Závodnice

17) Oprava a příprava

Rychle jdu ještě zkontrolovat a zamknout kancelář a dílnu. Vše je v pohodě, tak ještě zkontroluji záznamník. Hlásí dvě nové zprávy. V první je od Nicka,:"Ahoj Jane, chci se jen zeptat... nechtěla bys se mnou zajít zítra na oběd? Jako poděkování, že jsi zařídila tu opravu. Prosím, ozvi se. " Dokončí Nick a záznamník začne pouštět novou zprávu, hned podle hlasu poznávám Luka,: "Ahoj Jany, ehmm, omlouvám se, že jsem tě přemlouval na tu projížďku... Doufám, že jsem tím nic nepokazil. Ještě jednou promiň... A nechtěla bys jít zítra do kina? Kdyby jo, tak zavolej, nebo napiš. Chtěl jsem ti zavolat na mobil, ale bohužel nemám tvoje číslo... Zatím ahoj. " Skončí i druhá zpráva a já se usmívám. Je o mě nějak moc velký zájem.

Opíšu si že záznamníku do mobilu obě čísla, zamykám a jdu domů. Doma se najím, udělám takovou tu základní večerní hygienu a jdu si lehnout. Po dnešku jsem hrozně unavená.

Ráno
Probudím se už v 6:30. Jdu se nasnídat, v koupelně udělám každoraní rutinu a obléknu si pracovní oblečení. Jdu do dílny opravit Nickovi auto. Dneska kluci i Em přijdou až po obědě. Dopoledne mají všichni volno. K opravě si pustím písničky. Zrovna si zpívám refrén mojí oblíbené písničky, když se ozve celkem hlasité odkašlání. Za mnou stojí Luke,: "Ahoj." "Ahoj. Co tu děláš? Dráhu máte zamluvenou až ve dvě. " Zeptám se. "No... chtěl jsem se tě osobně zeptat, jestli to kino platí. Neozvala ses mi." Zklopí pohled k zemi. "Chtěla jsem ti zavolat až déle, abych tě nevzbudila." Bráník se. "Vždyť už je půl jedenácté." Nechápe Luke.

"Cože? Tolik?" Podiví se. Luke jen kývne. Nakonec se rozhodnu konečně odpovědět na to kino,: "Luku, to kino beru. Na co jdeme?" Lukovi se na tváři objeví široký úsměv,: "To je překvapení. Už budu muset. Vyzvednu tě v šest." Křičí, když vychází, nebo spíš vybíhá z dílny.

Rychle doopravím auto a jdu zavolat Nickovi,: "Ahoj tady Jane auto máš opravené, tak si pro něj můžeš přijít." "Ahoj. Dobře, za chvíli se tam zastavím. Děkuju. Zatím pá." Vyjde postupně z repráčku, a pak Nick zavěsí. Položím mobil na stolek.

Při čekání na Nicka si poklidím v dílně, srovnávám nářadí, zametám, uklízím věci na sv místo a hlavně si zpívám společně s rádiem. Pak se ve dveřích objeví Nick,: "Znovu ahoj." "Ahoj." Pozdraví mě nazpátek. "Auto je opravené. Můžeš si to odvést. Fakturu ti potom pošlu. Za práci nic nechci, ale díly byli celkem drahé." Informuji ho. "Dobře. Děkuji. A co ten oběd?" Ptá se. Umějí se,: "Promiň Nicku, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad." Nick vypadá celkem překvapeně mojí odpovědí, ale rychle se vzpamatuje,: "Jak myslíš, ale moje nabídka stále platí." Jen pokývám hlavou,. Jakože rozumím.

Otevírám garážová vrata a Nick už beze slova odjíždí. "Sakra." Zakleju, protože nevím, jestli jsem udělala dobře. Přemýšlím nad tím celou dobu v dílně, až dokud neodcházím (v 16:30). Jdu se připravit do kina.

Vysprchuji se, vyfénuji si vlasy, na malují si lehké linky, použiji trošku řasenky. Obleču si černé kráťásky, pod mě černé vzorované nadkolenky, černé průsvitné tílko koženou bundu.

Mám to akorát, protože zrovna slyším zvonek. Ještě rychle hodím do malé kožené kabelčičky peněženku, obuji si černé šněrovací boty na podpatku a otevírám dveře...