Závodnice

22) Seznámení

"Ano, je tu často, protože je to moje sestra." Vysvětlí Luke. "Aha..." Zarazím se. "Dneska mi to tady pomohla celé připravit." Oznámí mi. "Tak to jí za mě poděkuj. Je to ti moc krásné." Pochválím a zakousnou se do jedné jahody. Luke se na mě podívá a pomalu se přibližuje obličejem ke mě,:" Máš tady... trošku.. čokolády." Setře mi prstem čokoládu že rtu. Ještě víc se ke mě nakloní. A konečně mě políbí.

Polibky mu hned oplácím. Je to tak úžasný pocit. Za pár minut už mezi našimi jazyky začíná válka, kterou prohrávám, když nám dojde dech.
Odtáhneme se od sebe. "Luku, co to děláme?" Zeptám se zmateně a překvapeně. "Já nevím, ale mám šílenou potřebu udělat to znovu." Přizná Luke. " Tak to udělej." Pobídnu ho. Tváří se překvapeně, ale hned mě opět políbí. Líbá skvěle a mě v břiše poletuje snad tisíc motýlů.

Odtáhneme se od sebe a oba mlčíme. Já si na vydličku napíchnu jednu jahodu a začnu ji jíst, abych k mlčení měla alespoň nějaký důvod.

"Jane?" Osloví mě Luke po pár minutách trapného ticha. "Ano...?" Pobídnu ho, aby pokračoval. On to hned udělá,: "No... chtěl jsem... se tě zeptat... no..." Je hrozně nervózní a já už taky, "Tak povídej." "Co mi vlastně jsme?" Vypadne z něho nakonec. Mě to dost překvapí,: "No... Já vlastně nevím co jsme." Luke se usměje,: "A... No... Nechtěla bys být moje přítelkyně?" Luke je tak móc nervózní, až je to roztomilé. Políbím ho, ale hned se odtáhnu.

"Doufám, že tohle mělo znamenat souhlas." Směje se. "Mělo." Řeknu a políbím ho znovu. 

Povídáme si a já ztratím pojem o čase. Když se pak konečně podívám na hodinky zjistím, že za chvíli budou dvě hodiny ráno, :"Sakra, " zakleju, "musím už jít." "Proč?" Diví se Luke. "Zítra kolem sedmé mi přivezou jeden závoďák na opravu. A potom mám schůzku s Peterem.," Vysvětlim a už se zvedám k odchodu. "S Peterem? Kdo to je?" Zajímá se. "Peter Nagy,pronajímám mu dráhu, a taky chce, abych jezdila za jejich tým. Ale na to nemám čas." Osvětlím. "Nagy?" Zděsí se Luke. "Ano, Nagy!" Přikývne nechápavě. "Ten končí při závodech vždycky na dobrých místech. Je fakt dobrej. Asi můj úhlavní nepřítel na dráze. " Vysvětlí zase naoplátku Luke. "Tak to jsem nevěděla."

Dojdu k Lukovi a políbím ho na rozloučenou.  Dlouho se od sebe nemůžeme odtrhnout. "Už musím domů." Šeptnu mezi polibky, odtahuje se a odcházím. "Ahoj" usměju se a Lukovi věnuji poslední letmý polibek. Nasednu do auta a jedu domů. Chce se mi hrozně spát.

Doma se jen převléknu a během pár minut usnu.

Ráno
"Né!" Zakřičím do prázdného bytu, když začne zvonit budík. Je teprve šest a já už vstávám. Provedu raní rutinu v koupelně, nejím se, odcházím a už odemykám dílnu. Jen co dosednu na křeslo v kanceláři ozve se motor závodního auta. Za chvíli se ozve klepání. "Dále." Povídání člověka za dveřmi. Dveře se otevřou a v nich stojí... Ta bruneta od Luke, jeho sestra. "Dobrý den." Poudravíme se. Brunetka se tváří dost překvapeně. "Můžu mluvit s vaším šéfem? Mám tu s ním schůzku ohledně opravy auta, prý se na to podívá sám. Myslím, že se jmenuje pan Austen." Zeptá se mile. "Určitě můžete mluvit se šéfem." Zvednu se ze židle a podávám slečně ruku se slovy: "Jane Austenová, majitelka firmy." Brunetka je fákt moc překvapená,"Jé.. pardon... Moc se omlouvám. Vivian těší mě." Přijme mou ruku.

"V pořádku, neomlouvejte se." Ujistím jí, že je to v pořádku. "Půjdeme se podívat na vaše auto?" Zeptám se, Vivian jen kývne, asi jí je pořád trapně. Vyjdeme ven a tam u auta stojí...