The diary of 16th

Emms má prezentaci

Celý víkend jsem společně s Jacem pracovala na mé prezentaci do češtiny. Jak navrhla Bára udělala jsem to na cvičení. Samozřejmě, že tam nemůžu dát nic o ,,Organizaci", protože to je tajné, ale můžu tam dát věci o Sokolu. Co tam děláme a tak. Pracovala jsem hlavně na vizuální části a na tom, abych to řekla bez papíru a správně. Po asi dvou hodinách cvičení jsme se na to vykašlali a začali jsme mluvit o nadcházejících závodech. Netuším jak se to stalo, ale najednou jsme už nemluvili a jen jsme se líbali. Vypadá to, že v jeho společnosti ztrácím pojem o čase. Začíná to se mnou být dost špatné. Měla bych s tím něco dělat. Ale ne teď. Teď jsem s Jacem a to je jediné na čem záleží. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli, abychom nabrali dech. Ráda bych ještě pokračovala, ale byla neděle pozdě odpoledne a já bych měla jít domů. Od Itálie jsem u Jace doma skoro pořád. Zvedla jsem se ze země, posbírala jsem svoje poznámky a společně s Jacem jsem šla ke dveřím. Tam jsme se naposledy políbili a já jsem šla domů.

*Pondělí*

Ráno jsem vylezla z postele ještě než mi zazvonil budík. Oblékla jsem si šedé šaty těsně nad kolena s tříčtvrtečním rukávem. Z vlasů jsem si zapletla vysoký drdol. Byla jsem strašně nervózní z té prezentace. Co když to pokazím? Co když to spletu a prozradím nás? Nic z toho se nesmí stát. Přestože jsem měla neskutečně stažený žaludek, jsem do sebe dostala kus bagety. Obula jsem si černé na můj vkus nízké lodičky a vyrazila jsem na zastávku. Natali už tam čekala.

,,Máš na dnešek tu prezentaci?" zeptala se mě hned, jak jsem přišla.

,,Jo. Je to na nejmíň patnáct minut." odpověděla jsem.

,,To je super. Mě ta čeština tak nebaví." řekla. Přijela šalina a my jsme nastoupili do zadního vagonu. Probíraly jsme naprosto nedůležité věci, jako je třeba anime nebo knížky. Po pár minutách jsme dojely ke škole. Vystoupily jsme a šly jsme do školy. Tam jsme zapluly do naší třídy. První hodinu jsme měli češtinu, takže jsem se mohla hned na začátku zbavit té nervozity, která mě užírala. Ale byla jsem samozřejmě ještě nervóznější, protože jsem to měla říkat už za půl hodiny. Kruci. Já jsem tak složitý člověk, že si občas říkám, jak to můžu sama se sebou přežít. Po chvíli přišel Jace.

,,Ahoj. Tak co? Jak moc se bojíš?" zeptal se s úsměvem.

,,Na stupnici od jedné do deseti? Asi tak patnáct." odpověděla jsem taky s úsměvem.

,,To zvládneš. Budu tě odtud rozesmívat." blýskl po mě očima. Jak já ty jeho oči zbožňuju.

,,Ale když mě budeš rozesmívat, tak se budu válet smíchy a to asi nechtějí vidět."

,,To je pravda. Tak ti aspoň budu držet palce." rozhodl se nakonec a usmál se na mě. Za pár minut už zazvonilo na hodinu a přišla učitelka.

,,Kdo má na dnešek vystoupení?" zeptala se a já jsem zvedla ruku. Vstala jsem a šla jsem za ní ke katedře. Rozjela jsem svoji prezentaci a počkala jsem až bude ve třídě ticho.

,,Vážená paní profesorko, milá třído, já jsem si pro vás připravila prezentaci na to, co mě baví. Jak jste mohli vidět v tělocviku, umím jisté akrobatické prvky. Všechno, co jste viděli jsem se naučila v Sokole. Chodím tam asi od čtvrté třídy, to znamená asi sedm let, možná že I déle. Před dvěma roky jsem si dělala cvičitelské zkoušky a chodím cvičit šesti a sedmileté kluky." překlikla jsem na další slide.

