Závodnice

1) Prolog

Jmenuji se Jane Austenová. Je mi 21. Mám hnědé mírně vlnité vlasy, hnědé oči a vysportovanou postavu.Měřím 170cm. Jsem věčně sarkastická a nepouštím si k sobě mnoho lidí.

Žiju sama. Matku jsem nikdy nepoznala, protože zemřela při porodu. A můj otec? Byl to nejlepší muž na světě, ale před rokem zemřel na rakovinu a nyní mi zbyla jen jeho autodílna s menší závodnickou dráhou , kterou od základů vybudoval a byteček nad autodílnou.

V autodílně jsem prakticky vyrostla a umím spravit auto lépe než většina mužů. Nebojím se, že se zašpiním a ze zlomeného nehtu si nic nedělám. Se zaměstnanci autodílny skvěle vycházím, jsou jako moje rodina. V autodílně pracují: Filip, celkem sympatický, hezký a svalnatý 28letý muž. Marek, je mu 35, chová se přátelsky a mile. A Roman, tomu brzy bude 40, ale vůbec na to nevypadá. Dále zde pracuji na autech já. Mám asistentku Emu, té je 22 a stará se o finance a chod firmy, zároveň je mojí nejlepší kamarádkou, to je také důvod, proč jí s klidným svědomím nechávám zastupovat za mě a za firmu. V téhle sestavě jsme kompletní pětičlenný tým a daří se nám spolu skvěle vycházet.

Naše autodílna se zabývá především opravou závodních vozů, které většinou patří našim pravidelným zákazníkům závodní dráhy spojené s autodílnu. Bývají to namachrovaní bohatí 20ti až 30ti letí blbci, kterým tatínci koupili zavoďáky. Hrozně moc je nesnáším, protože mají pořád keci na má prsa nebo na zadek a často se mě snaží pozvat na rande za účelem mě opít a vyspat se se mnou.

A to je asi tak všechno o mojí práci i přátelích, protože mimo mých spolupracovníků mám jen jednu kamarádku. Jmenuje se Alex, chodila se mnou na základní školu i na střední školu, ale je teď v zahraničí.

Tohle byl můj život, ale potom do něj vstoupil on...