The diary of 16th

Víkend

Je pátek 22. ledna. Dneska jedou Jaceovi rodiče na nějakou lékařskou přednášku do Madridu  a vrátit se měli až v neděli. Jace měl hlídat Barunku a nabídl mi, že můžu strávit víkend u nich. Samozřejmě jsem souhlasila, protože spolu netrávíme ani zdaleka tolik času kolik bych chtěla. Samozřejmě se vídáme ve škole a na tréninku, ale to mi nestačí. Začínám ho mít hodně ráda. Pravděpodobně o dost víc než bych byla ochotná přiznat. Po škole jsem si sbalila nějaké oblečení a vyrazila jsem za Jacem. Jela jsem hromadnou dopravou a několikrát jsem musela přesedat. Nakonec jsem se tam kolem čtvrté dostala. Den předem jsem se domluvila s Dimitrim a dnes jsem nešla na trénink. Dorazila jsem před jeho luxusní dům. Došla jsem až ke dveřím, kde jsem se právě chystala zaklepat, když se otevřely dveře.

,,Tys mě sledoval!" vyčetla jsem mu.

,,Ano. Nemohli jsme se tě dočkat." usmál se.

,,Víš když bydlíš na druhé straně města, je celkem těžký se k tobě dostat." řekla jsem a sundala jsem si tašku z ramene. Jace ustoupil od dveří a nechal mě vejít dovnitř. Sundala jsem si černé kotníkové kozačky na podpatku a teplý černý kabát. Jak už jsem řekla byl leden. A byla pěkná zima. Tašku jsem odložila na zem vedle bot a s Jacem za ruku jsme šli do obýváku. Barunka seděla na pohovce a dívala se na nějaký seriál. Když jsme vešli kocour Light, který na ní ležel vzhlédl, seskočil z jejího klínu a zmizel po schodech nahoru.

,,Emms! Tys už přišla. Jace se tě nemohl dočkat." skočila na mě Barunka. Objala jsem ji a a zašeptala jsem téměř neslyšně k Jacovi 'Lháři' . Jace se jen zasmál a nekomentoval to. 

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se Barunky, po tom co mě pustila.

,,To nevím, ale já si půjdu číst." oznámila nám, vypnula televizi a vyběhla po schodech do svého pokoje.

,,Bezva. Co budeme dělat my?" zeptala jsem se Jace a položila jsem mu ruce za krk a políbila jsem ho.

,,Něco hodně nemravného." oplatil mi polibek.

,,Naučíš mě jednu věc." usmál se a vzal mě za ruku.

,,Co tě mám já naučit? Ty přece umíš všechno." namítla jsem.

,,Tuhle činnost zrovna ovládáš líp než já." odpověděl a dotáhl mě až ke klavíru. Tam chvilku něco přehraboval a nakonec vyhrabal nějaké čtyři papíry. Byly to nějaké noty.

,,Nemůžeš mě naučit tohle?" zeptal se a podal mi noty na Apologize od One Republic.

,,Jistě. Proč to potřebuješ?" zeptala jsem se.

,,Je to hezký a vypadá to, že bych to mohl zvládnout." odpověděl. Otevřela jsem klavír a podívala jsem se jak moc složité to je. Šlo to, ale na můj vkus to obsahovala příliš mnoho béček. S tím si snad nějak poradíme. 

,,Sedej." přikázala jsem Jaceovi a sedla jsem si na stoličku vedle něj. Rozložila jsem noty na stojan.

,,Zkoušel jsi už něco?" zeptala jsem se.

,,Trochu, ale zatím mi to moc nejde." odpověděl.

,,Fajn, zkus kousek zahrát." řekla jsem. Zahrál jen první takt a hned jsem ho utla.

,,Hádám, že si myslíš, že ti to nejde, protože se ti zdá, že to nezní stejně jak to je, že?" zeptala jsem se.

,,Jo. Nepřipadá mi to stejné." přikývl. 

,,Říká ti něco béčko nebo křížek?" zeptala jsem se nevinně.

,,Jo, proč?" zeptal se.

,,Protože tam jsou tři a tys je zatím ani jednou nezahrál." ukázala jsem na předznamenání.

,,Jsem to ale kus idiota." plácl se do čela.

,,Líp bych to asi neřekla." usmála jsem se. Položila jsem si ruce na klaviaturu a chvilku jsem studovala jaké noty tam jsou.