,,To kam chodím je Sokolská všestrannost. To znamená, že děláme gymnastiku, atletiku, plavání a spoustu dalších věcí. Máme tréninky dvakrát týdně. V zimě chodíme do tělocvičny a trénujeme gymnastiku a když je teplo, chodíme ven. Přes rok se pro nás pořádají troje závody. Plavecké, které jsou nějak v prosinci. Gymnastické, ty bývají v březnu. A atletické, ty jsou v dubnu. Na atletických závodech se vyhlašuje I pořadí podle součtu všech závodů. Ti co se v celkovém hodnocení umístí na stupních vítězů, jedu do Prahy a tam za jeden víkend zopakují všechny závody." řekla jsem a změnila jsem slide.

,,Tak, gymnastické závody. Soutěžíme ve sportovní gymnastice, to znamená, že cvičíme na nářadí. Disciplíny, ve kterých soutěžíme jsou: šplh na tyči, přeskok, hrazda, kladina a prostná.
Přeskok máme přes bednu a máme na výběr mezi skrčkou a roznožkou. Náš skok se boduje. Nejvíc se dá získat 9 bodů.
Na hrazdě musíme mít krátkou sestavu. Sestava musí obsahovat nějaký nález na hrazdu - buď můžeme vyskočit nebo výmykem, dále bychom měli přešvihnout nohu přes hrazdu, udělat nějaký "kotoul" nebo se zhoupnout pod kolenem a nakonec nějaký seskok.
Na kladině máme taky nějakou sestavu. Neměla by být delší než, že třikrát přejdeme kladinu. Sestava musí obsahovat taky nějaký nález nahoru, poskoky jako jsou třeba nůžky nebo skrčka, otočka na jedné noze, holubičku, akrobatický prvek, což je svíčka, nohy za hlavu nebo kotoul a seskok. Většinou se seskakuje hvězdou nebo něčím podobným.
Poslední jsou prostná. Na prostných máme sestavu na jednu minutu a musí k ní být hudba. Měla by v ní být pirueta, holubička, řada tří prvků rychle za sebou, hvězda, stojka, poskoky jako na kladině, nějaké kotouly. Čím těžší prvek do své sestavy zakomponujete, tím větší počet bodů dostanete. Většina lidí tedy dělá různé přemety, salta a takové. Jestli pak budete chtít, měla bych mít I nějaké video, na kterém je to ukázané.
Dále tady máme atletiku. Soutěžíme v běhu na šedesát metrů, vrhu kriketovým míčkem, skoku do dálky a běhu na 600 metrů. Většinou na takových závodech strávíme čtyři nebo pět hodin plus ještě vyhlašování. Je to poměrně časově náročné, proto se dělají o víkendu." řekla jsem a přešla jsem na povídání o klucích.

,,Jak jsem už říkala, cvičím I malé kluky. Mají tréninky třikrát týdně. Chodí na stejné závody jako já, jen na gymnastických mají jiné nářadí. Mají šplh, přeskok, hrazdu, kruhy a prostná. V létě s nimi chodíme taky ven a hrajeme různé míčové hry a tak. Kdybyste se k nám chtěli přidat, tak se podívejte na webové stránky Sokola. Děkuji za pozornost." řekla jsem nakonec a lidi začali tleskat. Když skončili zvedly se asi tři ruce. Vyvolala jsem jednoho spolužáka.

,,Jak dlouho v tom chceš pokračovat?" zeptal se mě.

,,Asi tak ještě padesát let. Možná déle." zamyslela jsem se a pár lidí se zasmálo. Potom jsem vyvolala jednu kamarádku.

,,Pustíš nám to video?" zeptala se a člověk co se hlásil za ní dal ruku dolů.

,,Jasně. Jen to najdu." řekla jsem a začala jsem se přehrabovat složkami. Nakonec jsem našla příslušné video. Byly na něm záběry mě a mé kamarádky Peti na letošních závodech. Když video skončilo, vytáhla jsem flashku a zalezla jsem na svoje místo. Uff. Konečně to mám za sebou. Zbytek dne už proběhl poměrně v klidu.

Hey guys!
Mám další kapču. Snad jste to aspoň trochu pochopili. Musela jsem to napsat trochu laicky, takže se omlouvám těm, kteří tomu rozumí.

Love you all ❤
Emms ❤