. Nikdy nenechej nepřítele, aby se dostal za tebe." řekla jsem a podkopla jsem mu nohy a zatlačila jsem mu do zad, čímž jsem ho efektivně dostala na zem. Zase se chvilku sbíral a já jsem se podívala po Surrym. Dřepěl kousek od nás a se zaujetím nás sledoval.

,,Co je pravidlo číslo jedna?" zeptal se mě.

,,Neexistuje věc, kterou lovkyně neudělá na podpatcích." sdělila jsem mu a usmála jsem se. Jace se mezitím sebral ze země a rozběhl se. Neútočil na mě s cílem dostat mě na zem chtěl něco jiného. Ohnal se po mě pravačkou a když jsem se pokusila jeho úder zablokovat, druhou rukou mi stáhl rukavici. Tak o tohle mu jde! Šmejd jeden! Tímhle mě vážně dost naštval. Využil chvilky, kdy jsem byla nasraná a vymýšlela jsem, jak se pomstím a mezitím mi stáhl druhou rukavici. Tohle nikdo neměl vidět. A už vůbec ne on. Teď už mě vytočil téměř do nepříčetnosti. Za tohle zaplatí! Mezitím co odhazoval moje rukavice, jsem se k němu rozběhla a nečekaně jsem mu vrazila do zubů. Ustoupil a nechápavě se na mě díval. Nevšímala jsem si ho a kopla jsem ho kolenem do boku. Potom jsem mu zkroutila pravou ruku za zády a tlačila jsem mu ji nahoru až vykřikl. Pustila jsem mu ji dolů a když si myslel, že ho nechám, jsem mu s ní trhla tak, že se otočil ke mně. Podle jeho výrazu to dost bolelo. A to taky mělo! Znovu jsem ho udeřila do čelisti a potom jsem ho jakoby zmáčkla rukama na uších. To ho mělo dezorientovat a způsobit pískání v uších. To ale nebylo ani zdaleka všechno. Praštila jsem ho do volných žeber a tím jsem mu je nejspíš pohmoždila. Vykřikl a pokusil se vzdálit. To ho bude bolet ještě dlouho.

,,Emms! Co blázníš?!" zněl ke mně jako z velké dálky Surryho křik. Nevnímala jsem ho. Naprosto mě pohltila touha pomstít se za ty rukavice. Říkáte si, že mu chci ublížit kvůli takové prkotině. Ve skutečnosti se ve mně smíchaly pocity z událostí předešlého dne s tímto faktem a to mi úplně zakalilo myšlení. Potřetí jsem ho udeřila do čelisti a nakonec jsem ho kopla do oblasti bránice. Klesl na kolena a zhluboka dýchal. Chtěla jsem ještě pokračovat, ale Surry mi chytil ruce za zády. Trochu jsem se zklidnila. Ale vážně jen trochu.

,,Co blbneš? Nevidíš, že už je na zemi? Vyhrálas." řekl a trochu uvolnil stisk. Využila jsem toho a vysmekla jsem se mu. Běžela jsem k Jaceovi s cílem dorazit ho, ale Surry mě doběhl a vytáhl mě ven z tělocvičny.

,,Co blázníš?! Chceš ho zabít?!" spustil hned jak se za námi zavřely dveře.

,,Jasně, že jo! Víš moc dobře, co mi udělal! Za to zaplatí!" ječela jsem na něj zpátky.

,,No tak jsi spadla. To je toho. Kvůli tomu se ho hned nemusíš pokoušet zabít." řekl.

,,Vážně?!! Kvůli němu jsem spadla z šesti metrů, což mě skoro zabilo a ty říkáš, že to nic není?! Dimitri mi chtěl zakázat jít na dnešní závody. Vidíš, proč jsem na něj naštvaná?!" ukázala jsem mu moje ruce. Došla mu slova a jen němě zíral na ty modřiny.

,,To jsem nevěděl. Dimitri mi o tom nechtěl nic říct. Promiň. Ale nemuselas mu tak ubližovat. Cos mu vlastně provedla?" chtěl vědět.

,,Naražený žebra, zvoní mu v uších, vyražený dech, asi pohmožděná čelist." vyjmenovala jsem.

,,Měla by ses vrátit a pomoct mu." povzdechl si.

,,Ne. On taky utekl a nechal mě úplně zničenou. Za minutu zvoní. Jdu se převlíct. Pak chci ty rukavice." řekla jsem a aniž bych čekala na jeho odpověď jsem odešla do šaten.

Ahoj!!
Konečně další kapitolka. Co myslíte, že Emms ještě provede Jaceovi?

Love you all ❤
Emms ❤