The diary of 16th

Trénink

Jace šel se mnou až domů. Odhodila jsem tašku pod věšák a hodila jsem sebou na pohovku. Jace se na mě nevěřícně podíval.
,,Vždyť to nebylo tak hrozný." řekl.
,,Pro tebe. Ty skoro nikoho neznáš." namítla jsem.
,,Tak mě nauč jejich jména." navrhl. Měla jsem ještě pár hodin čas, tak jsem došla pro album, ve kterém mám třídní fotku a začala jsem Jace učit jména lidí z naší třídy. Za chviličku je znal všechny.
,,Jakej je plán?" zeptal se.
,,Ve dvě si jdu domluvit hodinu klavíru a v šest jdu k Dimitrimu. Tvoje sestřička chce taky hrát?" zeptala jsem se.
,,Jo, s tebou. Taky se potřebuje domluvit." odpověděl.
,,Ok, tak po klavíru půjdu k vám a domluvíme se." navrhla jsem.
,,Asi budeš mámě muset něco zahrát, aby věděla, že ti může věřit, že Barunku něco naučíš." přemýšlel.
,,To je v pohodě. Pár věcí ještě umím." usmála jsem se.
,,Ukaž. Zahraj něco." požádal. Hmm proč ne? Ale co? Něco málo si pamatuju z klasiků, ale to by se mu nemuselo líbit. Umím I nějaký písničky, ale kterou z nich? Burn, Heart attack, Lost it all, Superheroes...Kašlu na to. Superheroes se mi líbí, tak zahraju tohle. Otevřela jsem klavír a protáhla jsem si prsty. Položila jsem je na klaviaturu a začala jsem hrát. S tím, jak moje prsty tančily po klávesách se mi vybavoval I text písničky. Bohužel Superheroes není nijak dlouhá a za pár minut byl konec. Dohrála jsem a otočila jsem se na židli na Jace.
,,Tak co?" zvedla jsem obočí. Zíral s otevřenou pusou. Zase. Měl by se to odnaučit.
,,Wow. Úžasný....jak dlouho, že to hraješ?" vymáčkl ze sebe nakonec.
,,Dlouho. Asi devět let." odpověděla jsem. Podívala jsem se na hodiny. Dvanáct a čas na oběd.
,,Oběd?" zeptala jsem se.
,,Kde?" navázal.
,,La Corrida? Je to kousek odtud." navrhla jsem.
,,Jasně. Pak jdeš rovnou do klavíru?" zeptal se. Přikývla jsem a šla jsem si pro tašku, do které jsem uložila peněženku, telefon a věci k Dimitrimu. Přidala jsem I nějaké noty, které bych mohla ukázat Jacovým rodičům. Popadla jsem ještě jen nějakou mikinu a šli jsme na oběd. Já jsem si dala sýrovou pizzu a Jace těstoviny s rajčaty. Probrali jsme do podrobna všechny naše spolužáky. Potom jsme šli do hudebky. Dorazili jsme tam okolo půl druhé. Ještě byl čas, ale aspoň jsem tam byla první. Ještě jsme si dál povídali - tentokrát o knížkách. Ve dvě si mě učitelka zavolala dovnitř. Hodinu jsem si domluvila na pondělí. Pak jsme sešli o patro níž a tam jsem si domluvila komorní hru na úterý. Vycházeli jsme pomalu ze školy.
,,Jak se dostaneme k tobě?" zeptala jsem se Jace. On mi otevřel dveře a ukázal před sebe.
,,Takhle." řekl jen. Venku stálo Chrisovo auto. Nastoupili jsme dovnitř a Chris se rozjel.
,,Děláš nám taxikáře, jo?" popichovala jsem ho.
,,Jo. Nějakej problém?" odpověděl.
,,Ne. Vůbec mi to nevadí. Jsem ráda, že tě zase vidím." usmála jsem se.
,,Taky tě rád vidím. Tak jaký to je zpátky ve škole?" usmál se taky.
,,Spousta starých známých otravných lidí." podívala jsem se na Jace a ten jen zavrtěl hlavou.
,,To se nemáte. Můžu mít otázku?" zeptal se.
,,Kolik chceš." odpověděla jsem.
,,Díváš se na Shadowhunters?" chtěl vědět.
,,Jo. Proč?" nechápala jsem proč se ptá.
,,Dneska vyšel další díl." vysvětlil.
,,Vážně! To se musím podívat. Co si o tom seriálu myslíš?" zajímalo mě.
,,Myslel jsem, že to bude šílený, když tam není Jamie a Lily, ale je to úplně super. Úžasně trefili ty charaktery. Některý I líp než ve filmu." řekl.