,,Zkus to takhle." řekla jsem a zahrála jsem první dva řádky. Po mě to zkusil Jace. Už mu to znělo mnohem líp. Hráli jsme asi ještě hodinu, ale potom nás naprosto neskutečně bolely ruce. Kolem šesté jsme začali připravovat večeři. Dělali jsme špagety se sýrovou omáčkou, které byly (jak jsem se dozvěděla od Jace) Barunčino oblíbené jídlo. Když už bylo jídlo připraveno, požádal mě Jace, abych došla pro Barunku, zatímco on připraví na stůl. Vyšla jsem po schodech a došla jsem před Barunčin pokoj. Měla zavřené dveře a já jsem po chvilce váhání zaklepala na dveře. Nesnáším klepaní! To mi Jace určitě udělal schválně. Ozvalo se tlumené 'dále' a já jsem vstoupila dovnitř. Barunka ležela na posteli a četla nějakou knihu.

,,Ahoj. Co čteš?" zeptala jsem se. 

,,Anatomii lži. Už jsem skoro v půlce a oni jsou skoro mrtví." odpověděla mi.

,,Jojo. Vím. Je večeře. Půjdeš za námi dolů? Připravili  jsme špagety." řekla jsem.

,,Jasně, už letím." dala záložku na stránku, kde přestala a šla se mnou za Jacem. 

,,Vrahu! Tam byli dveře! Nemusela jsem se vrátit zpátky." spustila jsem hned, jak jsem uviděla Jace. 

,,Ale přežilas ne?" usmál se na mě rozpustile.

,,S vypětím všech sil jsem zabránila těm ďábelským dveřím, aby mě zabily. Musela jsem využít svůj výcvik. Jak jen jsi neopatrný, když mě posíláš na tak nebezpečné úkoly." zavrtěla jsem nad tím hlavou. To už to, ale Jace ani Barunka nevydrželi a začali se smát na celé kolo a vypadalo to, že za chvilku se i začnou válet po zemi. Nevěřícně jsem se na ně dívala. Oni se smějí, tak vážné věci? No je pravda, že ten způsob, jakým jsem to řekla, byl docela vtipný. Po chvilce jsem nedokázala unést pohled na jejich obličeje a začala jsem se smát s nimi. Po asi pěti minutách jsme se sebrali a sedli jsme si ke stolu s jídlem. Téměř neuvěřitelně rychle jsme snědli večeři, protože to bylo vážně úžasné. Potom jsme uklidili nádobí a odebrali jsme se do obýváku. V televizi dávali nějaký film, který chtěla Barunka vidět. Usádlila jsem se vedle Jace, který si přehodil ruku kolem mých ramen a políbil mě do vlasů. Film začal a já jsem v něm poznala jeden z mých oblíbených filmů. Jmenoval se Jak na holky nebo jestli chcete v originále Jerk theory.  

,,To znám! To je úžasnej film." řekla jsem.

,,Píší, že je to romantická komedie." řekl Jace.

,,Jo a je to boží." řekla jsem a dál jsme už jen sledovali film. Samozřejmě do toho šoupli asi deset reklam, takže místo hodiny a  půl to trvalo skoro dvě. V těch deset jsme už byli tak unavení, že jsme se jen doploužili do pokoje a tam jsme padli na postel. 

,,Co se ti na tom filmu, tak líbí?" zeptal se mě šeptem Jace.

,,Má cool písničky a líbí se mi, že Adam se ji snaží získat zpátky, po tom co udělal." odpověděla jsem také šeptem.

,,Takže, kdybych náhodou udělal chybu, vzala bys mě zpátky, kdybych to udělal jako on." zeptal se s úsměvem. To jsem nečekala. Snad neplánuje udělat takovou chybu.

,,No, asi z devadesáti procent bys to měl vyhraný, ale asi bys musel udělat ještě něco. Doufám, že nic jako takovou chybu neplánuješ." řekla jsem po chvilce přemýlení.

,,Ne! To bych ti nikdy neudělal. Nenechám nikoho, aby ti ublížil a já ti už vůbec nechci ublížit." odpověděl.

,,To je dobře." usmála jsem se a hned v zápětí jsem zívla. No jo. Těžký týden.

,,Asi bychom už měli jít spát." usmál se Jace.

,,To měli. Dobrou noc." otočila jsem se k němu zády a on mě objal.

,,Dobrou." řekl a za pár minut jsme tvrdě usnuli.

Ahojky,

tahle kapitola mi dala dost zabrat, proto ji přidávám tak pozdě. Asi třikrát jsem ji přepisovala a tady je ta část, která mi připadala nejlepší. Doufám, že se vám aspoň líbí. 

Komenty potěší

Love you all ❤

Emms ❤