Závodnice

14) Oprava

Po obědě s Em, se převléknu a jdu pomoct klukům do garáže. "Ahoj kluci" pozdravím. "Ahoj Jane." Opětují mi pozdrav. "Mám teď čas, takže s čím potřebujete pomoc?" Sotva to dořeknu, ozve se zaklepání a následné otevření dveří, kde stojí Luke. "Ahoj, potřebuju rychle pomoct. Rozumí tu někdo motorkám? Vyhrne že sebe rychle. Všichni se samozřejmě podívají na mě, protože přes motorky jsem tu nejlepší. "Ahoj, co s ní máš?" Zeptám se. "Nejde nastartovat a nevím. Na motorkách jezdím, ale opravit je neumím." Pokrčí rameny. "Dobře kouknu se na ni. Kde ji máš?" Zeptám se. Luke trošku ztuhne,: "Je u mě doma, nemám jí sem jak dostat."

Docela se divím, že si to nějak nezařídil. "Áha, tak pojď se mnou." Pobídnu ho a vedu ho do své části dílny. A začnu si balit věci, co budu pravděpodobně potřebovat. "Co je to za typ?" Kouknu na Luka. "Ducati Multistrada 1200S." Vyklopí že sebe okamžitě. "Áha, tak to je v pohodě Ducati miluju, taky jednu mám. A opravila jsem ji vždycky." Pochlubím se, ukážu na plachtu, kde je moje motorka a přihodím do tašky s nářadím ještě pár maličkostí. Vezmu tašku a hodím ji do kufru svého auta.  "Nástup si. Ukážeš mi cestu." Pokynu mu k místu spolujezdce, odemknu auto a ovladačem otevřu garážová vrata. Sednu si na místo řidiče a Luke si sedne vedle mě, na sedadlo smrti.

Nastartuji a jedeme. Luke mi ukazuje, kde mám zahnout a kudy mám jet. Až nakonec dorazíme k většímu domu s obrovskou garáží. Auto zaparkuji na příjezdové cestě a oba dva vystoupíme. Já si vyndám nářadí a  Luke mezitím odemkne dveře vedoucí do garáže. "Jane, jdeš?" "Jo, už jdu, to nářadí je celkem dost těžký." Ušklíbnu se na něj. "Jé promiň, asi chceš pomoct co?" Zašklebí se na mě nazpátek a jde mi vzít tašku s nářadím. "Děkuji." Umějí se, když ze mě konečně sundá tu mega móc těžkou tašku.

Já zamknu autíčko a následuji Luka do garáže. V garáži stojí jeho auto a vedle něj dvě motorky. Dál tu má nějaké nářadí, rádio a laky. Sehnu se k motorce, abych se podívala, jestli je v pořádku zvenku. Chvíli ji prohlížím, pak požádám Luka,: "Podáš mi mojí tašku." "Tady." Přisune ke mě Luke tašku. Chvíli motorku rozebírám, až nakonec najdu, co je špatně. Usměju se, protože takovou maličkost by zvládl opravit skoro každý. Opravím to a všechny díly dán nazpět.

Luke mě pořád pozoruje. Mě napadne, že bych ho mohla trochu vystresovat. Zvednu se a zahraji takový ten pohled, že ta oprava bude vážně těžká. "Luku, tohle je vážná oprava, bude to trvat dlouho, počítám asi měsíc než přijdou součástky, a pak zhruba 14 dní práce. Promiň." Povzbudivě se na něj podívám a poplácám ho po zádech. Celkem jo to vezme. "Sakra, ale já v sobotu jedu závod." Neštve se. V tu chvíli to už nevydržím a vyprsknu smíchy, jeho výraz je vážně k nezaplacení. Luke se na mě podívá jako na blázna.

Když se dosměju, podívám se na Luka,: "Zkus ji nastartovat." Luke se na mě nechápavě podívá, ale udělá to, co jsem mu poradila a motorku nastartuje. Ozve se motor a já se raduji, ale jen do doby než Luke motor vypne a sleze. "Nechceš se se mnou projet?" Zeptá se celkem nevině. Já ale stenu a zavřu oči , v hlavě se mi totiž přehraje moje nehoda a hned vím, že na tu motorku v žádném případě nenasednu. Lukovi odkašlání mě probere z
přemýšlení,: "Promiň, musím domů. " A zvedám se k odchodu, jenže Luke se bohužel nevzdává. "Bude to jen chvilka." Přemlouvá mě. "Ne, prostě nepojedu a konec." Zakřičím na něj. On se na mě omluvně
podívá,: "Omlouvám se. Myslel jsem, že jezdíš." "Ne, pochopil jsi to špatně. Jezdila jsem, to je minulý čas. Teď v přítomnosti už nejezdím." Odseknu hnusně a začnu si balit věci.

"Proč už nejezdíš?" Ptá se Luke. Začnou mi slzet oči,: "Nejezdím, protože, nemůžu...."