Závodnice

12) Nabídka

"Byla to moje bývalá přítelkyně." Podívá se na mě a já vím, že čeká nějakou reakci. Ale jediné, co že mě vypadne je,: "Áha." Potom nastane ticho. Chvíli jen sedíme, ale když mi začne být to ticho nepříjemné, tak se promluvím: "Luku, děkuju za snídani, ale už musím jít." "Dobře, ahoj." řekne Luke. "Ahoj" odpovím a zvedám se k odchodu.

Rozběhnu se domů, abych si teda alespoň trochu zaběhala, i když po té snídani s Lukem to jde celkem špatně. Doběhla jsem domů, dala si sprchu, převlékla se a šla do kanceláře v dílně, protože musím podepsat nějaké papíry o koupi náhradních dílů. Bude to sice nuda, ale když už jsem ta šéfka, musím se o to postarat. V kanceláři potkám Em. "Ahoj Em, kde jsi mi nechala ty smlouvy na náhradní díly?" Pozdravila jsem a rovnou se i zeptala. "Ahoj Jane, máš to na svým stole, kontrolovala jsem to všechno, stačí to jen podepsat." Ukázala na můj stůl. "Dobře, děkuju, jsi zlato." Poděkovala jsem. Em na mě jen kývla, jakože nemám za co. A pokračovala v práci u vedlejšího stolu.

Já si sedla na židli za stůl a četla smlouvy, kdyby něco Em přehlédla.
Vždy jsem jednu přečetla a když bylo všech v pohodě, tak jsem ji podepsala. A takhle jsem pokračovala dál. Najednou zazvonila pevná linka, Em ji zvedla a s přehnaně hezkým hlasem pronesla: "Kancelář Jane Austenové, co pro vás můžu udělat?." Začala jsem poslouchat jak Em odpovídala. Ze začátku to byli jen krátké fráze, pak mě ale překvapí poslední odpověď,: "Pokud potřebujete mluvit pouze ze slečnou Austenovou, musíte si zavolat až později, momentálně je zaneprázdněna. " Z telefonu se ozývá něco mezi nadávkami a zlostí, a tak se konečně ozvu, :"Emi, půjč mi ten telefon."

Em mi telefon podá a já z něj slyším celkem nepěkná slova na Eminu osobu. Odkašlu si a začnu,: "Milý pane, pokud byste se mohl uklidnit velice bych to odcenila. " Nadávky pomalu odeznívají a já pokračuji,:" U telefonu Jane Austenová, chtěl jste se mnou mluvit. Ale pokud hodláte mluvit tímto způsobem na moji asistentku, nebo dokonce na mě, tak s vámi odmítám cokoliv řešit." Dokončím a ze sluchátka vychází velmi překvapený hlas,: "Dobrý den, slečno Austenová, velmi se vám omlouvám za své chování, ale byl jsem vaší asistentkou přesvědčován, že jste velmi zaneprázdněna." "Ano, já vím, byla jsem zaneprázdněna, ale nenechám vás abyste byl na mou asistentku sprostý. Takže mi rovnou řekněte, kdo jste a co potřebujete!" Stále nechávám zvýšený hlas.

Z telefonu se opět ozve hlas neznámého muže,: "Ano, ještě jednou se omlouvám. Jmenuji se Peter Nagy a chtěl bych se zeptat, jestli náhodou nemáte volnou závodní plochu. Viděl jsem vaší dráhu a je úžasná." Překvapeně se ptám: "A na co byste mou dráhu potřeboval?" "Chtěl bych na ní trénovat se svými třemi závodníky." Chvíli váhám, ale pak mě napadne, že by z toho mohlo být dost peněz a já bych konečně mohla nechat zrekonstruovat dílnu a nechat rozšířit dráhu, a proto odpovím kladně: "Dobře, pokud je váš zájem opravdu tak velký jak tvrdíte, tak se můžeme sejít u mě v kanceláři. Vyhovuje vám to zítra v 10 hodin dopoledne?" "Ano, to by měl být dobrý čas. Budu se těšit. Na viděnou!" Odpoví muž,také kladně. "Na viděnou." Ukončím rozhovor a položím sluchátko.

Em na mě kouká tázavým pohledem. "Ten muž chce pronajmou dráhu na trénink, zítra v 10 máme schůzku. Chci abys tu byla se mnou." Objasním Emě celou situaci. Ona jen pokrývá hlavou na souhlas a obě se vrátíme k práci.