Závodnice

30) Vzpomínky

Za chvíli jsme už v nemocnici, kde Jane převezou okamžitě na sál a já si sednu na židle před ním.

Jane
Probudím se v bílé místnosti. Všude pípají nějaké podivné přístroje. Mám obvázanou hlavu a všude náplasti. Fuj. Smrdí to tu po dezinfekci. Vedle mě spí v křesle Em a trochu chrápe. "Em?" Oslovím ji,  chci jí zaklepat na rameno, bohužel mi v tom ale brání různé hadičky a trubičky, které vedou do mého těla. Co se sakra stalo? "Em? Noták.. haló?" Snažím se zakřičet, jenže mi to moc nejde. Cítím se hrozně vyčerpaná.

Na Em volám pořád dokola, až se konečně probudí. "Jane!" Vykřikne radostně a hned na to mě objímá. "Jsi v pořádku? Bolí tě něco?" Ptá se starostlivě. "Né. Jen jsem hrozně móc unavená." Odpovím. "Dobře. Hrozně jsem se o tebe bála... Stejně ale radší  dojdu pro sestřičku." Oznámí mi Em a už vybíhá z pokoje.

Na chvíli si ještě zavřu oči, ale jen na minutku, protože se otevřou dveře. A do nich vejde doktor s Em za zády. "Dobrý den. Tak jak vám je?" Ptá se. "Dobrý den. Je.. mi c.elkem.. dobře." Vyprodukuju ze sebe. "Tak teď vám ještě překontroluji rány, aby nedošlo ke komplikacím." Oznámí doktor a hned se pustí do prohlížení ran. Když dokončí prohlídku, tak se mě zeptá,:"Pamatujete se, co se stalo?" "No.. moc ne. Poslední, co si pamatuji je to, jak vycházíme s Em z klubu. Jinak mám tmu. Co se vlastně stalo?" Zajímám se. "Jane, my jsme nebyli v žádném klubu.. byla jsi na okruhu a měla autonehodu." Vysvětlí Em. Lékař zvážní,:"Jaký je dnes den, slečno?" "Jak dlouho jsem spala?" Zjišťuji od lékaře. "Osm dní." Odpoví a pozitivně se usměje. "Tak dlouho? Cože?" Divím se. Lékař i Em ale pokývou hlavou, aby ukázali, že mi nelžou. "Dobře. V tom případě je 19. března." Řeknu, ale Em i Lékař na mě vyvalí oči. Zatvářím se nechápavě, a tak mi to musí Em vysvětlit,:"Víš, Jane, dneska není 19. března. Dneska je už 21. ne března, ale už července." "Nene! Bylo 11. března, osm dní jsem spala, takže je 19. března." Vysvětlím. Em chce něco říct, jenže ji přeruší lékař,: "Utrpěla jste otřes mozku a ránu do hlavy. Je možné, že jste částečně ztratila paměť. Uděláme nějaká vyšetření a zjistíme příčinu a váš problém." Snaží se nás uklidnit lékař. "Takže jsem ztratila čtyři měsíce života.?" Schrnu. "Ano. Je to možné, ale u většiny pacientů se paměť dá obnovit." Uklidňuje mě lékař. Potom už ho vůbec neposlouchám a snažím se zpomenout na svůj život. Nakonec lékař odejde s tím, že mě za 30 minut vezmou na ultrazvuk a odeberou mi krev.

"Em? Můžeš mi vyprávět o posledních čtyřech měsících.? Prosím." Poprosím Em. "Jop.. určitě můžu." Usměje se a začne s vyprávěním. Mluví o různých večírcích, o dílně, o závodech, o tom, že jsem uzavřela smlouvu o půjčení dráhy a taky že mi bylo nabídnuto jet závody. Dál mluví o lidech z dílny a nakonec taky o lidech, se kterými jsem se seznámila. Jako posledního si nechá Luka. Povídá mi o našem vztahu. A když skončí. Zjistím, že to nepomohlo a že se mi zdá jakoby mluvila úplně o jiném člověku.

"Em. A teď pravdu. S Lukem bych nikdy nic neměla! Takže mi nelži!" Rozčílím se na Em, protože tomu nemůžu uvěřit........