The diary of 16th

Tělocvik - boj

Ráno jsem zase neochotně vstala. Byl už leden a ráno, když jsem vstávala, byla venku pekelná tma. Rychle jsem se nasnídala a hodila jsem na sebe černé džíny a zelený svetr. Je čtvrtek a už zase píšeme test ze španělštiny. Naštěstí jsem se to ještě večer naučila. Popadla jsem svou tašku a vystřelila jsem na zastávku. Natali byla u Báry a dneska jely spolu, takže mě nikdo na zastávce nečekal. Nastoupila jsem do šaliny a vytáhla jsem knížku The Bane Chronicles. Do angličtiny jsem potřebovala něco v jazyce a já jsem si vybrala knížku od mé oblíbené autorky Cassandry Clare. Ve třídě jsem byla první, a tak jsem pokračovala ve čtení. První hodinu jsme měli angličtinu a jelikož jsme měli projektor, měla jsem i připravenou prezentaci na britské spisovatele. Vzala jsem skrz století. Byl tam Shakespeare, Johna Miltona, Williama Blakea a Arthura Conana Doylea. Všechen text jsem se zvládla naučit už den předtím, takže jsem už nemusela nic dohánět. Asi deset minut po mě přišel Jace.

,,Ahoj!" pozdravil mě už ve dveřích.

,,Hoj, hoj." odpověděla jsem mu.

,,Vy máte na tělák supl?" zeptal se mě, když si sedal do lavice za mě.

,,Ne? Proč?" nechápala jsem.

,,No, že my máme na tělák vaši učitelku." odpověděl. Měli jsme tělocvik rozdělený na kluky a holky, takže to, že jsme měli stejného učitele bylo dost divné.

,,Asi jsme jen spojení." pokrčila jsem rameny.

,,Snad nebudeme dělat nic moc složitýho. Máš prezentaci?" zeptal se a ukázal na projektor.

,,Jo. Ty?" odpověděla jsem.

,,Ne. Začnu to dělat nejdřív v březnu." usmál se.

,,Lenochu."

,,Čusky, lidi." pozdravila nás Natali a sedla si vedle mě. Dál už jsme se bavili o testu a učitelích, jako skoro každý den. Pomalu jsme se prokousali angličtinou a jeli jsme dál přes matiku a španělštinu, až po češtinu. Po už zase nekonečně dlouhé češtině následoval obávaný tělocvik. Dali jsme si tašky do skříněk a vzali jsme si oblečení na tělák. Došli jsme do šaten a převlékli jsme se. Potom jsme si posedali na lavičky a čekali jsme až přijde učitelka. Chvilku po zvonění vylezla z kabinetu a řekla nám, že máme jít do malé tělocvičny.

,,Jelikož jsme dneska spojení, začneme základy sebeobrany, které byste se stejně učili i rozděleně, ale takhle je to lepší, že můžeme udělat i soutěž nejlepších." řekla učitelka. Všichni jsme se po sobě podívali a nechápavě jsme se zase odvrátili.

,,Utvořte dvojice." přikázala učitelka a v tělocvičně vypukl naprostý chaos. Asi po dvou minutách jsme se zase uklidnili. Já jsem utvořila dvojici s Jacem a Natali s Bárou. To je chci vidět, jak to zvládnou spolu.

,,Základní věc v sebeobraně je ta, že nesmíte zaváhat. Klidně udělejte nějakou naprostou kravinu, ale nesmíte se zastavit. Když zastavíte, protivník toho využije a můžete skončit v bezvědomí na zemi. A to by se vám nemuselo moc líbit. Teď si ukážeme základní pohyby, které po zbytek hodiny budete spojovat za sebe a budete se snažit dostat toho druhého na zem. Hlavně se snažte si neublížit." řekla učitelka a donesla si žíněnku.

,, Úplně první věc, kterou si ukážeme je úder do čelisti. Měl by být veden spodem na jednu stranu čelisti. Hlavně musíte mí otevřenou dlaň. Když zatnete pěst, akorát si zavaříte na zlomené prsty a navíc to s protivníkem nic neudělá. Tak teď to zkuste vy." ukázala nám to na náhodně zvoleném člověku. Všichni si to začali zkoušet a za chvilku byl v tělocvičně hluk jako na nádraží. Po asi pěti minutách nás přerušila a ukázala nám další prvek.

