RASHOMON

Kapitola osmnáctá

 Kruh byl toho dne konečně propojen.

Cory, Niklas, Preston a Rashomon.

Tři osoby a jedno stvoření, které tvořili kruh, znali pouze dva další, ale bylo jim souzeno, aby poznali i poslední článek v kruhu.

Rashomon poznal Niklase před pár týdny, když ho Cory dovedla poprvé do školy.

Niklas poznal Rashomona ve chvíli, kdy hleděl do Lucasových očích, ve kterých se mu odrážel strach.

Cory mohla Prestone zahlédnout ve chvíli, kdy se posadila v cukrárně a všimla si svého učitele, který pil kafe s mužem, který se mu ani trochu nepodobal.

A Niklas Cory poznal z Niklasova vyprávění jako dívku, která poznala smrt. A následně i nepřímo smrt někoho způsobila.

Kruh byl tímto propojen.

„Už v poho? Co se stalo, Niki?" ptal se Preston, zatímco jeho bratr se ještě opíral o zvrhlý stůl a nespočetně krát si mnul zarudlé oči, které ho společně s hlavou z neznámého důvodu neskutečně třeštily. Dát ruce pryč a podívat se na svět plný lamp a navíc blikajícího policejních světel bylo nemožné.

„Přišlo mi, jako kdyby mi někdo vrazil kudlu do zad," zachroptěl Niklas a zasyčel bolestí, když se odvážil pohnout.

„Vstaneš?"

„Ne, bolí to," zasyčel opět Niklas bolestí, když ho Preston zkusil vytáhnout na nohy.

„Asi ses narazil při tom pádu, ukaž, mrknu se, třeba ses pořezal," navrhl a donutil svého bratra předklonit se, aby mu mohl vyhrnout košili a podívat se na jeho záda.

To se však neobešlo bez toho, aby Niklas ještě jednou zasténal bolestí a podruhé ve chvíli, kdy se Preston dotkl kraje obrovské podlitiny na zádech jeho mladšího bratra.

„Niku? On tě někdo před pár dny brutálně zkopal, spadl si ze skály na záda a ke konci dne ses ještě zbičoval?" zeptal se Preston nechápajíce.

„Co to plácáš?" zasténal Niklas ve chvíli, kdy Prestonova ruka opatrně dopadla na jeho páteř, která byla jako v jednom ohni.

„Tvoje záda hrajou všemi barvami duhy, Niku. Máš všude starý i nový podlitiny a zahojený škrábance, jako kdyby někdo jezdil po zádech nějakým tenkým drápem. V podstatě vypadáš jako hračka děsivýho sado-maso klubu," vysvětlil a v té chvíli i vytáhl telefon, aby to mohl vyfotit a ukázat bratrovi, kterému se nad tím pohledem zvedl žaludek.

„V žádnym klubu nejsem," bránil se Niklas a pokusil se vstát. Tentokrát úspěšně.

„Z toho pádu to mít nebudeš, hodně z toho je už zahojeno, ale něco je poměrně čerstvý," zamumlal Preston a zastavil Niklase v jeho cestě ven tak, že ho chytil za paži.

„Nechoď tam," poručil mu.

Až v té chvíli, jako kdyby se Niklas probudil z tranzu, bublina kolem něho a jeho bratra z čista jasna praskla a začal si všímat reality.

Blikající modrá a červená barva na střeše policejního auta, záchranka, která neměla koho odvést, auto s promáčknutou kapotou a rozklepaný řidič. Mnoho svědků zděšení lidé v cukrárně a bílá látka přes tělo toho, kdo byl stále dítětem.

„On... zemřel?" zašeptal Niklas rozechvělým hlasem.

„Na místě," odpověděl na to Preston.