The diary of 16th

Večer

Z tréninku se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem. Odcházela jsem až jako poslední spolu s Dimitrim. Došla jsem až na zastávku a dala jsem si sluchátka. Jela jsem trošku později než obvykle, takže jsem musela ještě asi deset minut čekat než mi něco přijelo. Rodiče naštěstí jeli před týdnem na sedm týdnů do Itálie, takže mě neseřvou, že jedu pozdě a hlavně mě neuvidí tak zlomenou, po tom co mi Jace udělal. Konečně přijel trolejbus. Sedla jsem si a vytáhla jsem si knížku, že si budu číst. Mé myšlenky se ale zaobíraly událostmi uběhlého dne a já jsem se nedokázala soustředit, takže jsem knížku zavřela a jen jsem se dívala z okna. Proč mi to Jace udělal? Proč tam tak vtrhl? Proč mě málem zabil? Za těchto myšlenek jsem konečně dojela na mou zastávku. Vystoupila jsem a pomalu jsem šla domů. V půlce cesty jsem začala myslet na všechny chvíle, co jsme spolu prožili. Neposedné slzy se mi už podruhé ten večer vlily do očí a já jsem úspěšně přestala vidět před sebe. Cítila jsem, že se mi začínají třepat nohy. Zbytek cesty jsem radši doběhla, abych předešla tomu, že se zhroutím přímo na ulici. Doběhla jsem až do bezpečí mého pokoje a zavřela jsem za sebou dveře. Potom jsem se svezla po dveřích na zem a nechala jsem původně zadržované slzy volně téct. Proč zrovna já?! Mohl být s kýmkoli, ale vybral si mě. A zničil mě. Zničil mě, protože jsem ho milovala. A stále ho miluji. Probudil ve mně city, kterým jsem se celý život vyhýbala. A pak mě odhodil, jako kus hadru. Bezmocně jsem uhodila pěstmi do země a při přívalu ostré bolesti jsem vykřikla a svezla jsem se na zem úplně, takže jsem ležela. Během tréninku se mi na rukou objevily obrovské různě zbarvené modřiny a ruce mi trochu natekly. Teď jsem v nich cítila tlukot mého srdce. Mého zlomeného srdce. Poměrně nepříjemná záležitost. 'Do školy to budu muset nějak schovat.' proběhlo mi hlavou. Po ještě asi deseti minutách ležení jsem se konečně zvedla. Šla jsem do šatny, kde jsem měla na zrcadle nalepené fotky mě a Jace. Zírala jsem na ně a říkala jsem si, jak je možné, aby se všechno změnilo jediným rozhovorem. Co jsem udělala špatně, že se se mnou rozešel? Proč mi to nechce říct? Opatrně, aby se jim něco nestalo, jsem fotky odlepila. Donesla jsem je na na stůl a nechala jsem je tam ležet. Podobně jsem sundala všechny fotky a donesla jsem je na stůl. Vzpomínky na jimi zachycené situace byly moc bolestné. Bylo už celkem pozdě, ale já jsem nemohla jít spát. Zaprvé jsem měla hlavu plnou otázek a ty by mi spát určitě nedaly a zadruhé mi právě v rukou začala pulzující bolest, takže bych se nedokázala uvolnit a nemyslet na ně. Opustila jsem svůj pokoj a šla jsem ke klavíru. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a to se mi dělá nejlíp, když nějak zaměstnám ruce. Sedla jsem si a začala jsem hrát nějakou náhodnou skladbu, kterou jsem si právě vybavila. Kdyby to zkusil nějak napravit, budu schopná mu odpustit? Pravděpodobně ne. Po tom rozchodu bych to možná ještě dokázala, ale po tom co mě téměř zabil, i když mi slíbil, že nedovolí, aby se mi něco stalo? To nemůžu jen tak přejít. Postupně mi začaly necitlivět ruce a to mě donutilo přestat. Potřebovala jsem se nějak zabavit, protože jsem vážně nechtěla strávit celou noc zíráním do zdi. Vytáhla jsem tedy z knihovny jednu z mých oblíbených knih. Jako jediná mezi mými oblíbenými knihami to byla poezie. A to více než 700 let stará poezie. Knížka se jmenovala Božská komedie a napsal ji italský spisovatel Dante Alighieri. Knížka se dělí na tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Já jsem začala procházet Peklem.

