Závodnice

9) Ráno

Když se ráno probudím, kvůli paprskům slunce, které mi svítí na obličej, tak mě šíleně moc bolí hlava. Pomalu se zvedám a najednou zjišťuji, že jsem pouze ve spodním prádle. Hrozně se leknu a rychle vyběhnu z postele a hledám něco na sebe. Obléknu si jen tričko a jdu do kuchyně pro něco k pití. Už přede dveřmi ucítím z kuchyně vůni palačinek. Otevřu dveře. "Sakra, co tady děláš?" Vykřiknu hned, když uvidím Luka jen v trenýrkách, jak maže palačinky džemem. "Konečně jsi vzhůru. Udělal jsem nám snídani." Odpoví Luke. "Co tady děláš?" Zopakuji svou otázku. "Neříkej, že si nic nepamatuješ?" Diví se. "Ne, nic si nepamatuju." Vyštěknu po něm. "To je škoda docela jsme si to spolu užili." Poznamená s úšklebkem. "My jsme spolu něco dělali? " Vyhrkne bez přemýšlení. Luke se nádechuje k odpovědi, když někdo zazvoní.

Jdu ke dveřím, za nimi stojí Em. "Ahoj, jdu se kouknout, jak jsi včera dopadla." Směje se Em. "Ahoj, je to v pohodě. Pojď dál." Řeknu a vůbec si neuvědomuji, že v kuchyni stojí skoro nahý Luke. Em jde do kuchyně a já ji následuji. "Ahmm," zarazí se Em, "měla jsi říct, že ruším. Mimochodem... Ahoj Luku. Asi zase půjdu pak mi zavolej." Ukáže na mě a než cokoliv řeknu, utíká ze dveří. "Sakra." Ulevím si a Luke se zasměje. "Můžeš mi už konečně říct, co jsem dělala?" Zeptám se znovu. "Nic zajímavého, jen jsi byla trochu přítulná." Uchechtne se Luke. "Jak přítulná? Co tu vlastně děláš?" Položím mu další otázky se strachem, co jsem včera vyváděla.

"Ty jsi vážně nic nepamatuješ?" Diví se Luke. Já kývnu hlavou na souhlas: "ne, nepamatuju." Luke se nadechne a odpoví: "Kdybych byl takovej hajzl, jaký si myslíš, že jsem, tak ti řeknu, že jsme spolu spali a kdo ví, co ještě. Ale protože ti chci dokázat, že hajzl nějsem, tak ti řeknu pravdu." Odmlčí se a já mu vstoupím do jeho monologu: "tak uż mi to řekneš?" On se jen usměje a pokračuje: "neboj se, nic jsme spolu neměli. Byla jsi trošku víc opilá. Tak jsem tě vzal do náruče, odnesl sem, sundal ti šaty, dal do postele a lehl si na gauč, protože už bylo pozdě a nechtěl jsem tě tu nechat smotnou." Myslela jsem, že tím skončil, ale splete jsem se, protože ještě dodal, :"Ve spodním prádle vypadáš ještě líp než v oblečení." Udiveně se na něho koukám a nenapadá mě žádná rozumná odpověď, tak vypustím první věc, co mě napadne, :"Děkuju, za snídani s za včerejšek, ale asi bys měl odejít, protože mezi náma to nic nezměnilo."

Luke se na mě udiveně a trochu i rozzlobeně podívá. Dojde do obýváku, kde se obleče a odchází. "Ahoj." Šeptnu, když okolo mě odchází ke dveřím, se kterými nezapomene pořádně třísknout. Sednu si na židli. Cítím se blbě, že jsem ho jen tak vyhodila. Postaral se o mě a podle všeho se ani o nic nesnažil a já ho vyhodila. Byla jsem na něj hodně hnusná. Musím se mu potom omluvit. Přemýšlím, zatímco jím snídani od Luka. Je fakt dobrej kuchař. Po snídani si dám dlouhou sprchu, obleču se a utíkám do dílny. Vím, že tam najdu Em a potřebuju jí vysvětlit dnešní ráno...