,,Jo, třeba Magnuse. On je úplně přesnej. To oblečení, třpytky, byt, oči a ty pohledy a pohyby. Úplně podle knížky." pokračovala jsem.
,,I Aleca trefili úžasně. Líp než ve filmu. No ve filmu je taky fajn, ale v Shadowhunters mi připadá výstižnější." připojil se Jace. Mezitím jsme dojeli k Jacovi. Rozloučili jsme se s Chrisem a vstoupili jsme. Došli jsme ke dveřím, kde se Jace zastavil.
,,Možná se budou chovat trochu divně. Ještě jsem tu nikoho neměl." upozornil mě.
,,Určitě nebudou horší než moji rodiče." odpověděla jsem a Jace otevřel dveře. Došli jsme do jídelny. Hned za námi přiběhl Sebby přivítat nás. Dřepla jsem si k němu a pořádně jsem ho podrbala.
,,Vážně ji má rád." ozval se z hloubi domu překvapený ženský hlas. Vstala jsem a uviděla jsem pravděpodobně Jacovu mámu. Byla to celkem vysoká brunetka s vlasy pod prsa. Měla příjemné zelené oči a jemné linie v obličeji. Na sobě měla červenou halenku, bílé jeansy a červené lodičky na jehlách.
,,Ty jsi Emms, že? Ráda tě poznávám." řekla a podala mi ruku.
,,Taky vás ráda poznávám." řekla jsem o několik tónů vyšším roztřeseným hlasem. No jo, nervozita se na mě hodně projevuje.
,,Jsem Sára Butlerová. Kubova máma." představila se a usmála se. Taky jsem se usmála a rozpačitě jsem se podívala po Jacovi.
,,Kuba říkal, že hraješ na klavír a byla bys ochotná naučit něco I naši Barunku." pokračovala.
,,Ano. Hraji už devět let a už učím jednu holčičku a její rodiče jsou spokojení." ovládla jsem nervozitu a promluvila jsem už plus minus normálně.
,,Co ji učíš? Klasiky nebo moderní písničky?" ptala se dál.
,,Mám spousty skladeb co jsem hrála, když jsem byla mladší, takže na začátek většinou hrajeme z nich a později mám I noty na různé známé písničky a I noty na Piráty z Karibiku a Pána Prstenů." vylovila jsem noty z tašky a položila jsem je na stůl, aby si je paní Butlerová mohla prohlédnout.
,,Super. Myslím, že bychom tě mohli vzít, ale napřed...nemohla bys nám něco zahrát? Klavír si otevři, jak potřebuješ." řekla. Položila jsem tašku na zem a došla jsem ke klavíru. Otevřela jsem klaviaturu a zvedla jsem víko, aby to líp znělo. Ohlédla jsem se po Jacovi, který se na mě povzbudivě usmál a ukázal mi vztyčené palce. Posadila jsem se a přehrála jsem paní Butlerové Superheroes. Dohrála jsem a vstala jsem.
,,Určitě tě vezmeme." usmála se paní Butlerová a pokynula mi abych si sedla. Posadila jsem se a ona mezitím došla pro Barunku.
,,Hrála jsi úžasně." přišel ke mně Jace a jemně mě políbil. Sedla si vedle mě a počkali jsme až přijde jeho máma se sestřičkou. Za chviličku se paní Butlerová vrátila I s roztomilou holčičkou. Barunka měla světle hnědé vlasy, které místy přecházely do zrzavé. Upírala n mě zářivé zelené oči a usmívala se.
,,Ahoj." pozdravila jsem ji mile.
,,Ahoj. Tos hrála ty?" zeptala se poměrně vysokým hlasem.
,,Ano." odpověděla jsem.
,,Naučíš mě to?" zeptala se.
,,Samozřejmě." usmála jsem se.
Barunka I paní Butlerová se posadila.
,,Kdy nás můžeš vzít?" zeptala se paní Butlerová.
,,Kdykoli, kromě pondělí a úterý." řekla jsem.
,,Mně by se to hodilo ve středu. Ve čtyři." řekla Barunka.
,,Bezva. Tak ve středu ve čtyři." napsala jsem si to do diáře.
,,Kolik za to budeš chtít? Počítali jsme tak 2000 za půl roku." ozvala se paní Butlerová.
,,Paní Butlerová, to je strašně moc! A navíc já to dělám, protože mě to baví. Nechci za to peníze." řekla jsem.
,,Říkej mi Sáro. A něco málo ti dát musíme." odporovala mi.
,,To vážně nemusíte. Já mám brigády." trvala jsem na svém.
,,Tak aspoň 50 korun za hodinu." snažila se mě přesvědčit. Nechtěla jsem ji urazit, tak jsem se rozhodla, že budu souhlasit.
