Závodnice

27) S Lukem

Vycházíme bok po boku do dnešního večera, který bude určitě ještě hodně zajímavý...

"Tákže... Už mi řekneš, kam jedeme?" Naléhám. "Neřeknu.. ale za pár minutek to uvidíš sama." Usměje se Luke. "Ale já bych to chtěla vědět hned." Pokračuji v naléhání a roztomile se na Luka usměji. "Ještě kousek a jsme tam, slibuju.." nenechá se přesvědčit Luke. Za chvíli zjistím, že Luke nelhal. Zastavíme před restaurací. Luke vystoupí a mě dojde otevřít dveře. Vejdeme dovnitř a hned se nás ujme pán, který nás zavede až​ k našemu stolu. Luke objedná víno. "Jane? Dáš si ještě něco?" Zeptá se. "Ne, děkuju, dnes to nechám všechno na tobě." Oznámím. A taky Luke rovnou objedná předkrm, hlavní chod a dokonce i dezert. Nejprve nám přinesou víno a mi si povídáme, pak donesou i všechna jídla. "Toho je... Tohle nikdy nemůžu sníst." Šeptnu směrem k Lukovi. "To nevadí. Já to nejspíš taky nezvládnu sníst." Zasměje se.

Při večeři si stihneme skvěle popovídat, dopijeme víno, Luke i přes můj nesouhlas zaplatí za nás za oba a odcházíme z restaurace. "Teď je na řadě​ to překvapení." Řekne Luke, když odjíždíme autem. "Jé.. konečně." Vykřiknu nedočkavě. Vyjdeme z města a jedeme už nějakých pár minut v tichosti a to zapříčiní, že usnu.

Probudím se, až v Lukově náručí. Jdeme cestou ke krásné velké dřevěné chatičce, která vypadá jako by ji někdo vystřihl z pohádkové knihy. Ta je osvětlená jen svíčkami za okny. "Ahoj, Růženko." Pozdraví Luke, když si všimne, že mám otevřené oči. "Je to tu nádherné... Kde to jsme?" Zajímá mě. "U mě." Vysvětlí Luke hodně jednoduše. "Jak u tebe?" Vyzvídám. "Normálně... U mě... Patří mi to tu." Odpoví Luke jako by to bylo samozřejmost. "Wow.. máš to tu moc krásné." Pochválím. "To ještě nic není, počkej až uvidíš vnitřek." Řekne Luke a hned na to odemyká chatku. Se mnou v náručí mu to moc nejde, ale nakonec se nám to společnými silami podaří a i se u toho hodně pobavím.

Luke otevře a konečně mě v předsíni postaví na zem. Všechno je tu ze dřeva a já jen zírám s otevřenou pusou. Luke si toho všimne a uchechtne​ se. "Nesměj se mi!" Bouchnu ho slabě do ramene a on jen protočí očima. Pokračujeme dál do obýváku, kde je krásný krb, ve kterém plapolá oheň.  Okolo krbu a vlastně i všude jinde jsou svíčky ve skleničkách, aby nic nechytilo. Je tu prostě krásná romantická atmosféra. Podívám se na Luka. "To ty sám?" Divím se. Luke přikývne a já ho na oplátku silně obejmu: "Je to moc  úžasný, tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal, děkuju  moc."  Potom se od něho odtáhnu. "Pojď, úkážu ti zbytek." Oznámí mi Luke a už mě táhne dál.

Chatku procházíme asi hodinu, protože si prohlížím veškeré detaily. Je tu ještě kuchyň, jídelna, tři pokoje a koupelna. Vše je dřevěné a působí to staře. Prohlížím obraz vysekaný do dřeva a když se otočím, k místu, kde před chvílí stál Luke, tak už tam nestojí, ale místo toho předemnou klečí. Nechápavě se na něho podívám. Luke z kapsy vytáhne krabičku. Otevře ji a v ní je náhrdelník. "Jane, protože nechci říkat všechny ty kýčovitý věci, tak i přes to chci, abys věděla, že tě mám moc rád... A.. no.. chci se tě zeptat... Budeš mojí oficiální přítelkyní?" Dokončí Luke a tím mě absolutně překvapí...