The diary of 16th

Nemocnice

Ahoj, pozor tahle kapitola je trošku krvavá a dlouhá. Hodně dlouhá. Snad se vám bude líbit.

Duha mě odvedl na lavičku před tělocvičnou. Za vteřinku přiběhl i Jace s mými věcmi a posadil se vedle mě. Opřela jsem se ramenem o jeho ruku.

,,Zavolej Dimitrimu a řekni mu co se stalo. Ne, hned, ale až budeme v nemocnici." Zašeptala jsem mu do ucha, aby to Duha neslyšel. Za pár minut jsem uslyšela houkání a Duha se zvedl.

,,Měli bysme jim jít naproti." řekl a já jsem se s Jaceovou pomocí taky zvedla a šli jsme směrem k vrátnici. Venku stálo zářivě žluté auto záchranné služby. Vyšli jsme až před školu a tam k nám doběhl někdo ze sanitky. Zvláštní bylo, že jsem ho znala. On nám zadával naši první misi. Myslím, že se jmenoval Nate nebo tak nějak.

,,Pan profesor nám všechno řekl. Pojďte do auta." řekl a vyrazil k autu. My jsme ho v těsném závěsu následovali. Jace mi pomohl do auta a Nate za námi zavřel dveře. Duha s námi jel bohužel taky, protože ve škole museli vědět, co se mnou dělají. Sedla jsem si spolu s Jacem na sedačku. Nate ke mně přišel. Natáhl ke mně ruku (asi aby se podíval na mé ruce) a najednou se zastavil.

,,Vás dva bych tady vážně nečekal." řekl.

,,Nehody se stávají." odpověděla jsem.

,,Jistě. Ukaž mi to." řekl a znovu ke mně natáhl ruku. Podala jsem mu pravou ruku a on ji jemně vzal a začal ji prohlížet.

,,Tohle je horší než jsme mysleli. Už máme jen pár minut, nebo ti ruce odumřou." řekl mi a já jsem se celkem dost vyděsila. Já mám svoje ruce ráda! Fakt ráda!! Nemůžu o ně přijít. Asi už mi začínalo trochu hrabat, protože jsem navrhla snad tu největší kravinu, která mě kdy napadla.

,,Sprav to ty." řekla jsem. Všichni v kabině se na mě nechápavě podívali.

,,Ty ruce. Nechci o ně přijít." vysvětlila jsem.

,,Nemůžu. Vykrvácela bys." namítl.

,,Kdybych měla vykrvácet tady, tak bych přece vykrvácela i v nemocnici. Navíc ta krev vytekla z těch cév a teď se sráží ve tkáni a ucpává tím ty cévy." řekla jsem a doufala jsem, že to pochopí. Nate je taky v ,,Organizaci", takže by měl vědět, že o medicíně (a chirurgii) toho vím celkem dost. Celou dobu jsem z něj nespouštěla oči. Po tom co jsem vyslovila ty dvě věty, jsem téměř viděla, jak mu v hlavě šrotují kolečka a on zvažuje můj návrh.

,,Fajn. Ale jestli mě Dimitri bude chtít zabít, řekneš mu, že to byl tvůj nápad." souhlasil nakonec a otočil se ke skříňkám a začal tam něco lovit.

,,Kdo je Dimitri?" ozval se Duha, který až doteď seděl v tichosti naproti nám.

,,Její trenér." vysvětlil Jace dřív než jsem stihla otevřít pusu. To už se k nám otočil Nate se skalpelem v ruce.

,,Předpokládám, že anestetika nechceš." řekl a, když jsem zavrtěla hlavou, usmál se. Sedl si naproti mě se skalpelem v ruce.

,,Bude to bolet, takže budu potřebovat, aby ti Jace tu ruku držel a ty, abys mi neucukla." řekl a Jace chytil ze spoda mou ruku. Nate se nade mě natáhl se skalpelem a ještě se na chvilku zastavil.

,,Víš jistě, že to chceš udělat?" zeptal se a já jsem přikývla.

,,Už nebude cesty zpět. Je to i celkem nebezpečné." řekl Duha.

,,Já vím. Začni." podívala jsem se na Natea. Ten jen přikývl a položil skalpel kousek pod můj loket a přitlačil. Samozřejmě to bolelo. Hodně to bolelo, ale neucukla jsem. Ani jsem nevykřikla. Nate táhl skalpel v rovné lince až k mému zápěstí. Z řezu začala vytékat hustá téměř černá tekutina. Když dojel k zápěstí ani nechvilku nezaváhal a znovu položil skalpel k mému lokti a vedl řez rovnoběžný s tím prvním.