Závodnice

10) Zklamání

"Em?" Volám už od dveří do dílny, ale nikdo se neozve. Jdu do kanceláře, kde ji najdu, jak sedí nad hromadou papírů a dopisů. "Ahoj, musím ti vysvětlit to dnešní ráno." Upoután na sebe její pozornost. "Jo, to musíš." Přitakává mi s úsměvem Em. "Nic jsme spolu neměli. Včera jsem byla opilá a on mě donesl domů a ráno mi udělal snídani. Dokonce spal na gauči." Dokončím. "Já vím." Odpoví v klidu Em. "Jak jako víš?" Divím se. "Stavil se tu Luke a všechno mi řekl. Prý jsi šílela a nakonec ho vyhodila." "Já jsem nešílela." Naštvu se. "To neříkej mně, ale Lukovi." Směje se Em.
To mě naštve, a tak rychle odejdu do dílny.

Nikdo tady není, protože dneska začínáme až déle, protože včerejší den byl dlouhý. Kouknu, jestli mám, co na práci a mám. Jsou tu čtyři auta, všechny na běžnou kontrolu, tři na výměnu plechů a dvě mají dokonce něco s motorem, ale jelikož jsou přesně čtyři, tak je nechám na starost klukům, kteří přijdou po obědě a jdu si dělat k sobě na mém autíčku.

Když přijdu do své dílničky, kouknu se nejdřív na svou starou motorku Ducati Monster 696 . Před půl rokem jsem měla nehodu, abych se vyhla autu v protisměru, tak jsem se rozsekala a skončila v nemocnici. Nebylo mi nic vážného jen pár odřenin a zlomená ruka,ale od té doby jsem na motorce seděla jen jednou, udělalo se mi špatně a ani jsem ji nenastartovala. A tak tady stojí nedknutá, nedokážu ji prodat a nedokážu na ní jezdit. Je to škoda, protože jsem s ní vyhrála nespočet pouličních závodů, se kterými jsem musela skončit, kvůli tátovi a dílně.

Z motorky odhrnu plachtu a celou ji zkontroluji, udělám pár drobných úprav. Jedno světlo je rozbité a musím ji přelakovat. Už dávno bych ji prodala, ale máma s tátou vždycky chtěli, abych byla na motorce dobrá. Když mám hotovo jdu zkontrolovat, jestli se na včerejším závodě nestalo něco autíčku. Až na nefunkční přední světlo, které hned vyměním, je vše v naprostém pořádku a já odcházím nahoru, abych si převlékla oblečení od laku, protože se chci jít projet po městě a dojít něco nakoupit.

Po cestě nahoru uvidím kluky, všechny je pozdravím a zeptám se, jestli to zvládnou sami. Oni mi pozdrav opětují a přikývnou, že všechno zvládnou. Nahoře se převléknu do krátkých černých šortek, černého uplého tílka a přes sebe hodím jen černý díratý svetřík pod zadek. V předsíni si ještě obléknu černé baleríny a vyrážím k autu.

Nasednu do auta a jedu na vyhlídku, tam moc lidí nejezdí, a tak můžu při jízdě v klidu přemýšlet o Lukovi. Mám mu dát šanci, když se tak snaží a nebo ne? To je ta moje hlavní otázka. Když dojedu na vyhlídku hned mám jasno. V autě přede mnou sedí Luke s vysokou prsatou blondýnou a strká jí jazyk až do krku. No nic asi o mě tak moc nestojí. Když si mě všimne, odtrhne se od ní, vystupuje z auta a jde ke mně. Já rychle otáčím auto a odjíždím od to hajzla.

Jedu do nákupního centra, přece si kvůli tomu idiotovi nezkazím celý den. Koupím všechno potřebné a odjíždím domů...