Závodnice

6) Finále

     A já rychle šlápnu na plyn. Luke má rychlejší start a já se ocitám až za ním.  Celou dobu jsem až za ním a vím, že se blíží konec, a tak zaryskuji. Ještě více šlápnu na plyn, i když vím o zatáčce přede mnou. Udělám dosti riskantní manévr. Jedu vedle Lukova auta, ten na rozdíl ode mě zpomaluje. Já ho rychle předjedu a strhnu volant na stranu, čímž udělám prvotřídní hodiny (pozn:otočení auta o 360 stupňů) a tím znemožním Lukovi přidat plyn. Luke musí hodně prudce zabrzdit, aby do mě nenarazil a já pořád ve velké rychlosti dojíždím ten kousek do cíle a vyhrávám celý závod.
Lidé tleskají a křičí, naše jízda se jim musela opravdu líbit, protože na dráze přistávají dokonce i plyšové hračky. Vystoupím z auta, sundám helmu a ukloním se jako bych právě dohrála divadlo. Luke také vystoupí z auta, ale netváří se moc nadšeně.

"Luku?" Zakřičím na něj. "Co je?" Odpoví jednoduše. "Vyhrála jsem! Víš, co to znamená?" Zeptám se pobaveně. "Vím" řekne prostě a začne si sundávat kombinézu. "Co to děláš?" Vyjeknu vyděšeně. "Jen plním sázku" pobaveně se usměje, protože mu dochází, že mě vyvedl z míry. Už má na sobě jen boxerky a divačky se z toho můžou přetrhnout. "Hele, co kdybych si nechal aspoň ty boxerky? Přece jenom jsou tu i malé děti a nerad bych je nějak pohoršoval" zašeptá mi do ucha. Já nechtěně ztuhnu, ale na konec že sebe vydám tiché: "jo,takhle to stačí. Už se raději obleč!"

K mému překvapení mě poslechne a oblékne si na sebe zpátky svou kombinézu. Potom nasedne do auta a jede přímo do garáží. Já udělám to samé, nasednu do svého miláčka a odjedu.

V garáži zaparkuji auto a ještě než stačím vylézt ven, už na mě volá Ema: "jó, zvládla jsi to, jsi prostě skvělá" a hned jak vylezu, drtí mě v obětí. "Prosím Em, nemůžu dýchat" vydechnu rychle. Ema se odtáhne a já mám konečně volný přístup ke kyslíku. "Takže, teď se jdi převléknout do šatů, za chvíli je předávání cen." Začne hned všechno organizovat Em. "Dobře, skočím si pro šaty a předávání může začít." Křiknu. A hned se běžím převléknout do šatů, které jsem nechala v šatně pro závodníky.

Šatna je kousek od garáží, takže jsem tam hned. Bohužel mě nenapadlo, že tam budou i ti tři idioti. "Hmm, naše sexy vítězka" uslyším hned ve dveřích Ricka. "A náš ošklivý, hloupí a trapný Rick" odvětím. "Ale ale, nevystrkuj drápky, kočko." Na to už nic neodpovím. Sundám si kombinézu a oblékám šaty. Samozřejmě při tom na sobě cítím všechny tři páry očí. To mi je ale jedno, dokud si neuvědomuji, že mi nemá, kdo zapnout šaty. Snažím se na zip dosáhnout sama, ale zapnout šaty se mi nedaří.

"Nějakej problém, krásko?" Ozve se Luke. "Nebuď debil a zapni mi ty šaty." Odpovím mu se značnou nechutí v hlase. "A co z toho budu mít já?" Ozve se znovu Luke. "Co třeba... Dobrej pocit." Prsknu. "Ale to mi nestačí. Půjdeš se mnou do kina?" Zkusí opět štěstí. "Nikdy! To raději půjdu na předávání cen bez šatů." Řeknu a falešně se na něj usměji. "Tak se otoč." Šeptne. A já ho velmi nečekaně poslechnu.

Položí mi ruce na záda a mě naskočí husí kůže. On si toho nejspíš všimne, protože z jeho strany uslyším mírné uchechtnutí. Potom už konečně vezme za zip šatů a pomalu ho zapíná až nahoru. Otočím se na něj a se svým veškerým přemáháním mu řeknu pouhé "děkuju". "Nemáš zač krásko, já si to někdy vyberu." Zašeptá mi vedle ucha, protože u mě pořád stojí hrozně blízko. Já opět ztuhnu,' co to se mnou dneska je?' říkám si.

Luke se na mě ještě podívá, protože si celkem očividně užívá, jak mě vyvedl z míry, opět. Obejde mě a spolu s těmi dalšími dvěma idiotama, na které jsem úplně zapomněla, odchází pryč z šatny.

Já si ještě obuji boty a vyrážím najít Emu, abych mohla rozdat ceny a jít si domů odpočinou. Dnešek je celkem vyčerpávající den. Už zdálky vidím Em jak běhá a shání lidi, aby i předávání bylo dokonalé. "Takže Jane" osloví mě, "ty půjdeš na pódium, poděkuješ všem závodníkům a předáš ceny za druhé a třetí místo. Potom na pódium přijdu já a předám cenu tobě, jako vítězce závodu. Na závěr řekneš pár slov, poděkuješ divákům, závodníkům atd. Tím to tady skončíš a pozveš všechny na párty, která se koná ve stanech na dráze a vedle dráhy. To je asi všechno... Jo a mimochodem nejpozději za pět minut už musíš být na pódiu." "Dobře." Odpovím krátce. Nadechnu se a vystupuji na pódium...