,,Tak dobře." řekla jsem a Sára se usmála. Bylo teprve půl čtvrté, tak jsem si řekla, že se ještě chvilku zdržím.
,,Jestli chceš můžu ti ukázat základy, který si můžeš už teď cvičit a potom ve středu na to navážeme." řekla jsem a Barunka přikývla a běžela si sednout ke klavíru. Vzala jsem příslušné noty a šla jsem za ní.
,,Zatím se budeš učit, jak správně stisknout klávesy a jak správně držet ruku. Taky tady mám noty, který musíš umět." řekla jsem a všechno jsem jí ukázala. Asi hodinu a půl jsem tam s ní seděla a opravovala jsem ji. Už jsme byly obě unavené, tak jsme si sedly ke stolu za Jacem, který nás odtud pozoroval.
,,Ty noty ti nechám tady. Měla bys to teď cvičit každý den aspoň dvacet minut. Tohle bude tvoje žákovská knížka, kam ti budu psát skladby co hraješ," vytáhla jsem sešit, ,,Tam ti budu psát I jak to máš procvičovat. A samozřejmě tam budou I známky. Můžeš si vybrat jestli chceš známky nebo samopleky. Samozřejmě můžeš mít obojí." řekla jsem a čekala jsem co si vybere.
,,Obojí." řekla. Zapsala jsem jí cvičení co se má učit a chvilku jsem lovila v tašce samolepky.
,,Chceš kočičky, pejsky nebo smajlíky?" ukázala jsem jí aršíky. Vybrala si pejsky. Vytáhla jsem ještě svůj sešit, kam si píšu co za skladby zadávám a všechno jsem tam zaznamenala. Bylo už čtvrt na šest a já jsem musela jít. Jace šel samozřejmě se mnou. On chodí na stejnou věc jako já jenom má jinou trenérku. Já s Natali máme Dimitriho a Jace chodí k Tesse. Asi vám došlo, že se tak nejmenují I ve skutečnosti. Každý v této ,,Organizaci" má svou přezdívku, pod kterou ho všichni znají a pod kterou vystupuje. Přezdívka může být z filmu, knížky nebo jen tak vymyšlená. Každý z trenérů má přezdívku č. 2 podle toho, jak je dobrý. Je to většinou jméno nějakého Boha. Lidi v téhle ,,Organizaci" si říkají lovci, protože jsme něco jako tajná sekta, co chrání a pomáhá lidem aniž by o tom někdo věděl. Není to nic nadpřirozeného. Jsme něco jako superdobře vycvičení policisté. Můj trenér Dimitri má přezdívku z Vampire Academy, protože připomíná Dimitriho Belikova a jeho druhá přezdívka je Bůh. Je nejlepší ze všech lovců a dokáže vás vytrénovat k úžasným kouskům. Jacova trenérka Tessa má přezdívku ze série Pekelné stroje, protože je drobná, ale silná jako Tessa Grayová. Její druhá přezdívka je Kálí - bohyně smrti. V pořadí trenérů je asi pátá. Jace je samozřejmě Jace. Jiná přezdívka k němu ani nejde. Natali je Catherine, kvůli její oblibě Upířích deníků. Moje přezdívka je asi nejdivnější. Jsem Kůstka. Všichni ví, že miluju Sběratele kostí a chci být jako ona. Naštěstí mi tak nikdo jiný než lovec neřekne. Máme tělocvičnu v budově Sokola a právě tam jsme teď šli. Před šatnami jsme se rozloučili a šli každý na svůj trénink. Tréninky jsou oddělené, ale tělocvičny jsou spojené dveřmi. Natali už tam byla. Rychle jsem se přehodila do oblečení na cvičení a naklusaly jsme za Dimitrim. Normálně máme ténink každý den. Napřed každá zvlášť a potom společně. Dimitri už na nás čekal.
,,Ahoj, holky. Doufám, že jste připravené na další rok teroru." zasmál se. Usmály jsme se taky.
,,Předpokládám, že budeš se mnou zase cvičit kluky v úterý a pátek." obrátil se na mě a já jsem přikývla. Ano, pomáhám Dimitrimu s cvičením malých sedmiletých kluků. Je to v rámci Sokola, ne lovců, ale dostávám za to zaplaceno a kluci mě mají rádi a to je hlavní. Už se na ně těším. Dál jsem se hlavně protahovali a posilovali. První hodina je vždycky odpočinková.

Ahoj lidičky!
Po dlouhé době se zase hlásím s další částí. Zbytek příběhu už mám konečně promyšlený a doufám, že to nějak zvládnu psát. Mějte se hezky.
Love you all ❤
Emms ❤