The diary of 16th

Média

Ráno jsem šla normálně do školy. Den probíhal poměrně normálně na to, že byl čtvrtek. Po škole jsem došla normálně domů. Dnes jsem nikam neměla jít a těšila jsem se, že sebou plácnu na pohovku a nebudu nic dělat. Po zvonění na konec školy jsme vystřelili ke skříňkám a potom na zastávku. Dojela jsem rovnou na zastávku šaliny, odkud ráno odjíždíme. Vyšlápla jsem si kopec k nám domů a zastavila jsem se teprve před dveřmi. Odemkla jsem, skopla jsem boty a plácla jsem sebou na pohovku. Vzala jsem ovladač a zapnula jsem si Dr. House - můj velmi oblíbený seriál. Bohužel dávali velmi smutný díl, ve kterém můj oblíbený doktor Lawrence Kutner zemřel. Zrovna dávali začáteční titulky, když se mi rozezvonil telefon. Podívala jsem se na displej a tam na mě svítilo Dimitriho jméno a vyskakovala na mě jeho fotka. Povzdechla jsem si a vzala jsem hovor. (☆Emms, ♡ Dimitri)

♡Ahoj, Ash. Potřebuju abys co nejdřív přijela do tělocvičny.

☆Dneska mám volno. Co se děje, že mě tak akutně potřebuješ?

♡Naléhavá záležitost.

☆Moc naléhavá?

♡Ústředna vyhlásila kód 306.

☆Budu tam, jak nejdřív to půjde.

Zavěsila jsem. Vyskočila jsem z postele a doběhla jsem si do pokoje pro batoh. Naházela jsem tam nějaké oblečení na cvičení a tenisky. Ještě jsem popadla brusle a doběhla jsem zpět do obýváku. Vypnula jsem House a vyběhla jsem před dům. Tam jsem si obula brusle a vyrazila jsem za Dimitrim. Na bruslích jsem schopná jezdit vážně rychle, takže tam budu rychleji než busem. Kód 306 znamená, že někdo se nějak dozvěděl o ,,Organizaci". Ve většině případů to byla nějaká média, jako noviny nebo časopisy. Za asi deset minut jsem byla u tělocvičny a sundávala jsem si brusle. Seběhla jsem schody a šla jsem rovnou k Dimitrimu.

,,Dlužíš mi House." zavolala jsem na něj už od dveří.

,,To mě teď vážně žere." zavolal na mě ironicky.

,,Co se děje? Proč vyhlásili kód 306?" ptala jsem se.

,,Nějaký časopis objevil, že v jisté tajné organizaci plné mužů se objevila mladá dívka a je lepší než jedni z nejlepších. Netuším, jak zjistili, že u nás jsou jen kluci a už vůbec nevím, jak zjistili, že ty jsi ta nejlepší holka, ale prostě o tobě chtějí napsat článek." řekl mi Dimitri.

,,Kdo a kdy přijde?" zeptala jsem se. Nechci sice s nikým dělat rozhovor ani článek, ale lidi z bulváru bývají neodbytní, takže mi nic jiného nezbývá.

,,Jmenuje se Rebeka Kláriková z časopisu Joy. Chce s tebou dělat rozhovor jaké to je být sama mezi všema klukama a jak to děláš, že jsi nejlepší." přečetl Dimitri z nějakého kusu papíru.

,,Jo.....a přijde sem...asi za dvacet minut. A budou chtít udělat nějaké tvoje fotky." dodal. No to si dělají srandu! Mně nikdo fotit nebude. Asi nemám na výběr, ale fotky nechci. To teď mohlo jít na chvíli pryč. Horší bylo, že asi za dvacet minut sem přijde a tohle je tělocvična. Nedá se tady pohodlně dělat rozhovor. Nakonec jsme zjistili, že jsou někde za šatnami zapomenutá nějaká křesla. No, křesla. Bylo to jen jedno celkem ucházející křeslo. No, bude muset stačit. Já si spustím kruhy. Stejně se mi v nich sedí nejlíp. Když jsme dokončili poslední přípravy, ozvalo se zaklepání na dveře. Dimitri tam došel a já jsem počkala v tělocvičně. Za chviličku jsem uslyšela tlumený hovor a hned v zápětí vstoupil Dimitri s tou ženou. Byla to asi 168 cm vysoká brunetka s vlasy po lopatky a přátelskýma zelenýma očima. Bylo jí nanejvýš 28.

,,Jsem Rebeka Kláriková. Vy budete Ashley, že?" představila se s úsměvem.

,,Ano. Posaďte se, prosím, slečno Kláriková." ukázala jsem ke křeslu.