The diary of 16th

Seřván (Jace)

Kolem desáté jsme šli spát. Jelikož by Emms nevylezla schody do své postele, rozhodli jsme se spát v posteli jejích rodičů. Hned se ke mně přitulila a já jsem zapomněl na všechno, co jsem jí provedl. Bylo to jako naše první noc spolu. Stejně nečekané.

*Pátek večer*

Emms právě usnula. Včera jsem jí slíbil, že s ní budu jen jednu noc, ale nemohl jsem se od ní odtrhnout. Je tak nádherná. Rozhodl jsem se, že jí napíšu dopis, aby si měla co nechat. A dám jí k tomu můj rodinný prsten, který před pěti měsíci obdivovala a vždy když ho viděla, vykouzlil jí úsměv na rtech. Zrovna jsem dopsal ten dopis, když mi zabzučel telefon. Podíval jsem se na displej a objevil jsem tam zprávu od Barči.

Zítra v deset přijď k nám. Potřebuju s tebou mluvit.

Co by mi mohla chtít? No, když tam půjdu, tak to zjistím. Takže plán na zítra (nebo vlastně dnešní pozdější ráno) mám. Naposledy jsem se podíval na Emms. Po dnešku bude všechno jinak.
Bože, je tak nádherná, když spí. Vážně musím odejít?
Jemně, abych neprobudil, jsem ji pohladil po tváři. Potom jsem potichu vstal a opustil jsem pokoj. Na posteli vedle ní jsem nechal můj dopis na rozloučenou, aby si ho mohla ráno přečíst. Jak nejtišeji jsem svedl, jsem opustil dům a vydal jsem se prázdným městem domů. Jelikož bylo tak brzy ráno, že tomu někdo říká ještě noc, nejezdily normální autobusy, takže jsem musel jet nočním rozjezdem. Naštěstí jsem to dobře vypočítal a čekal jsem jen sotva 5 minut.

*Sobota 9:50*
Právě jsem vystoupil z autobusu kousek od Barčinýho domu. Vážně by mě zajímalo co mi chce. No, za vteřinku to zjistím. Vylezl jsem prudký kopec a stanul jsem před Barčiným domem. Vyšel jsem pár schodů a zazvonil jsem. Za vteřinku přiběhla Barča a otevřela mi.

,,Pojď dál. Úplně nahoru." řekla s poměrně tvrdým výrazem. Vyšel jsem tedy do druhého patra jejího domu a tam na mě čekalo menší překvapení. Barča tady nebyla sama. U stolu seděly I Bára s Natali.

A kruci. Vypadá to, že jsem v hajzlu.

Tak nějak zněla moje první myšlenka.

,,Ahoj, holky. Copak potřebujete, že jste mě zavolaly?" zeptal jsem se nevinně a šel jsem blíž k nim. Barča za sebou zavřela a tím mi zablokovala jedinou únikovou cestu.

,,Sedni si." řekla Bára. Pomalu jsem se posadil a nevinně jsem se díval na holky.

,,Chceme s tebou mluvit o tom cos udělal Emms." začala Nat.

Kruci, kruci, kruci. Já věděl, že tady něco nehraje. Spadl jsem přímo do pasti.

,,Aha." řekl jsem jen.

,,Takže......nechceš nám říct důvod, proč ses s ní rozešel. A prosím nelži." řekla Barča.

,,Kluci mi řekli, abych to udělal." odpověděl jsem.

,,Slyšel jsi tu poslední větu? Nelži." řekla Natali.

,,Já nelžu." namítl jsem.

,,Jo a jednorožci právě nad tímhle domem serou duhu. Řekni pravdu." přikázala mi Bára.

,,Kluci mi řekli, abych se s ní rozešel." položil jsem si ruce na stůl.

,,Buď seš takovej idiot, že nám pořád lžeš, nebo seš debil, co se rozešel s úžasnou holkou, protože ti to někdo řekl." zamyslel se se Barča.

,,To už se rozhodněte samy, ale já říkám pravdu." trval jsem na svém.

,,Hlasuji pro to druhé." ozvala se Natali. Báry se na ni trochu zabijácky podívaly.