The diary of 16th

Jen jednu noc

Konec hodiny. Všichni za hromadného vrzání a skřípání židlí vstali. Jelikož jsme v učebně byli poslední, museli jsme zvedat i židle, takže Jace musel zvedat i za mě. V jednom obrovském chumlu jsme se vyřítili ze třídy ke skříňkám. Jace si vzal všechny své věci a nakonec ještě můj batoh a tašku se zakrváceným oblečením a šli jsme čekat na Báry a Nat do vestibulu. Za chviličku se k nám přidaly a šli jsme na zastávku. Zrovna nám ujela šalina a my jsme museli čekat na další. Báry s Natali rozebíraly test a já jsem vedle nich jen nepřítomně stála a hleděla jsem do blba. Náhlý hlas mě vytrhl z přemýšlení.

,,Ahoj holky a Jacei." řekla naše třídní, která právě přišla.

,,Dobrý den." usmála jsem se na ni.

,,Emms? Proč Jace nese tvoje věci?" zeptala se.

,,Menší nehoda." řekla jsem a namáhavě jsem zvedla ruce.

,,Proboha co se ti stalo?" zděsila se.

,,Menší nehoda." zopakovala jsem.

,,Tos už říkala. Co se stalo?" chtěla vědět.

,,Tak trochu spadla při těláku a..... malinko se to zvrtlo." odpověděl za mě Jace.

,,Jak? Co s tim má?" otočila se na Jace.

,,Roztržený žíly?" obrátil se na mě Jace s otázkou a já jsem jen téměř nepřítomně přikývla. Naše šalina konečně dojela. Nalezli jsme do šaliny. Báry a Jace si sedli. Když si Jace kolem sebe nějak naskládal tašky, chytil mě za boky a posadil si mě na klín.

,,Co to děláš?" usmála jsem se tiše.

,,Nemůžeš se držet, když si sedneš asi se nezvedneš, takže tohle je jediná možnost, kterou jsem vymyslel, jak přežít cestu domů." odpověděl mi do ucha.

,,Byli jste s tím v nemocnici?" pokračovala třídní v předchozím tématu.

,,Ano." odpověděla jsem.

,,A to jste se vraceli?" zeptala se nevěřícně.

,,Psali jsme test." vysvětlila jsem.

,,A my že jsme normální třída. Studenti se vrací z nemocnice do školy, protože píšou test." vrtěla nechápavě hlavou. 

,,Co ti s tím udělali?" pokračovala ve vyptávání.

,,Sešili." pokrčila jsem rameny.

,,Kolik stehů?" chtěla vědět. Kdo to má počítat?!

,,Hodně. Na každý ruce dvě řady po asi dvaceti nebo tak nějak. Neměla jsem zrovna chuť to počítat." odpověděla jsem. 

,,Nechcete se o tom přestat bavit? Je to nechutný." ozvala se Bára.

,,To mi povídej." řekla jsem si pro sebe tiše a Jace se zasmál. Učitelka se začala bavit s holkama. Na další zastávce vystoupily a já jsem se nechápavě podívala na stále sedícího Jace.

,,To je Kamenolom. Vystupujeme." oznámila jsem mu a pokusila jsem se postavit. Jace si mě, ale přitáhl zpátky.

,,Sedni. Nejedeme s holkama." řekl mi.

,,A to jako proč?" chtěla jsem vědět.

,,Protože jedeme k tobě domů a tudy je to rychlejší." odpověděl.

,,Kdo tě pozval?" zeptala jsem se naštvaně.

,,Já ......a vlastně i ten doktor, jehož jméno jsem zapomněl." odpověděl.

,,Fajn." povzdechla jsem si. Zbytek cesty jsem jen čuměla z okna. Těsně předtím než jsme dorazili na zastávku mě Jace zvedl a naložil na sebe všechen náklad. Bylo mi ho celkem líto, protože vím co váží moje taška, když máme krátkej den. A dneska byl dlouhej, takže jen jedna taška vážila aspoň sedm kilo a ještě ten můj tělák. Chudák. Vylezli jsme ze šaliny a začali jsme celkem prudký výstup do kopce ke mně domů.