*Jace (po tréninku)*

V sedm mi skončil trénink. Hned na začátku jsem udělal něco, čeho budu asi nadosmrti litovat. Trénovali jsme v pohodě s Danielem, když dostal jednu z těch svých rozzuřených nálad. Cholerik jeden! Začal na mě dorážet ze všech stran a já jsem rychle utekl do Dimitriho tělocvičny. Jen jsem se zastavil uviděl jsem, jak Emms padá. Když skončila na zemi, Dimitri, který se na mě už předtím hnusně díval, přišel ke mně a úplně neskutečně mě seřval. Potom zamkl dveře spojující tělocvičny a my jsme na Tessin rozkaz pokračovali v tréninku. Hned jak jsme skončili jsem šel na zastávku a jel jsem domů. Za nějakou chvíli jsem se domů konečně dostal. Rodiče měli nějaký večírek a Barunka si už šla číst. Vpadl jsem do svého pokoje a upadl jsem na postel. Dneska je den blbec. Nejenže jsem se rozešel s holkou, kterou miluju, ale dokonce jsem ji téměř zabil. Ta už mě zpátky nevezme ani kdybych chtěl. Ale za zkoušku nic nedám. Zítra ji zkusím znovu získat. Tímhle bych si nikdy neprocházel, kdybych věřil svému úsudku a nespoléhal bych se na cizí. Rozešel jsem se s ní, protože mi to kluci řekli. Já, idiot!

V pátek po škole jsem jel s Honzou, Markem a Šimonem do města do KFCčka. Koupili jsme si jídlo a sedli jsme si. Potom Honza zabruslil do tématu holek.

,,Jak to jde s tvou holkou?" zeptal se jakoby mimochodem.

,,V pohodě. Nic zvláštního." pokrčil jsem rameny a dál jsem se věnoval jídlu.

,,Nechybí ti volnost?" zeptal se Marek.

,,Ani ne. Zvykl jsem si. Proč?" nechápal jsem.

,,Jen tak. Jen se nám zdálo, že vám to moc neklape." nadhodil Šimon.

,,Cože? Podle čeho tak, k čertu, usuzujete?" naježil jsem se.

,,Nooo, moc spolu nemluvíte a nevypadá to, že byste spolu někdy v blízké době spali." řekl Honza. A to bychom jako měli? Mně se to líbí takhle. Ale jestli není normální, že jsme za tu dobu neměli nic, jako postelové dobrodružství, tak nám to asi moc klapat nebude. Co já vím o tom, jak to má vypadat?! Ona je moje první holka. A je taky jediná, kterou jsem kdy miloval.

,,Zkrátka si myslíme, že by ses s ní měl rozejít a pařit s náma." shrnul Marek.

,,Fajn. V pondělí to skončím." řekl jsem a tím jsem udělal osudovou chybu. Teď už to nikdy nebude jako dřív. Zítra se ji ještě pokusím získat, ale netuším jestli se mi to povede. Asi bude dost naštvaná. No uvidíme. Jestli to nevyjde, zkusím se na něco zeptat Bár nebo Natali. Trochu se bojím, že když se jich zkusím zeptat na něco, rozpustí mě v kyselině nebo něco podobného. Doufám, že mě vezme zpátky. Bože, já ji přece miluju! A udělal jsem takovou kravinu, že jsem se s ní rozešel! Jsem to ale kus vola. Vstal jsem a šel jsem ke své nástěnce, kde jsem měl naše společné fotky. Nejradši jsem měl jednu, kterou jsme vyfotili, když byla o prázdninách u nás. Seděli jsme na trávě a ona mě s roztomilým úsměvem objímala zezadu kolem krku. Byla tehdy tak šťastná a roztomilá. To je i teď, ale na téhle fotce mám důkaz. Zítřek je rozhodující. Buď ano, nebo ne. Doufám, že to bude ano. Převlékl jsem se do pyžama a zalezl jsem do postele. Těsně před spaním jsem ještě plánoval, jak to zítra udělám.

Hi guys!
Omlouvám se, že nebyla už včera. Zítra taky asi nic nezvládnu, protože mám dlouho do večera vystoupení v baletu. V neděli, ale určitě něco přibude.
Love you all ❤
Emms ❤