The diary of 16th

Cestička z drobečků

Celý týden se nic nedělo, takže jsem začala říkat, jestli mé doufání nebylo zbytečné. A ještě ke všemu to vypadalo, že úplně všichni zapomněli na mé narozeniny. Nebyla jsem naštvaná, ale celkem mě to mrzelo. I Jace v Nástrojích smrti oslavil narozeniny s Clary, kterou znal asitak čtyři dny. Nedalo se nic dělat. Rodiče byli pořád někde v čudu, takže jsem si koupila jeden cupcake a dala jsem do něj svíčku, takže to byl můj narozeninový „dort". Když jsem v tichém domě svíčku sfoukávala, přála jsem si, aby se všechno vrátilo do normálu.

23.4. dva dny po narozeninách

Konečně pátek! Vylezla jsem z postele a nasnídala jsem se. Předevčírem jsem byla na kontrole s těma rukama a řekli mi, že za týden už můžu dělat všechno. Vzala jsem si tmavě modré džíny spolu s květovaným tílkem a mohla jsem vyrazit. Čekala jsem, že zase pojedu sama, ale k mému překvapení tam stála Natali.

,,Ahoj, co ty tady?" zeptala jsem se, když jsem si sundávala sluchátka.

,,Dneska mě sem hodil taťka, protože jsem tak trochu zaspala." odpověděla a šly jsme si sednout na lavičku. Každý den jsem zkoumala letáky a nápisy na prosklené stěně, takže mě překvapilo, že tam přibyl nový papírek. Stálo na něm:    You can close your eyes to the things you don't want to see, but you can't close your heart to the Things you don't want to feel.                   -Johny Depp

Ztrhla jsem ho a četla jsem ho pořád do kola.

,,Co to máš?" podívala se mi Natalí přes rameno.

,,Bylo to nalepený na skle." odpověděla jsem.

,,Je to pěknej citát." řekla zrovna když přijela šalina. Natoupily jsme a sedly jsme si. Schovala jsem papírek do kabelky a začaly jsme si povídat. 

Do školy jsme dorazily neobvykle rychle. Nebo aspoň tak mi to připadalo. Pořád jsem musela myslet na ten papírek. Co to dělalo na tý zastávce? Nepřítomně jsem odemkla svou skříňku. Otevřela jsem a v tu chvíli na mě vypadl další papírek. Chytila jsem ho a přečetla jsem si obsah. Na tomhle bylo napsané: It was books tHat made me feel that I perhaps was not completely alone.                                                                                                                                              - Will Herondale

To byl můj oblíbený citát z Pekelných strojů. Co se to dneska děje? To není normální. Schovala jsem papírek zase do tašky, vzala jsem si učebnice a šla jsem s Natali do třídy. Normálně jsme si sedly a ještě chvilku povídaly. Potom už přišly i Báry a začaly jsme probírat, kdy bude mít Natali oslavu narozenin. Nat je má 4 dny po mě ......a všichni si na ně vzpomněli.. Za vteřinku přišel i Jace. Když procházel kolem mě usmíval se jako sluníčko. Co mu je? Předtím se takhle rozhodně neusmíval. Určitě kuje nějaký pikle. Přišel učitel a začala nějaká jako vždy nudná hodina.

*Natali*

Když začala hodina, zabzučel mi telefon. Přišla mi nějaká zpráva. Odemkla jsem ho a zjistila jsem, že mi Jace napsal. Otevřela jsem okno a tam na mě vyskočila zpráva: 

Našla to?

Rychle jsem mu odpověděla. 

Jo, oba dva.

Potom jsem rychle schovala telefon, aby mi ho učitel nezabavil.

*Emms*