RASHOMON

Kapitola šestá

 „Emichi zkouší, umíš to?" ozval se hlas z poza Cory, jakmile dosedla do volné lavice.

Okamžitě se otočila po hlase ignorujíc Rashomona, který neustále omílal jméno „Emichi" jako zaseknutá deska. Se zamračeným výrazem se podívala na mladíka, který už dokázal složit své vysoké atletické tělo do lavice. Podpíral si bradu o dlaň a s nezájmem listoval sešitem matematiky, jako by hledal něco zajímavého. Matematika však zajímavá nebyla.

„A to proč?" nechápala. Nikdy nezkoušel. Pokud tedy neměl pádný důvod, jako třeba to, že ho k tomu vyprovokuje člověk typu Lucase Lacksona.

Mladík pokrčil rameny.

Byl to podobný typ člověka jako Cory. Nic ho moc nezajímalo, o lidi moc zájem neměl, rád se válel v posteli, hrál videohry a zároveň rád plaval. Stejně průměrný student z rozvrácené rodiny, i když on žil s prarodiči, protože neustálá pranice rodičů nakonec jejich jediného syna donutila k tomu, aby raději našel klid u babičky, která neměla zapotřebí poštvávat ho proti rodičům.

A jelikož vrána k vráně sedá, tito dva naprosto průměrní, ničím zajímaví lidé, dokázali být nejlepšími přáteli, i když neměli potřebu být spolu dvacet tři hodin denně. Stačilo jim tam deset, z čehož sedm hodin zaujímala společnost ve škole, hodina při obědě a cestě domů a dvě hodiny přes videohovor. Pokud se to dalo počítat jako společné trávení času. Oni to tak počítali.

„Sis vycucal z prstu, abys mě naštval, že jo, Freyi?" zavrčela na tmavovlasého mladíka.

V podstatě se vzhled dal počítat za jediný rozdíl mezi nimi. Cory menší, bledá blondýnka s s rovnými vlasy a potůčkově modrýma očima, zatímco Geoffrey White, vysoký, po celý rok opálený mladík s oříškově zbarvenýma menšíma očima a vlnitými tmavými vlasy na pomezí hnědé a černé.

„Ne, slyšel jsem to kvokat slepice," poukázal přitom na stále se hihňající hlouček přesně těch holek, které chodily na matematiku jenom kvůli vzhledu učitele.

„Jenže tyhle slepice taky kvokaj, že Emichi je hezkej a děsně milej chlap," odsekla mu Cory.

Geoffrey se nad tím ušklíbl. Zrovna on s Cory byli těmi, co Emichiho nedokázali vystát. Protože on nedokázal vystát jejich nezaujetí předmětem. A úděsně ho iritovalo to, jak neustále koukali z oken a smáli se i největší hlouposti.

„Říkáš tohle, ale matně si vzpomínám na toho, jak se jmenuje... Victor? Černé vlasy po uši, tenké brýle, špičatá brada a hubená postava...? Vypadá jako Emichi, přiznej se," zašklebil se.

Chvíle, kdy Geoffrey pronesl stručný popis vzhledu učitele matematiky a zároveň i jakéhosi Victora byla ta chvíle, kterou by člověk nejraději vzal zpět, protože si nevšiml náhlého ticha v jinak rušné místnosti. Třída mlčela, stála v pozoru a nechápajíce se dívala na dvojici průměrných středoškoláků.

A mezi těmi středoškoláky stál i onen Emichi se svou zašpičatělou bradou, havraními vlasy po uši a ledově modrýma očima, které schovával pod brýlemi s černými obroučkami.

„Netuším sice, kdo je onen Victor, pane White, ale to není podstatné, že. Postavte se prosím, ať se můžeme pozdravit a začít výuku."

„Emichi...?" šeptl Rashomon.

Cory by po něm už střelila pohledem, začalo jí to připadat otravné, ale Rashomona nemohla spatřit. Akorát by to vypadalo, že se nenávistně podívala na Geoffreyho.

„A než se posadíte, pane White, můžete jít vyzkoušet nové fixy na tabuli a napsat nám třeba pár vzorců a výpočtů, ne?" dodal Emichi, když se usadil za katedru. Ve vzduchu zamával černou fixou a vyzýval tak jednoho průměrného studenta ke zkoušení.