,, Úder pěstí do břicha. Tady už máte zaťatou pěst a míříte na bránici. To jest kousek pod hrudní kost. Je vedena taky spodem. Nějak takhle. Teď si to zase zkuste." předvedla úder a procházela mezi námi zatímco jsme to zkoušeli. Čas od času se ozval hlasitý výbuch smíchu. Nejčastěji od Báry nebo Barči. Já s Jacem jsme to dělali už téměř bez přemýšlení, protože to byly obvyklé prvky našeho tréninku lovců. Učitelka se u nás zastavila a chvilku nás sledovala.

,,Vy určitě půjdete půjdete do závěrečné soutěže." usmála se na nás. Potom nám předvedla další tři cviky a už mezi námi jen procházela a vybírala další lidi do soutěže. Po asi deseti minutách volna si zjednala klid.

,, Sledovala jsem vás a vybrala jsem tři dvojice. Budete bojovat každý s každým jednu minutu. Cíl je dostat protivníka dolů na žíněnku. První žíněnka Honza a Radek." zavolala našeho boxera a mého dobrého kamaráda.

,,Další žíněnka Natka a Terka." ukázala na žíněnku, u které stála.

,,A poslední žíněnka Kuba a Emma." zavolala nás.

,,Postavte se proti sobě a na písknutí začínáte. Vítězství si budete pamatovat." řekla. Postavili jsme se s Jacem naproti sobě a po tvářích se nám rozlil úsměv. Tohle bude zábava. Ozvalo se písknutí. S Jacem jsme vyrazili proti sobě. Jace se mě pokusil udeřit do čelisti, ale já jsem se mu vyhnula a zasadila jsem mu ránu do bránice, čímž jsem mu vyrazila vzduch s plic. Vteřiny nám rychle ubíhaly a já jsem se zahákla nohu za Jaceův kotník a lehce jsem do něj strčila. Padl na zad na žíněnku. Vyhrála jsem. Ozvalo se další písknutí a boj skončil. Rozhlédla jsem se po ostatních dvojicích. Natali dostala Terku na zem, ale Honza a Radek stáli. Přesunula jsem se za dalším protivníkem, což byl Radek. Nechtěla jsem mu moc ublížit, takže jsem mu dávala velice slabé rány a nakonec jsem ho dostala na zem. Postupně jsem dostala na zem úplně všechny své protivníky. Dimitri měl asi pravdu v tom, že jsem jedna z nejlepších. Nakonec učitelka vyhlásila vítěze.

,,Takže tady máme úplně nejlepší z nejlepších. Třetí je Natka, která vyhrála čtyřikrát." ozval se potlesk od zbytku třídy.

,,Druhý je Kuba, který porazil pět lidí." ozval se trochu hlasitější potlesk.

,,A úplně nejlepší je Emma, která porazila úplně všechny své protivníky." ozval se úplně super hlasitý potlesk. Nechápu proč mi tleskají za to, co je vlastně moje práce. Potom nás propustila a my jsme vyrazili do šaten jako tsunami. Rychle jsme se převlékli a ještě před zvoněním jsme šli na oběd. Sedla jsem si k Jacovi.

,, To byl velmi zvláštní tělocvik." řekla jsem, když jsem si sedala.

,,Jo, ale aspoň dostaneme známky skoro zadarmo. Pro nás je to úplně normální, ale představ si jak těžké to muselo být pro ně. Oni pravděpodobně ještě nikdy nedělali." souhlasil Jace. Dorazila za námi i Natali, která slyšela naši debatu.

,,Bylo celkem divný, jak nám tleskali. Já jsem zvyklá, že to je moje práce a teď mi za to někdo tleská." řekla Natali mou předchozí myšlenku.

,,Asi si budeme muset zvyknout, jestli to budeme v těláku provozovat častěji." konstatoval Jace.

,,Jen to ne." zhrozila se Natali. Přišly za námi i Báry.

,,To byl nejhorší tělák v historii těláků." oznámila nám znechuceně Barča.

,,No, zas tak hrozné to nebylo." zakoulela očima Bára.

,,Co si jako myslí, že tam budem dělat? Je nám to naprosto k ničemu. Stačí přece pepřák!" řekla Barča. Že stačí jen pepřák, si řekneme až ji někdo přepadne. Potom jsme už nějak přežili zbytek dne. Všichni samozřejmě na tělák pořád nadávali, ale nevadí. Budou si muset si muset zvyknout. Asi to budeme dělat častěji.

¡Hola amigos!
Mám další kapitolku! A přidám ještě jednu. Doufám, že jste rádi...

Love you all ❤
Emms ❤