RASHOMON

Kapitola desátá

„Měl bys jít... Stejně si sem ani neměl chodit." Bylo to poprvý, co se Cory za dobu Geoffreyho přítomnosti posadila. Zamotala se jí rázem hlava, před očima se setmělo a žaludek se na pár sekund ocitl jako na vodě.

„Jenom najdu nějakej checkpoint, tak mně moc nehoň," zamručel nesrozumitelně. Tentokrát to bylo kvůli tomu, že mi z úst trčelo dřívko od nanuku, který našel v mrazničce, zatímco si Cory dala dvacet.

Jenže Cory nemohla čekat na nějaký checkpoint, hlavně viděla, že kolem jednoho Geoffrey proběhl, i když ho musel dost jasně zaregistrovat. Zatnula naštvaně zuby, nejenom kvůli jejímu kamarádovi, který kromě toho, že vyžral lednici, zajistil si neomluvené hodiny a odmítal si hru dát alespoň do sluchátek, neudělal absolutně nic, co by Cory zvedlo nějak náladu. A taky nedokázal přehlučit Rashomonovi neustálé otázky na téma, „co to ten kluk provádí?"

Prostě přešla pokoj, překročila hrajícího Goeffreyho, který zamručel něco ve smyslu, že nevidí na televizi, a konzoli vypnula se slovy: „Leroy tě nenávidí a bude tady za chvíli."

„Cory!" zavrčel. Kdyby v ruce mačkal svůj vlastní ovladač, nejspíše by s ním mrsknul o zem, ale s Cory měl zkušenosti, takže ho jenom prudčeji položil na zem a vyhoupnul se na nohy se slovy: „Zkazilas mi celou hru!"

„To je mi jedno!" vyjela na něho.

Poté Geoffrey ztuhnul, odtáhl nedůvěřivě hlavu s posmutnělým výrazem ve tváři a vykoktal ze sebe holé „promiň" jako omluvu.

„Večer ti napíšu. Teď jdi vysvětlit babče, že ses vykašlal dneska na školu," pokynula mu hlavou ke dveřím. Ani se na něho nedívala, zrak měla stočený ke své posteli a těšila se pouze na to, až si znova lehne a tentokrát v tichosti, aby se mohla prospat a nejlépe i vyspat z bolesti hlavy.

„Fajn, zatím se měj," odmlčel se dlouze. Při odchodu udělal to, co dělal... Posledních třináct let, co Cory znal. Podrbal ji na hlavě jako prostého psa, rozcuchal ji tak vlasy a donutil ji zasyčet tichou urážku, protože to neměla ráda, ale jeho to bavilo, tak se tomu smál.

Tentokrát však nepřišla ani urážka a ani smích. Pouze ticho, bouchnutí dveří a kroky, které mířily ze schodů pryč.

„Proč Váš manžel odchází?"

Rashomon se ozval zrovna ve chvíli, kdy se Coryina tvář zaryla do polštáře. Asi by jakoukoli poznámku nebo otázku svého společníka přešla, ale tahle byla více než podivná, tak se rozhodla i přes únavu odpovědět.

Nejdříve však otočila tvář ke zdi, aby nehuhňala do polštáře.

„Co to meleš za blbosti? Frey je můj kamarád, ne manžel." Nechápala, kde Rashomon vzal onu věc s manželem, že by po té době, co sloužil lidem, tohle nechápal?

„Skutečně...?" ozval se tázavým hlasem a možná i trochu rýpavým.

„Jo, kdyby byl, měla bych na ruce prsten," zvedla ruku a ukázal levý prsteník, kde by onen prsten měl být, poté dodala: „a seděla v base, protože bych Freye zabila, kdybych s ním měla žít."

„Stačí říct, má paní, a-"

„Ne!" vyštěkla, „už žádné vraždy."

Rashomon zmlknul. Po mnoha hodinách mlčel a dovolil tak Cory zabořit hlavu konečně do polštáře.

„Zajímavé," zašeptal však ve chvíli, kdy už Cory propadla spánku.

„Včera jsem ti zapomněl popřát, fakt promiň, nějak se mi to vykouřilo z hlavy, ale na, tady máš dárek a všechno nejlepší, bráško!"